Astronomové ve středu kulové hvězdokupy NGC 6397 nalezli místo předpokládané středně hmotné černé díry shluk malých černých děr. (Foto: NASA & ESA)

Jde o první výzkum, který určil hmotu a konfiguraci podobného objektu. Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Astronomy & Astrophysics.

Kulové hvězdokupy jsou extrémně husté hvězdné systémy obsahující velké množství hvězd, které drží pohromadě gravitace a obíhají kolem galaktického středu. Tyto systémy jsou většinou velmi staré. Například kulová hvězdokupa NGC 6397, která byla pozorována v rámci výzkumu, je stará skoro jako sám vesmír. Kromě toho jde o kulovou hvězdokupu, která se nachází nejblíž k Zemi, ve vzdálenosti přibližně 7,8 tisíc světelných let. Kvůli svému velice hustému jádru byla zařazena do kategorie hvězdokup se značně zhuštěným jádrem.

Astronomové se zpočátku domnívali, že uprostřed kupy NGC 6397 naleznou středně hmotnou černou díru, „chybějící článek“ mezi supermasivními černými děrami, které jsou mnohonásobně těžší než Slunce a nacházejí se v jádrech galaxií, a takzvanými hvězdnými černými děrami, které vznikají v důsledku gravitačního kolapsu hvězdy. Ohledně existence těchto objektů se ve vědeckém prostředí vedou živé diskuze. Existuje jenom několik kandidátů, díky kterým by mohla být tato teorie potvrzena, jedním z takových je i ve středu hvězdokupy NGC 6397.

„Našli jsme přesvědčivé důkazy přítomnosti neviditelné hmoty uvnitř jádra kulové hvězdokupy, byli jsme však překvapeni, že tato dodatečná hmota není bodová, jak by se dalo očekávat od osamocené černé díry, ale prodloužená o několik procent velikosti hvězdokupy,“ uvádí se v tiskové zprávě NASA s odvoláním na Eduarda Vitrala, jednoho z autorů výzkumu, který působí v pařížském institutu astrofyziky.

Aby bylo možné určit rozmístění nespatřitelné skryté hmoty, vědci použili rychlost a hmotnost viditelných hvězd. Faktem je, že čím větší je hmota v určitém místě, tím rychleji se kolem ní pohybují hvězdy. Přesné údaje určující parametry hvězd kupy NGC 6397 byly měřeny Hubbleovým kosmickým dalekohledem po dobu několika let. Poté byly údaje porovnány s údaji vlastní oběžné dráhy hvězd, které poskytla observatoř Evropské kosmické agentury Gaia.

„Náš výzkum ukázal, že oběžné dráhy hvězd v kulové hvězdokupě jsou spíš podobné náhodným než systematickým kruhovým, nebo protáhlým dráhám,“ uvedl spoluautor studie Gary Mamon.

Výzkumnici proto přišli k závěru, že neviditelný komponent může být tvořen pouze ze zbytků hmotných hvězd – bílých trpaslíků, neutronových hvězd a malých černých děr.

„Použili jsme teorii hvězdné evoluce a zjistili jsme, že větší část dodatečné hmoty, kterou jsme objevili, byla ve formě černých děr,“ vysvětlil Mamon.

Amplitudy a formy oběžných drah hvězd vstupující v početné gravitační interakce ukázaly, že ve středu kulové hvězdokupy NGC 6397 se nachází seskupení několika černých děr, které se to přitahují ke středu, to navzájem odrážejí na periferii hvězdokupy.

Vědci se domnívají, že takový „gravitační pinball“ někdy vyústí do sloučení jednotlivých černých děr uprostřed hvězdokupy. Tato událost by měla vyslat impulz do vesmíru v podobě gravitačních vln.

Zdroj: aanda.org