Pro administrativu Borise Johnsona slunce nad Britským impériem nikdy nezapadá. Britští určovatelé vkusu pořád stanovují trendy celému světu. Britský obchod dominuje mořím. Všichni se dožadují migrace do Londýna. (Foto: Wikimedia)

Tato nostalgická logika táhla i Brexit a táhne koloniální nároky Londýna na další diktování, jak bude Hong Kong spravování i 24 let poté, co se tato bývalá kolonie vrátila Číně.

31. ledna otevřela Británie cestu k občanství pro zhruba 3 miliony lidí z Hong Kongu, kteří jsou držiteli Britských národních zámořských (BNO) dokumentů. Británie to líčí jako hrdinský humanitární čin. Tyto pokusy mají maskovat neschopnost britské mocenské páky v jejich dělání ramen na Čínu kvůli tomu, jak zvládá Západem podporované bouře a povstání v Hong Kongu.  Kroky britské vlády jsou i dobrou propagandou pro jejich domácí diváky.

Pravdou ale je, že vzdělané, bohaté a tvrdě pracující čínské imigranty lákají a vítají po celém světě. Jejich příchod do Británie, země potýkající se jak s ekonomickými dopady nekontrolované epidemie COVID-19, tak s chaotickým Brexitem, by nepochybně byl pro zemi přínosem.

Někteří lidé z Hong Kongu s vyhlídkou na vzdělání a podnikatelské příležitosti určitě tuto šanci využijí. Pro ty to bude dobrá šance dostat se tu k relativně levným londýnským nemovitostem. A pro některé bohaté rodiny se může hodit utéct, protože nějaký jejich člen se zapletl do aktivit zaměřených na podvracení Číny. S těmi je lepší se rozloučit.

Celkem ale z nich z různých osobních a ekonomických důvodů odejde jen nepatrný zlomek. Británie odhaduje, že v průběhu příštích pěti let by do Británie mohlo emigrovat asi 300 000 obyvatel Hong Kongu. Naproti tomu za jediný rok končící v březnu 2020 z Británie emigrovalo 403 000 lidí do jiných zemí.

Náměstí Golden Bauhinia Square po ceremoniálu vztyčení vlajky vedeném vládou Speciální administrativní oblasti Hong Kong k oslavě 23. výročí návratu Hong Kongu do vlasti, Hong Kong, 1. července 2020. /Xinhua

Hong Kong se potýká se závažnými problémy, jako je ekonomická nerovnost a vysoké životní náklady i ceny nemovitostí. Tyto problémy, které je pořád nutno naléhavě řešit, pomohly v posledních letech rozdmýchat frustraci mezi mládeží. Existuje však spousta věcí, které je drží v Hong Kongu včetně rodin a přátel, zaměstnání, úžasné kuchyně a kultury i výhledu na světlou ekonomickou budoucnost.

Velká většina lidí ve městě vidí své největší naděje na bezpečnou a prosperující budoucnost v přilnutí ke své vlastní zemi, aniž by tím byla Británie jakkoliv snižována. Od té doby, co se Hong Kong roku 1997 vrátil k Číně, stoupl HDP Británie o 81 procent, přičemž ten čínský stoupl 14násobně. Budoucnost Londýna jako bankovního centra je kvůli hloupému nápadu na Brexit dost temná a Británie je bez jasného plánu na časy po odříznutí od obrovitého trhu EU.

Vypadá to, jako by Johnson neměl zájem ani o obchodování s Čínou.

Úmyslně Pekingu plive do tváře, když svoji hru na přilákání peněz z Hong Kongu líčí jako nějakou  ušlechtilou oběť nebo břemeno bílého muže, i když ve skutečnosti taková vysoce kvalitní migrace může Británii jen prospět.

Čína jako diplomatickou reakci na Johnsonovo předvádění se oznámila, že už nebude britské pasy BNO dále uznávat.

Tyto nikoliv pravé pasy vydávané nikoliv pravým občanům Hong Kongu, kteří teď mají více volebních práv a větší důstojnost, než kdy měli pod koloniální nadvládou. Tento krok nebude mít skoro žádný praktický účinek a nebude mít dopad na lidi z Hong Kongu, kteří se rozhodnou odejít do zámoří.

Je však symbolickým poukazem, že dny britského koloniálního vměšování do Hong Kongu jsou už pryč.