Nedávno jsme psali o tom, jak poslední čínská opatření k zajištění finanční odolnosti vlastní ekonomiky v případné dost možná nadcházející globální finanční krize vyvolané avanturistickou fiskální a monetární politikou USA budí mezi americkými jestřáby hrůzu, že by mohlo jít o čínský útok na postavení dolaru jako globální měny za účelem nahradit dolar yuanem. (Foto: Flickr)

Vysvětlovali jsme tam, že Čína se v žádném případě nebude snažit podlomit dolar, když by tím znehodnotila tisíce miliard pohledávek, které má v dolarech vůči světu, a rozbila by tak i funkčnost mezinárodního finančního systému s poškozením globálního obchodu a spolupráce, přičemž tím vyvolaná krize, by poškodila i ji. Jak jsme tam uváděli, tak globální finanční experti mají vážné obavy, že americké znehodnocování dolaru inflačním tiskem nových peněz, kterým v podstatě uvalují i daň na zbytek světa, aby ten ztrátou hodnoty svých úspor a pohledávek financoval fiskální dluh Washingtonu, vyvolá globální finanční krizi kategorie 5, přičemž finanční krize z let 2008 – 2009 byla jen krizí kategorie 2 až 3.

Chce-li Čína přistupovat k tomuto nebezpečí prozíravě, nezbývá jí tedy nic jiného, než se na takovou krizi chystat a to také dělá. Uplynulo jen pár dní a v článku předestřená tvrzení teď velice napřímo svým vyjádřením z pátku 23. dubna podporuje Čínský státní úřad pro zahraniční měny (SAFE). A tvrdí, že Čína se zajišťuje tak, aby nejenže zachránila před takovou případnou krizí sama sebe, ale i mezinárodní platební systém.

„I přes kroky amerických Federálních rezerv (centrální banka USA čili FED), je Čína už ve stavu, aby udržela mezinárodní platební systém a trh cizích měn v rovnováze, jelikož schopnosti této země utlumit tržní rizika rostou,“ oznamoval v pátek slovy své mluvčí Wang Chunying Čínský státní úřad pro zahraniční měny (SAFE).

Na tiskovém briefingu SAFE říkala Wang Chunying, že „trh už začal naslouchat hlasům o tom, k jaké redukci rozvahy Fedu letos dojde, což vyvolalo obavy, že Fed bude věci zkoušet napravit změnami politiky kvantitativního uvolňování.“

Přeloženo z finanční hantýrky do lidského jazyka to nahrubo znamená, že když budou Americe i nadále docházet peníze tak rychle, jak se to teď děje – tj. oslabuje se finanční rozvaha centrální banky, bude se muset zrychlit tisk peněz nových – pro ten tisk nových peněz se totiž používá eufemismus kvantitativní uvolňování.

To znamená, že ti, co se k nově natištěným penězům dostanou jako první – tj. vláda a komerční banky, si za ně nakoupí, co potřebují a za tučný úrok je půjčí. Vyvolá se tím ovšem inflační znehodnocení peněz, kdy následně klesne jejich hodnota, znehodnotí se úspory a další finanční aktiva a pohledávky současných věřitelů ve zbytku společnosti. A tím se peníze skrytě přerozdělí ve prospěch vlády a bank od ostatních účastníků trhu. Jelikož dolar není jen domácí americkou měnou, bude americkou vládu a americké komerční banky financovat skrytou inflační daní celý svět.

Pokud by to probíhalo přílišnou rychlostí, může to vyvolat značný rozvrat globálních trhů a celoplanetárních finančních mechanismů. A o tom mluvčí SAFE mluvila, když dále říkala:

„Rozsah politik finančního uvolňování v tomto kole kvůli pandemii je nejen ohromný, ale krátká je i doba jeho provedení. Takže v porovnání s předchozím kolem kvantitativního uvolňování v roce (finanční krize) 2008, byl jeho dopad ještě omezený.“

„Jenže od loňského března nafoukl Fed svoji finanční rozvahu 3,6 biliony (nově natištěných) dolarů, tj. zhruba o stejnou částku, o jakou nafoukl svoji rozvahu během finanční krize 2008.“

Někoho by tedy možná mohlo uklidnit, že ač světová ekonomika roku 2008 upadla do nejhlubší globální krize za celé generace, tak to přeci jen poměrně ustála, tudíž by to teď nemělo být horší. Jenže jak Wang řekla: „Mezi oběma koly finanční expanze je dost velká odlišnost.“

„Během posledního kola politiky kvantitativního uvolňování prováděl Fed řadu kol monetárního uvolnění rozvržených do období pěti let. Tentokrát ale Fed nafoukl svou rozvahu v ohromných proporcích jen za krátkou chvíli,“ vysvětlovala Wang.

K čemuž je třeba poznamenat, že kromě těch 3 600 miliard během pár měsíců natištěných dolarů potřebuje Biden, jak vysvětluje Kongresu a Fedu, dalších alespoň 1 500 miliard – prý na infrastruktury. Ve zvýše zmíněném článku jsme vysvětlovali, že ze zhroucení dolaru nemůže mít Čína žádnou radost, natož aby ho podporovala, jak ji někteří proti Číně zaměření podezírají. Zhroucení dolaru totiž pro Čínu znamená devalvaci jejích zahraničních pohledávek, jejích úspor v mnoha tisících miliardách dolarových aktiv a ohrožení mezinárodního úvěrového, platebního a finančního systému, potřebného pro mezinárodní obchod a spolupráci, na které závisí i čínský růst a prosperita.

Wang nás však uklidňuje, že tohle Čína a nejspíš zvládne a pomůže s tím i světu. „Z perspektivy domácího trhu se zahraničními měnami to není tak hrozné, neboť Čína si nenahromadila nadměrný zahraniční dluh a její schopnost tlumit tržní rizika se neustále vylepšuje,“ uklidňovala.

Ohledně té schopnosti tlumit finanční rizika a zvládnout hrozící situaci bychom měli připomenout věci jako čínské nákupy zlata z poslední doby, rozběh digitálního yuanu, smlouvy o vzájemném vyrovnávání v místních měnách mezi skupinami zemí, jichž je Čína součástí, jako ASEAN a RCEP.

„Takže Čína je ve stavu, kdy udrží rovnováhu platební bilance mezinárodních plateb a trhu zahraničních měn a poskytne i zdroje zajišťující odolnost proti dopadům vnějších vlivů,“ ujišťovala Wang.

Wang rovněž tvrdila, že „firewall“ čínské platební bilance je relativně dost silný a je v něm dostatek zdrojů, aby Čínu uchránily před šoky z vnějšku. „Jak běžný účet, tak přímé investice si drží relativně stabilní přebytek a trvalý příliv kapitálu pomáhá platební bilanci, aby byla více stabilní a více odolná.“

K tomu lze poznamenat, že příliv zahraničního kapitálu do Číny je v poslední době opravdu působivý, přičemž dochází i k nemalému odlivu kapitálu z USA do Číny. Je to logické, když Čína značně ustála otřesy vyvolané pandemií, tak vytváří pro kapitál ze všech koutů světa vyhledávané útočiště na rozdíl od zemí, kde vznikají problémy a kde se kapitál znehodnocuje tiskem inflačních peněz.

„Zahraniční aktiva soukromého sektoru se dále akumulovala, takže dosáhla 5,3 bilionu $ na konci roku 2020, což je z roku na rok nárůst o 16 procent, a ta v podstatě mohou pokrýt zahraniční závazky a potřeby splátek půjček,“ uváděla Wang.

Tak nezbývá než doufat, že stejně, jako se Číně daří být lokomotivou růstu při zotavení z pandemie a záložní výrobnou, co zachránila během pandemického rozvratu světové dodavatelské řetězce, že by se mohla stát i záchranným lanem, pomocí něhož se svět vyprostí z hrozící globální finanční krize způsobené převážně bezuzdným tiskem nových dolarů, kdy tato krize je dost možná největší hrozbou, která by nás v blízké budoucnosti mohla potkat.