„Nikdo nechce válku s Íránem, to ale neznamená, že Washington nesmí reagovat na jeho ‚řádění‘,“ píše pozorovatel listu The New York Times Brett Stevens. Autor vyzývá Trumpovu administrativu k tomu, aby pro vojenské námořnictvo zavedla nová pravidla použití zbraní.

V dubnu 1988 roztrhala íránská mina americkou fregatu Samuel B. Roberts v Perském zálivu a odvetou Vojenské námořnictvo USA v průběhu pouhých několika hodin zničilo polovinu íránského loďstva, píše Brett Stevens na stránkách The New York Times. „Poté Írán po mnoho let neútočil na lodě amerického vojenského námořnictva ani na mezinárodní vodní dopravu. Všechno se ale změnilo. Pirátský íránský režim obnovil své pirátské metody,“ uvádí se v článku.

Podle autorova názoru právě Teherán zorganizoval nedávné útoky na dva tankery v Ománském zálivu.  I když sami Íránci kategoricky popírají svůj podíl na těchto útocích, jsou v daném případě důkazy viny Íránu dost přesvědčivé, zdůrazňuje se v článku.

Centrální velení OS USA předložilo videozáznam natočený výzvědným letadlem a doprovázený zprávou o tom, že motorový člun Íránských revolučních gard odstraňuje neexplodovanou minu z trupu jednoho z tankerů, které byly vystaveny útoku. Jak se tvrdí ve zprávě, americké letadlo zaznamenalo, že hlídkový člun třídy Hendijan Íránských revolučních gard a několik rychlých bojových člunů se nacházely v blízkosti jednoho z tankerů.

„Íránské lodě jsou americkým vojákům dobře známy, protože je zblízka pozorují už po několik desetiletí. A uskutečnění popíraných útoků, které nemají daleko k otevřeným bojovým operacím proti USA, je přece koníčkem Íránu,“ uvádí se v článku. „A Trumpova administrativa má mírně řečeno určité problémy s objektivitou, a to je jednou z příčin toho, proč je zvolení kasuisty trpícího utkvělými myšlenkami do funkce prezidenta země nebezpečné z hlediska národní bezpečnosti,“ zdůrazňuje autor.

Podle jeho názoru, dokonce když připustíme, že prezident Trump je lhář, Ozbrojené síly USA budou sotva lhát o tomto incidentu: „Zůstávají zatím otázky o typu náloží, jejichž pomoci byl proveden útok na tankery, a důkladné vyšetření si vyžaduje nějaký čas. Bude ale třeba značné dávky sebeklamu (a náklonnosti ke konspiračním teoriím), abychom se tvářili, že Írán nemá s těmito útoky nic společného anebo že jeho počínání není aktem stupňování napětí v regionu.“

A přitom otázka „proč to Íránci udělali“, patří do kategorie druhořadých, píše The New York Times. V průběhu posledních dvou měsíců se Írán choval stále agresivněji a reagoval takto na obnovení tvrdých sankcí ze strany USA, které mají mimořádně negativní vliv na íránskou ekonomiku, uvádí se v článku: „I když je třeba poznamenat, že Teherán neudělal nic pro to, aby zmírnil své chování po podepsání dohody o jeho jaderném programu v roce 2016, po čemž následovalo zrušení většiny sankcí.“ Je dost těžké uvěřit, že k útoku na tankery, z nichž jeden patří Japonsku, došlo „zcela náhodou“ v okamžiku, kdy byl japonský premiér Šinzó Abe na oficiální návštěvě v Teheránu.

Není ale docela jasné, proč by měly Íránské revoluční gardy činit překážky na cestě k nové dohodě vzhledem k tomu, že měly slušný užitek z dohody o íránském jaderném programu, podotýká autor. Podle jeho názoru je nejpravděpodobnější předpoklad, že Írán chce celému světu ukázat, že Trump je pouhým „twitterovým tygrem“, a využít této situace: „To je dost logická verze. Íránci přece vědí, že ješitnost a zbabělost jdou často ruka v ruce. Trumpův vztah ke Kim Čong-unovi se změnil z nenávisti na skoro zamilovanost v průběhu pouhých několika týdnů poté, co Trump dospěl k závěru, že riziko konfrontace se Severní Koreou prostě není ničím odůvodněné. Stejně rozporuplné signály dával také Teheránu. Kdyby byla krize na Blízkém východě vyprovokována takovým způsobem, aby ji mohl prezident USA „urovnat“ novou jadernou dohodou na mírnějších podmínkách ve srovnání s podmínkami Obamovy administrativy, mohl by to být ze strany Íránců dost šikovný manévr.“

Proto mnohem důležitější otázkou je, jaká má být teď reakce Washingtonu, podotýká se v článku: „Napadení nevojenských lodí v mezinárodních vodách je přímým útokem na mezinárodní pořádek založený na normách, v něhož podle jejich tvrzení liberálové i nadále věří. Podobné akce nelze ponechat nepotrestané.“

Jak se domnívá autor, je třeba se vyhýbat obvyklému Trumpovu cyklu halasných hrozeb a ústupků a také bezstarostné kritice, po níž následuje nečinnost. Podle jeho názoru je načase stanovit „nová pravidla“ – a když se Írán opováží je porušit, musí si to okamžitě odnést: „Trumpova administrativa musí vyhlásit nová pravidla použití zbraní, aby mělo Vojenské námořnictvo USA možnost ničit íránské lodě a rychlé čluny, které ohrožují válečné a komerční lodě v mezinárodních vodách.“

V případě, když se Íránci nebudou chtít těmto pravidlům podřídit, musí Washington pohrozit potopením každé íránské válečné lodě, která opustí přístav, a když bude Írán ignorovat i takové hrozby, budou moci USA plným právem potápět jeho lodě jak v přístavech, tak i v širém moři, píše pozorovatel The New York Times.

„Svět se nechce smířit se somálskými piráty. A nesmí se smířit ani s pirátským státem, který chce zajmout celou globální ekonomiku jako rukojmí a stále častěji páchá ekonomické teroristické činy,“ zdůrazňuje se v článku. „Nikdo nechce válku s Íránem. Když ale válku nechceme, neznamená to, že nesmíme reagovat na jeho řádění. Dříve jsme už jednou potopili íránské válečné lodě. Teherán musí vědět, že jsme připraveni a schopni to udělat ještě jednou,“ píše v závěru autor.

Zdroj:  nytimes.com