Je těžké přeceňovat potenciální dopad probíhajícího kroku, který by – díky Bidenově katastrofální diplomacii – mohl vést k tomu, že Čína nahradí USA jako garanta bezpečnosti ropnými monarchiemi, které kontrolují velkou část světových zásob ropy. (Foto: Flickr)

Informuje o tom agentura Bloomberg:

Monarchie Perského zálivu bohaté na ropu využívají svého bohatství k prohloubení vazeb s Čínou v obavách o budoucnost svého dlouholetého bezpečnostního partnerství s USA.

Sedm měsíců poté, co se prezident Si Ťin-pching zúčastnil prvního summitu Číny a zemí Perského zálivu v Rijádu, se hospodářská výměna mezi druhou největší ekonomikou světa a zeměmi, jako jsou Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, zrychluje – a přesouvá se daleko za hranice nákupů ropy, kde Peking již léta dominuje.

Jednou z transakcí, která by mohla v nadcházejících měsících těžit z užších vazeb, je plánované IPO čínského osivářského gigantu Syngenta Group v hodnotě 9 miliard dolarů v Šanghaji. Poradci této státem podporované společnosti jednají s blízkovýchodními suverénními fondy, včetně Abu Dhabi Investment Authority a Saúdskoarabského veřejného investičního fondu, o tom, že se stanou základními investory, uvedli lidé obeznámení s touto záležitostí.

Podle údajů agentury Bloomberg se hodnota akvizic a investic společností z Perského zálivu v Číně meziročně zvýšila o více než 1 000 % na 5,3 miliardy USD.

Ropné státy Blízkého východu se po desetiletí spoléhaly na Spojené státy jako na svého hlavního hospodářského partnera a bezpečnostního garanta. Jejich držba amerického dluhu denominovaného v dolarech a vypořádání kupních smluv v dolarech udržuje dolar jako světovou rezervní měnu. Tento status umožňuje Spojeným státům vytvářet obrovské deficity, tisknout peníze na jejich úhradu a netrpět devizovou krizí a výraznou devalvací.

Čína v současné době trpí hospodářským útlumem, pravděpodobně se nachází v recesi s vysokou nezaměstnaností mladých lidí a ztrátou trhů a výrobních investic, protože USA a Evropa se od čínské ekonomiky oddělují. Petromonarchie se svými obrovskými zdroji a významnými trhy by však mohly alespoň částečně nahradit západní mocnosti a zmírnit vnitropolitický tlak na Si Ťin-pchinga, aby se na světové scéně choval lépe.

Nenechte se mýlit: tyto ekonomické úvahy mají přímý vliv na strategické vojenské vztahy. Čína by vynaložila veškeré úsilí na to, aby zvýšené hospodářské a finanční vazby přetavila v hlubší vojenské vztahy, včetně otevření vojenských základen a širších diplomatických, kulturních, vzdělávacích a mediálních vztahů. Konečným cílem by bylo vytlačit Spojené státy jako strategického garanta monarchií, které kontrolují exportní trh s ropou.

Bidenovo ctnostné démonizování korunního prince Mohammeda bin Salmána v souvislosti s vraždou Khashoggiho odstartovalo tento pokles vlivu USA. Nemělo to žádný pozitivní dopad. Samozřejmě, že zabíjení a porcování oponentů na kusy v diplomatické enklávě je odsouzeníhodné, ale velké národy, které usilují o hegemonii, se učí tolerovat spojence s méně než bezchybnou minulostí. Sakra, vždyť my jsme se spojili se SSSR, když jsme bojovali proti Hitlerovi.

Nyní, když připravenost americké armády klesá, naše konvenční muniční zásoby jsou vyčerpány a naše vojenské vedení se zaměřuje na diverzitu, přístup k potratům a práva transsexuálů, vypadáme jako upadající síla. Kdo by chtěl vsadit stabilitu vlastního režimu na spojenectví s takto slábnoucí a dekadentní mocností?

Saúdové nehodlají změnit své způsoby a budou svůj režim bezohledně chránit. Mnoho dalších národů považuje USA za stejně bezohledné, ať už právem, nebo neprávem. USA nezískaly nic kromě lichotivých komentářů doma z některých stran, když šly po MbS kvůli Khashoggimu. Nyní se vztahy spirálovitě zhoršují a logika toho, že se tato spirála prodlužuje a zesiluje, je značná. Čína a monarchie v Perském zálivu mají vzájemně se doplňující silné stránky a potřeby.

Pokud bude Čína dominantní mocností na Blízkém východě a bude to tak pokračovat, mocenská struktura světa bude velmi odlišná a Čína bude rozhodovat o střelách, které chudší a slabší USA nebudou mít jinou možnost než akceptovat.

Zdroj: americanthinker.com