Fukušima: Nepředstavitelná ekologická apokalypsa. Co před námi tají?

Od 11. března 2011 probíhá nejzávažnější ekologická krize, jakou jsme kdy zažili, ale bylo by marné hledat o ní zmínku v médiích hlavního proudu a žádný politický orgán světa se nezasazuje o její řešení.

Co všechno před námi tají?

Popírání a záměrná ignorance

Zdá se, že na extrémním popírání toho, co se událo ve Fukušimě, se podílí média, politici i celý svět.

Pohled na to, co o následcích této události psala mainstreamová média, ukazuje trend psaní o tomto příběhu jako o předmětu lidského zájmu, ne jako o bezprostřední hrozbě, kterou Fukušima ve skutečnosti je.

Dopady na přírodu jsou již viditelné, ale i přesto se v environmentálních frakcích médií vyskytuje silné popírání již vzniklých škod a také toho, co přijde, když krize vyvrcholí.

Každý den se do Tichého oceánu vylévá 300 tun radioaktivní vody. Pozorování dokazují, že tato katastrofa závažným způsobem postihuje mořský život a přírodu v Tichém oceánu a jeho okolí.

Úřady trvají na tom, že nejsou žádné důkazy o kontaminaci potravin (ryb, mořských živočichů) radionuklidy vzniklými ve Fukušimě. Tento názor však zpochybňují někteří nezávislí výzkumníci.

Zpráva organizace  Fairewinds Energy Education tvrdí, že v oblastech kolem poškozené elektrárny je na vzestupu rakovina a že v nastávajících letech zemřou v důsledku toho miliony lidí.

„Druhá zpráva z Japonska dokazuje, že výskyt rakoviny štítné žlázy v prefektuře Fukušima je přibližně 230krát vyšší než obvykle… co z toho tedy plyne?

Rakovina, která se nyní objevuje v Japonsku, je pouze špičkou ledovce. Říkám to nerad, ale to nejhorší teprve přijde.“ [ zdroj]

Je překvapující pozorovat, že žádné mezinárodní organizace nemluví o této krizi. V politice to není závažné téma. Pokud však pozorně posloucháte, to ticho je přímo ohlušující.

40letý plán

Všechny plány na zastavení radioaktivního zamořování Tichého oceánu a Japonských ostrovů zatím selhaly.

Nejpůsobivějším z nich je výstavba podzemní zdi ze zmrazené zeminy za 320 milionů dolarů k zastavení průsaku spodní vody do okolních oblastí.

30 metrů hluboká a více než jeden a půl kilometru dlouhá „nepropustná těsnící zeď“ selhává už nyní, když srážky z nedávných tajfunů způsobily částečné roztátí úseků „ledové zdi“.

Obr. 1: Pracovníci kontrolují potrubí pro zeď ze zmrazené půdy v ohrazené jaderné elektrárně Fukušima 1.

Předchozí a probíhající snahy o úklid vyžadují skladovat radioaktivní vodu na místě v blízkosti elektrárny Fukušima Daiči. Jsou ale slabou náplastí, neboť radioaktivní voda se každý den akumuluje a neexistuje žádný dlouhodobý plán na její bezpečné odstranění.

„ …filtrovaná voda je stále plná tritia, radioaktivního izotopu vodíku (když se k prvku přidají dva neutrony, stává se nestabilní a má sklon emitovat elektrony).

Tritium se váže s kyslíkem stejně jako normální vodík a vytváří radioaktivní „tritiovou vodu“. Oddělovat tritiovou vodu od normální je nepraktické – nebo alespoň nesmírně obtížné a drahé.“ [ zdroj]

Obr. 2: Skladovací nádrže v jaderné elektrárně Fukušima Daiči.

Skutečnost je taková, že tato krize je neuchopitelná svým rozsahem a nesrovnatelná svojí úmrtností. Již nyní je jasné, že 40letý plán společnosti TEPCO na vyřazení elektrárny z provozu bude neúspěšný.

Závěrečné úvahy

O této krizi nikdo důležitý nemluví ani se jí nesnaží přisoudit celonárodní a mezinárodní prioritu.

Je to proto, že se s tím nedá nic dělat? Nebo proto, že diskuse má pod kontrolou energetický průmysl, který zakrývá pravdu?

Nebo je to tím, že politická agenda je v současnosti orientována na destabilizaci a tlak na šíření orwellovské Trvalé války a ekologické katastrofy podporují probíhající globální plán snižování počtu lidské populace?

Ať tak či onak, tavení paliva v reaktorech Fukušimy je blížící se apokalypsou, která zoufale vyžaduje naši pozornost.