Během posledního století převládala tendence postupně bourat bariéry obchodu. Světová obchodní organizace dohlížela na obecné snižování tarifů, země si vyjednávaly smlouvy o bez-tarifním obchodu a přirozené zábrany obchodu, jako zeměpisné umístění, kultura a jazyk v moderním, technologiemi taženém, globalizovaném světě, postupně erodovaly. Liberalizace obchodu je obecně dobrou věcí. (Foto: Twitter)


Jak v roce 1936 ukázal ekonom Lerner, že existuje rovnost mezi daněmi na dovoz a vývoz. Čím více bariér obchodu se odstraní, tím větší prosperity obě strany v dlouhodobém měřítku dosáhnou.

Investiční dohoda Čína-EU se nevyhnutelně odehrála na pozadí globálních politik 2020. Na protekcionistické ekonomiky se tradičně pohlíželo jako na zastánce ekonomické Levice s úmyslem zaštítit pracovní místa místních pracujících, ovšem Spojené státy měly za Trumpovy administrativy tendenci postupovat právě tímto směrem.

Rostoucí napětí mezi Spojenými státy a Čínou tvoří podtón, který tu dohodu Čína-EU podbarvuje, když jak Čínu, tak Evropskou unii (EU) motivuje, aby radši smlouvu uzavřely, než aby dovolily táhnutí se z rozhovorů do roku 2021 a do dob přechodu k Bidenovu prezidentství, který s sebou nese jistou míru nejistoty.

Čína taktizuje. Dělá to způsobem, který je pro mnohé na Západě těžké pochopit: v této zemi jako celku už dlouhodobě ale existuje bezděčné zaměření tímto směrem.

Když se dostane dlouhodobá prosperita do konfliktu s krátkodobým ziskem, má Čína tendenci vybrat si to první, zatímco Západní vlády ze své přirozenosti vyžadují vybrat si to druhé.

Západní vlády zdůrazňují občanské svobody; čínské zaměření je na „celek“ s maximalizací celkového užitku spíše než individuálního.

Čínsko-evropský nákladní vlak směřující do finských Helsinek vyjíždí z nádraží Putian v Zhengzhou v provincii Henan v Číně, 20. listopadu 2020. /Xinhua

Tato dohoda mezi Čínou a EU bude vyžadovat ratifikaci Evropským parlamentem. Ta se nejspíš sice ukáže, že nebude jen pouhou formalitou, ale asi nebude neprůchodná.

V povaze Evropského parlamentu je propojovat obchod se svojí politickou agendou. Vznikne tedy opozice, ale ta opozice jen zřídka, pokud někdy, překonává to, co stanovila Komise a Rada. Národní vlády na ně vyvinou nátlak. Ta dohoda schválena bude.

Čína na základě dohody dostane určitý přístup k evropskému trhu, zvláště v sektorech energetiky a průmyslové výroby. Značná část toho, co Čína touto dohodou získá, bude stabilita: ujištění, že mantinely se už nebude hýbat a že Čína může plánovat s dlouhodobým výhledem.

A právě taková stabilita je tím, co celkové čínské strategii vyhovuje, když se to bude doplňovat s Iniciativou pásu a cesty (Novou hedvábnou stezkou). Načasování je důležité, když ve Spojených státech přijímání proti-čínského sentimentu narůstá.

I v Evropě pod povrchem takové sentimenty narůstají. Některá tvrzení o Číně jsou směšná (např. konspirační teorie tvrdící, že koronavirus byl zkonstruován lidmi), ale i tak se uchycují ve vědomí části veřejnosti.

Takové dezinformační kampaně dělají Číně starosti, protože mají tendenci podvracet stabilitu, která je pro její politickou strategii klíčová.

Pro Čínu je tudíž prospěch z této dohody jak hmatatelný, tak nehmatatelný. Zlepšení přístupu k evropským trhům je přínos, ale mírný. Pro Čínu je však politický zisk úplně stejnou prioritou jako ekonomický.

Za pozornost stojí, že prezident Xi Jinping opakovaně pronášel veřejné komentáře na podporu této dohody, což ukazuje na značné politické odhodlání jí dosáhnout.

EU je za svou stranu s dohodou jasně spokojená. EU získala to, co považuje za štědrou nabídku Číny k většímu přístupu na čínský trh.

Je potěšená čínským závazkem ke klimatické změně, dohodou o Mezinárodní odborové organizaci a o transparentnosti ve státních dotacích.

Ač v posledních letech docházelo mezi evropskými vládami a Čínou k neshodám, tak ty se ale obvykle točily kolem těchto otázek. Někteří v Evropě však na tuto dohodu budou pohlížet jako na kontroverzní, ale jak Čína, tak EU ji bude moci prezentovat jako pokrok.

Jonathan Arnott