Podle nové studie publikované v časopise Addiction jsou ultra-zpracované potraviny (UPF) navrhovány stejnými psychologickými a chemickými triky jako cigarety v 50. letech – aby maximalizovaly závislost a minimalizovaly pocit nasycení. (Foto: X)

Fenomén nazývaný „vanishing caloric density“ (mizející kalorická hustota) popisuje, jak se Cheetos, chipsy nebo sladké jogurty doslova „rozpouštějí v ústech“, takže mozek zaregistruje téměř nulový příjem kalorií a žádá další dávku.

Výzkumníci z University of Michigan a King’s College London analyzovali složení 500 nejprodávanějších UPF a zjistili, že výrobci záměrně kombinují:

  • emulgátory a texturizátory (např. modifikovaný škrob, karboxymethylcelulóza), které způsobují okamžité tání,
  • přesné množství tuku a cukru (tzv. „bliss point“) pro maximální dopaminový výbuch,
  • zesílený „crunch“ zvuk u chipsů, který aktivuje stejné odměnové okruhy jako kouření.

„Tyto potraviny nejsou jídlo. Jsou to tabákové produkty v novém balení,“ řekl hlavní autor studie Dr. Chris van Tulleken.

„Přesně jako Philip Morris v 50. letech přidával amoniak pro rychlejší vstřebávání nikotinu, dnes potravinářské firmy používají enzymy a emulgátory pro rychlejší vstřebávání cukru a tuku.“

Studie odkazuje na interní dokumenty firem jako PepsiCo a Mondelez, kde inženýři mluví o „optimalizaci orosenzorické křivky“ a „maximalizaci repeat rate“ – tedy kolikrát si zákazník vezme další sousto.

Ultra-zpracované potraviny tvoří v západním světě až 60 % kalorického příjmu a jsou spojovány s 32 zdravotními problémy včetně obezity, diabetu 2. typu a rakoviny.

Autoři volají po regulacích podobných tabákovým: varovné obrázky, zákaz reklamy a daň z přidaného cukru. Případ otevírá debatu, zda by měly být UPF klasifikovány jako návykové látky.