Napětí ohledně situace s migranty v Evropě stálé stoupá. EU se zoufale snaží k řešení migrační krize přitáhnout severoafrické státy, píše RT. Jejich plán ovšem se naráží na cihlovou zeď, kterou si Evropané sami vybudovali, když vtrhli v roce 2011 do Libye.

Analytička a sloupkařka Marianna Bělenkaja uvádí, že když Evropané vypracovávali nový migrační plán, který by pomohl snížit napětí v EU, vůbec ho nekonzultovali se severoafrickými zeměmi. Pak se ukázalo, že jejich údajně potenciální partneři jsou rázně proti budování migračních center na jejich území.

Fayez al-Sarraj, předseda nynější vlády v Tripolisu, v rozhovoru pro německý Bild zdůraznil, že Libye nikdy nepřijme zpátky uprchlíky, které nepustili do EU, a nesouhlasí s budováním migračních center na svém území, i když Evropa vyčlení finanční pomoc.

Podle evropských očekávání by se Libye měla stát základním kamenem nové migrační politiky, neboť jakákoli libyjská vláda by měla být závislá na finanční a politické podpoře EU, domnívá se expert Grigorij Lukjanov.

„Libyjská vláda chápe, že v nynější formě tato dohoda řeší evropské problémy na úkor libyjských zájmů," řekl Lukjanov.

Podle experta má Evropa málo co navrhnout Libyi výměnou za řešení toho, co Evropa považuje za hrozbu, ale Libye to nevnímá jako problém.

V posledních letech se libyjské území stalo hlavní cestou, kterou migranti prchají před konflikty, chudobou a pronásledováním v Africe, aby se dostali do Evropy. Nebylo to tak vždy, právě za vlády Muammara Kaddáfího, kterého v USA a EU prohlásili za diktátora a pak ho zabili podporování západem povstalci. Před touto válkou Libye zažívala znační ekonomický růst. Nebyla zemí tranzitu, ale toužebným územím pro Afričany, kteří hledali lepší život.

Kvůli úspěšně rozvíjející se ekonomice byl v Libyi stálé nedostatek pracovních sil, místní obyvatelstvo nemohlo pokrýt vysokou nabídku pracovních míst. Proto tato severoafrická země ochotně přijímala velké množství migrantů nejen z Afriky, ale také z EU a Číny. Afričtí migranti nejeli z Libye do Evropy, protože už tam měli dobré životní podmínky a práci, uvádí Lukjanov.

Všechno se změnilo v roce 2011, kdy Libye po vraždě Kaddáfího kvůli zahraničnímu zásahu do občanské války upadla do chaosu, ve které byli protivládní povstalci aktivně podporováni evropskými státy, USA a NATO.

Lehkomyslná invaze Západu do Libye, kterou považovali za pomoc bojovníkům za svobodu, nechala tento severoafrický stát v troskách. Chaos po smrti Kaddáfího aktivně využívali vojenské skupiny a klany, které obchodovaly lidmi a pašovaly ropu. V roce 2014 byla Libye rozdělena vládou v Tobruku podporovanou OSN a vládou v Tripolisu, kterou vytvořili islamisté. V této době značně vzrostl proud běženců, kteří prchali přes Libyi do Evropy.

V roce 2016 byla vytvořena vláda národní jednoty Libye, která by měla sjednotit zemi, ale nebyla toho schopná, protože v Tobruku vzniklo nové centrum moci.

V situaci politické krize, kdy místní vojáci a klany nemající žádný vztah k centrální vládě a určují život obyvatelstva, se jakákoli idea o vytvoření v Libyi migračního střediska zdá neživotaschopnou a nemožnou.

Zdroj: snews.com