V poslední době se v USA objevuje řada expertních studií, které dopodrobna rozebírají čínskou hrozbu a předkládají podklady pro vytváření „obranných“ strategií proti ní. (Foto: Wikimedia)

Ve všech těchto studiích se silně odráží duch a způsob myšlení Studené války. Také se už o současném počínání proti Číně jako o nové Studené válce začíná mluvit. Nepochybně se nějaká forma měkkého konfliktu, jakým bývala Studená válka proti Sovětskému svazu, začíná rozbíhat. Jenže má ten konflikt podobnou formu, jakou měla Studená válka? Nebo je to jiná forma konfliktu, která si zaslouží jiné jméno? A v čem se liší strategie Ameriky a Číny při tomto konfliktním počínání?

Když se podíváme do těch studií o čínské hrozbě na americké straně, tak skoro žádný rozdíl nepostřehneme. Čína představuje největší nebezpečí pro svobodnou společnost. Čína je v jejich očích tedy asi Sovětským svazem na steroidech, který si chce vybudovat nový socialistický tábor zemí a nastolit svůj vnitřní pořádek všude po světě. Jenže Čína, jak už jsme vysvětlovali, už v tradicích někdejšího Čínského impéria má zakořeněno úzkostlivé vyhýbání se vytváření kolonií, aliancí, přehnané expanze aj. možností, které by ji vtahovaly do cizích konfliktů, vytvářely nepřátele, uvalovaly na ni břímě odpovědnosti za vývoj jinde a vnitřně ji destabilizovaly. Dělali to tak už čínští císaři, z kalkulací, že projekce moci ven a expanze jsou nákladné, nebezpečné a destabilizující. Vyplašené USA vyděšené z možnosti ztráty postavení světového hegemona tedy hrozně zmatkují, propadají iluzím svých ideologických konstruktů a vytváří strategii proti novému Sovětskému svazu a ne proti skutečné Číně.

Jak to nedávno řekl veterán diplomacie USA, mj. bývalý náměstek ministra obrany pro mezinárodní záležitosti a ředitel čínských záležitostí na ministerstvu zahraničí atp. Chas Freeman:

Nemyslím, že to je Studená válka, ta byla ideologickou válkou úplně stejně jako strategickou válkou. Teď ale neexistuje žádná ideologie, kterou by Čína komukoliv protlačovala. A Studená válka vedla ke dvěma blokům států. Ten náš jsme nazývali svobodným světem a Sověti měli svůj tábor. Ale Čína žádné spojence nemá. Ta na ně nevěří a považuje je za břemeno. Takže to je zvětší části úplně jinak. A co je hlavní, Čína není Sovětským svazem v žádném ohledu. Má ekonomiku zhruba velkou jako my, malinko menší při počítání podle směnných kurzů měn, ale větší při počítání paritou kupní síly. Ta nijak neslábne, ale jejich vojenské výdaje jsou nízké.

Údajně jsme Sověty dohnali k bankrotu závody ve zbrojení. Bohužel, kdybychom se dali do závodů ve zbrojení s Čínou, tak bychom nejspíš zbankrotovali my. Čínu nemůžete izolovat. Ta je plně integrovaná do globálního kapitalistického světa. A ve skutečnosti hlavním problém z perspektivy Trumpovy administrativy je, že je v té kapitalistické hře příliš úspěšná. Je tu tedy spousta odlišností a analogie se Studenou válkou je hrozně slabá. Nakonec si myslím, že je nulový výhled na možnost, že by stejně jako Studená válka se Sověty takové izolování vedlo k bankrotu vyčerpané Číny a vzdání té soutěže. To se prostě nestane. Myslím, že je to velice povrchní, bezmyšlenkovitá a zavádějící analogie.

A v čem si tento znalec Číny i USA myslí, že spočívá hrozba Číny pro USA?

Myslím, že Čína pro USA představuje národně bezpečnostní problém hlavně, protože od roku 1870 jsme byly vrcholnou společností planety, nejbohatší a technologicky nejpokročilejší i nejvlivnější. Ale Čína nás předbíhá. Máme tedy psychologický problém. A do velké míry to lze lépe vysvětlit psychologicky než státnicky.

Čína ohrožující americkou ekonomickou nadřazenost nás už asi v mnoha směrech předběhla. 30% světové průmyslové výroby se dělá v Číně oproti 16% zde. Technologicky se z ní stává hlavní inovátor, asi čtvrtina světových vědců, technologů, inženýrů a matematiků (STEM) jsou Číňané. A ten podíl roste. Za pár let bude mít Čína větší počet STEM pracovníků než celé OECD, což je celá Západní Evropa a USA dohromady. Takže si myslím, že to určitě výzva je. Ale jestli je to hrozba, tak to závisí na úhlu pohledu. My jsme se rozhodli se k tomu chovat jako k národně bezpečnostní nebo vojenské hrozbě. Pro vojenskoprůmyslový komplex to zatím bude velice dobré.

A co znalec obou zemí říká k programu dosažení změny režimu v Číně sesazením „nelegitimního režimu a osvobozením Čínského lidu z diktatury?“

No, to je část hry za změnu režimu. Víte, když řeknete, že režimem je Čínská komunistická strana, je to poněkud překroucené, takže si můžete namlouvat, že to není útok na Čínský lid. Ale každý průzkum dělaný v Číně, kterých je hodně a jsou dost spolehlivé, ukazuje vysokou míru spokojenosti, i když to nemusí být podpora pro komunistickou stranu – ale je svým způsobem poněkud vyšší než podpora našeho systému vlády ve Spojených státech, o které musím s lítostí říci, že byla ošklivě pošramocená, když to ústavní dělení moci do velké míry erodovalo. Listina práv je částečně suspendovaná. Víte, máme systém, z něhož čím dále více Američanů trpí deziluzí.

V Číně tomu tak není, ta vlastně na ideologii nebo myšlenkových konceptech nezávisí a vůbec se tak neprezentuje ani světu, spíš spoléhá na výkon, jaký vláda odvádí, a ta přináší růst a zajišťuje efektivní reakce na problémy jako pandemie, v níž jsme. Čína je teď jedinou významnou ekonomikou, která ve skutečnosti roste. A je ironií, že je to jediná společnost, kde se nenosí masky, ač jejich nošení proti nakažlivým chorobám má v Číně dlouhou historii. V nošení masek je více společenské, než aby to chránilo. V Číně ale už masku nosit nemusíte. Koronavirus byl v podstatě zvládnut. Bez pochyby bude občas propukat. Ale čínská reakce byla efektivní. Zatímco u nás je binec.