Věhlasný kritik americké zahraniční politiky a lingvista profesor Noam Chomsky už nesčetněkrát konstatoval, že moc Spojených států od konce II. světové války neustále upadá. Jak Chomsky uvádí, že Spojené státy byly v roce 1945 „doslova polovinou světového bohatství, s neuvěřitelnou bezpečností, kontrolovaly celou Západní polokouli, její oba oceány, a i oba oceány na opačné polokouli.“
V tomto kontextu a v kontextu toho, jak Spojené státy vedly války v četných zemích po celé planetě s nejpokročilejšími technologiemi světa, je těžko pochopitelné, jak k tomu došlo. Jenže Chomsy se zmýlil.
Počínaje tím, o čem se hovoří jako o „ztrátě Číny“ ve 40. letech, začaly Spojené státy pomalu ztrácet i oblasti Jihovýchodní Asie, což Ameriku vedlo k tomu, aby brutálně zahájila Indočínské války. Jak Chomsky uvádí, zničením Jižního Vietnamu v těžce kritizované Vietnamské válce – což byl krok, jehož záměrem bylo zabránit Vietnamu, aby dosáhl nezávislosti a snad se stal i komunistickým státem – vyslaly USA poselství i zbytku Indočíny, že když se nějaký národ pokusí vymanit se z americko-evropské kontroly, tak bude nejspíš vybombardován do základů. Ta strategie v té době fungovala: jak uvádí Chomsky, do roku 1965 měla každá země v regionu diktaturu nachystanou vládnout způsobem hodícím se americkým zahraničně politickým zájmům. Jak ukazuje poslední vývoj v Asijském regionu, tak ale úspěch této strategie tyranského státu měl opravdu jen krátkou životnost.
Kromě toho Spojené státy rovněž ztratily i Jižní Ameriku. Podle Chomského je „ztráta“ Jižní Ameriky snadno pozorovatelná:
„Jedním z projevů toho je, že Spojené státy byly vyhnány z každičké vojenské základny, co v Jižní Americe měly. Pokoušíme se jich pár obnovit, právě teď ale nemáme žádnou.“
Spojené státy v průběhu posledních několika desetiletí začaly ztrácet i Střední východ. V Iráku pomohly Spojené státy vzestupu Saddáma Husseina k moci a zašly až tak daleko, že podporovaly jeho válečnou agresi proti sousednímu Íránu. Pak se USA obrátily k Husseinovi zády a v roce 1991 na Irák za prezidentství George H. W. Bushe zaútočily. Z bombardování Iráku počátkem 90. let si USA odnesly přinejmenším jedno cenné poučení: že Rusko nebude do amerických ambicí na Středním východě intervenovat.
Střední východ byl tudíž zralý na uchvácení a to pokračovalo až do Syrské války. Co však lidé nechápou, je to, že Spojené státy Střední východ nebombardují, aby ho podmanily, kvůli své nesmírné moci, ale protože svou moc, vliv a kontrolu nad celým regionem ztrácí.
Jak by po tomto konfliktu už mělo být všem jasné, tak Spojené státy jako soudce, porota i kat v jednom (a očekávaný dohadovač míru) v pětileté Syrské válce byly nahrazeny Ruskem, které úspěšně sebralo NATO podporovaným skupinám rebelů nejvýznamnější město Aleppo. Ruský postup na Středním východě se ovšem rozlil i do zbytku světa. Loni v říjnu USA oficiálně „ztratily“ svoji baštu na Filipínách. Ač se na ty předtím pohlíželo jako na nerozborného spojence USA kriticky důležitého pro zabraňování čínského vlivu v Asijsko-pacifickém regionu, tak teď se Filipíny hrdě hlásí ke svým novým vztahům s Ruskem a s Čínou.
Jak už vychází najevo, Filipíny začaly cpát své peníze tam, kde je jejich pusa. Toto úterý na filipínské území připluly ruské válečné lodi.
Podle Filipínského námořnictva byla tato návštěva čistě „návštěvou z dobré vůle“, ale diskutuje se i o budoucím společném cvičení. Zpráva od ruského státem vedeného zpravodajství ze Sputniku ale vypadá, že je s tím v rozporu, když konstatuje, že ty lodi tam připluly konkrétně k vedení společného cvičení s Filipínskými ozbrojenými silami za účelem boje s námořním pirátstvím a s terorismem.
„Můžete si vybrat, buď spolupracovat se Spojenými státy americkými, nebo spolupracovat s Ruskem,“ řekl ruský kontradmirál Eduard Michailov v rozhovoru s Manila Harbor.
„Ale za naši stranu vám můžeme pomoci všemi způsoby, které potřebujete. Jsme si jisti, že v budoucnu s vámi povedeme cvičení. Možná jen manévry nebo možná i s použitím bojových systémů atd.“
Michailov rovněž zřejmě naznačoval, že při potenciálním cvičení v nejbližších letech by mohla nastat koordinace i s ostatními hráči v regionu jako s Čínou a s Malajsií. Rusko rovněž Filipínám nabídlo pokročilou výzbroj včetně letadel a ponorek.
A tak Spojeným státům zůstal jen jediný manévr: obklíčit ruské hranice vojsky NATO a raketami, což teď urychleně dělají. Dříve nebo později však budou muset Spojené státy přiznat, velice reálný úpadek svého postavení ve světě a nebudou mít na vybranou než se naučit koordinovat globální záležitosti s takovými jako Rusko a Čína.
Tak se tomu postavme, vždyť jaká je jiná alternativa?
Zdroj: zerohedge.com
