Poté, co USA smetou z povrchu zemského největší ruská města a velitelská centra, bude uplatněn tento systém, ruský systém odplaty Perimetr neboli Mrtvá ruka. Po čemž ani z USA nezbude nic. Je to teoreticky a stručně princip působení zbraně soudného dne, o které koluje obrovský počet mýtů. (Foto: Wikimedia)

Sputnik Česká republika požádal o rozhovor vojenského experta, redaktora portálu militaryrussia.ru Dmitrije Korněva a prozkoumal dostupné materiály o tomto systému, aby se v této otázce vyznal.

1. Proč Mrtvá ruka?

Proto, že je to mrtvá ruka již neexistujícího ruského vedení. Má se za to, že tento systém pochopí, že tu není nikdo, kdo by mu to rozkázal, a tak samostatně přijme rozhodnutí o útoku. Tento název se ostatně objevil poprvé právě v západním tisku.  The New York Times uveřejnil v roce 1993 článek „Russia Has 'Doomsday' Machine, U. S. Expert Says”, a pro západní čtenáře je hlavním zdrojem informací (nebo výmyslů) o tomto systému rozhovor jednoho z jeho autorů, Valerije Jaryniče, pro časopis  Wired.

2. Tato Mrtvá ruka existuje pro to, aby Rusové dobyli celou Zemi?

Ne. Tento systém (existuje-li v té či jiné podobě) má za cíl zaručit nezvratnost odvetného jaderného útoku, což znamená pro ochranu světa před jadernou válkou.

3. Kdy byl zahájen vývoj tohoto systému?

V polovině sedmdesátých let minulého století. Ruská vláda byla znepokojena skutečností, že americké rakety nepotřebují moc času, aby dosáhly SSSR, takže nestačí na to ani reagovat. Sovětský svaz začal chystat odvetný útok. V roce 1985 byl systém hotov a stále se modernizuje.

Podle redaktora portálu militaryrussia.ru Dmitrije Korněva se systém Perimetr skládá z několika systémů z různé doby. Aktuální Perimetr používá mobilní systém velitelských raket 15U75 Sirena na základě raketového systému Topol.

4. Co je to velitelská raketa? Komu dává povely?

Dmitrij Korněv vysvětlil, že tato raketa není namířena na objekty nepřítele. Jejím úkolem je let nad ruským územím a vydání povelů k aktivaci a nasazení dalších raket.

Jde například o mezikontinentální balistickou raketou s podzemní rampou. Nebo o rakety na ruských atomových ponorkách. Anebo o systémy Kinžal s jadernou bojovou hlavicí na strategických bombardérech. Průměrný dolet systému činí přibližně 10 tisíc kilometrů.

5. Mohl byste uvést podrobnosti?

Bohužel ne. Nic konkrétního o Perimetru neřekl nikdy nikdo z prvních osob státu, takže žádné podrobnosti se nedozvíme. Anebo se dozvíme, když nám to nebude nic platné. Soudit se dá jenom z kusých údajů.

Sloupkař z ruského listu  Komsomolskaja pravda Viktor Baranec napsal, že Perimetr potřebuje pouhých několik sekund, aby dal povel raketám a že terče jsou předem instalovány do elektronických mozků ruských raket.

Blog průzkumného týmu  Záhadný Ural líčí princip fungování Perimetru takhle: systém sleduje intenzitu jednání v éteru na vojenských frekvencích, signály z velitelských stanovišť Raketových vojsk strategického určení, úroveň radiace a zdroje ionizujícího a elektromagnetického záření, seizmické aktivity v zemské kůře, přítomnost živých lidí na velitelských stanovištích. Na základě toho všeho se přijímá rozhodnutí o odvetném útoku.

Anebo jiná varianta: po útoku nasadí tento systém vrchní velitel a nedostane-li povel k zastavení, vypustí brzy velitelské rakety.

List  Rossijskaja gazeta popsal algoritmus Perimetru takhle:

  • Došlo k jadernému útoku?
  • Když ano, existuje spojení s generálním štábem?
  • Když ne, „odpovídají“ držitelé jaderného kufříku?
  • Když ne, přechází právo na přijetí rozhodnutí ke komukoli, kdo se nachází ve velitelském bunkru.
  • Není-li ani tam nikdo, začíná systém fungovat.

6. Takže o osudu lidstva má nakonec rozhodnout automat?

Dmitrij Korněv se domnívá, že se žádným způsobem nedá prověřit, kdo přijímá definitivní rozhodnutí. Většina zdrojů podle jeho slov píše, že tento systém je plně automatizovaný.

Expert přitom poznamenal, že se v  Rusku, stejně jako v SSSR, obávají, že válku může rozpoutat počítačová chyba, jak se tomu mohlo stát v roce 1983, když sovětský varovný systém poskytl omylem zprávu o raketovém útoku ze strany  USA.

„Velmi pochybuji, že by sovětské a pak ruské vedení mohlo přenechat rozhodnutí o zahájení jaderné války počítači, protože počítač se dá, jak dnes víme, prolomit, a nakonec může prostě udělat chybu,“ řekl Korněv.

Portál  Topwar.ru napsal, že úroveň rozvoje technologií umělého intelektu v SSSR v polovině osmdesátých let prostě nestačila na vývoj systému, který by samostatně přijímal rozhodnutí o zasazení odvetného jaderného úderu.

Topwar.ru považuje za divné, že ruské úřední osoby, které hodně a ochotně mluví o domácích vymoženostech v obranné sféře, dokonce o jaderném kufříku, nepochopitelně mlčí, když jde o systém automatické aktivace zbraně soudného dne. Přitom, jak poukazuje tento portál, všichni, kdo píšou o Mrtvé ruce, prostě opisují stejné fráze o „superpočítači“ a o „složitém systému snímačů“, aniž by uvedli původní zdroj.

7. Je aspoň známo, kde se nachází velitelské stanoviště tohoto zázračného systému?

Také ne. V  západních, ba i v ruských zdrojích, se mluví o horském masívu Kosvinský kámen na severním Uralu.

V předhoří Kosvinského kamene je rozmístěna vojenská jednotka č. 20003, která má vlastní skupinu na populární sociální síti  VKontaktě.

Avšak (jak se dalo očekávat) nic, kromě drsné krajiny a mužných tváří vojáků, se na fotografiích uvidět nepodařilo. Zato se dalo pokochat pohledem na vlajku Raketových vojsk strategického určení RF s heslem „Po nás ticho“, což v kontextu příběhu o zbraně soudného dne zní dost výhrůžně, ale také dost nekonkrétně.

Sloupkař Viktor Baranec přitom  píše, že pro případ, že se cizí rozvědka dozví o místě velitelského stanoviště, mají být spuštěna náhradní, včetně mobilních.

Dmitrij Korněv v rozhovoru pro Sputnik Česká republika upozornil na osadu Jurja v Kirovské oblasti, kde je od roku 1990 rozmístěna 8. raketová divize s raketovým systémem Sirena, která má být součástí systému Perimetr RC.

„Jde v podstatě o úschovnu, kde se tyto systémy nacházejí v době, kdy nehrozí nebezpečí. Když vznikne, mají se přemísťovat z této základny po dost rozsáhlém území a být ve stálé pohotovosti k vypuštění,“ řekl expert.

8. Četl jsem, že Perimetr už dávno nefunguje. Komu máme věřit?

Na to existuje mnoho různých názorů. Obyčejně se uvádí slova velitele strategických raketových sil, generála Sergeje Karakajeva, která zazněla v  rozhovoru z roku 2011. Ten tehdy uvedl, že Perimetr existuje a je v bojové pohotovosti.

„Mohu nepřímo potvrdit, že je to pravda. Podle slov veteránů této divize (8. raketové divize, pozn. red.) uvedených na různých internetových fórech jsou tyto rakety a tyto komplexy skutečně ve výzbroji. Navíc na podzim roku 2016 se uskutečnil zatím poslední zkušební start rakety 15JU75 z polygonu Pleseck, aby byla ověřena její způsobilosti k provozu," tvrdí Dmitrij Korněv.

O tom, že Perimetr funguje, hovořil koncem roku 2018 také bývalý náčelník generálního štábu strategických raketových sil Viktor Jesin. Uvedl to v besedě se zpravodajem týdeníku  Zvezda. Podle jeho slov byl daný komplex dokonce zdokonalen. Problém však spočívá v tom, že nebude dost efektivní. „Když se (tento systém, pozn. red.) spustí, pak nám zůstanou jen ty rakety, které zbydou po prvním útoku agresora."

Ukrajinský fyzik Oleg Fejgin, jenž rozebral výroky hlavního západního odborníka na Mrtvou ruku Bruce G. Blaira, který nedávno v rozhovoru pro  The Daily Star uvedl, že systém existuje a modernizuje se, píše, že články tohoto autora sehrály svou roli v šíření „spiklenecké městské legendy, která dostala název Perimetr". Fejgin přitom  podotýká, že městská legenda o ruském apokalyptickém stroji byla ovlivněna Cameronovým filmem a jeho „hrůzostrašným Skynetem".

9. Dobře, dejme tomu, že systém existuje — USA napadly Rusko a Rusko jim odpovědělo. Co dál?

„Se 100% pravděpodobností by byl tento konflikt, kterého by se podobné systémy zúčastnily, tím posledním konfliktem v dějinách moderní civilizace," řekl závěrem Dmitrij Korněv.

Zdroj: snews.com