Andy Xie říká, že světová elita při návštěvách G7, G20, Davosu a dalších marnotratných shromážděních je úplně vedle, když zkouší svalovat vinu za ty turbulence na lidskou psychologii; všechny signály poukazují na vleklé období globální stagnace a nestability. Ještě než začalo mrhat časem současné shromáždění G7, se sešla pracovní skupina G20 na schůzku v Šanghaji, která nepřišla s žádným konstruktivním návrhem na revizi globální ekonomiky, a místo toho si stěžovala, že současné turbulence na trhu neodráží „podkladové fundamentální ukazatele globální ekonomiky.“


Od června 2014 se propadly ceny ropy o 70 procent, zatímco brazilský reál spadl na polovinu a ruský rubl je dole o 60 procent. Globální ekonomika je na přechodu do další recese a tito důležití lidé to všechno svádí na něco na způsob psychologického problému lidí.

Globální ekonomice se během uplynulých dvou desetiletí dostalo požehnání vstupu 800 milionů tvrdě pracujících Číňanů do účasti v ní plus informační revoluce. Ten koláč by tedy měl narůst dost na to, aby byla většina lidí šťastnějších. Stal se však pravý opak. Svět jde od krize ke krizi. Lidé si všude jen stěžují. To je ale kvůli mizernému vedení právě těch lidí, kteří se účastní schůzek G20, na té marnotratné žranici v Davosu a na té spoustě globálních schůzek, které mrhají penězi daňových poplatníků a staví ty nejapné vůdce do světel reflektorů.

Jedena z hlavních stížností, se kterou lidé přichází, je, že ten systém je zmanipulovaný, tj. že ta rostoucí koncentrace příjmů není výsledkem soutěže na svobodném trhu, nýbrž že jde o zmanipulovaný systém, který zvýhodňuje ty politicky mocné. A to je z větší části pravda. Noví miliardáři z posledních dvou desetiletí jsou převážně z oboru financí a nemovitostí. Jen málo jich to dělalo tak, jako to dělávali Steve Jobs nebo Bill Gates, že vytvořili něco, co učinilo lidi produktivnějšími.

Nejdůležitějším faktorem v tomto zmanipulovaném systému je to, že monetární politika se využívá tak, aby se peníze pumpovaly do finančních trhů ve jménu stimulace růstu ve prospěch lidí. Jenomže to má v podstatě účinek přelévání bohatství, tj. pár lidí ve finančním trofickém řetězci to činí bohatými, zatímco k obyčejným lidem padá už jen pár drobků. Ovšem místo alespoň trochy drobků, tento efekt bohatství nafukuje ceny nemovitostí na Manhattanu a v Londýně a v Hong Kongu zrovna tak jako ceny moderního umění. Veškerý efekt bohatství v podstatě zůstal jen uvnitř malého okruhu boháčů. A tito lidé se pak objeví v Davosu, aby tam pogratulovali tvůrcům politik k jejich „úspěchům“.

I to mrhání zdroji je úplně stejně důležitý faktor při oslabování globální ekonomiky a vytváření její náchylnosti k upadání do krizí. Po finanční krizi 2008 utratila US vláda a Federální rezervy biliony dolarů na výkupy z dluhů právě pro ty samé lidi, kteří tu krizi vytvořili. Místo aby tyto lidi čekal bankrot a vězení, tak zbohatli více, než kdy dříve. Jak se dalo čekat, těch zdrojů využili k tomu, aby ten systém zmanipulovali ještě více.

Po roce 2008, kdy Peking začal s ohromným investičním tažením, celá globální vládnoucí elita Čínu velebila za záchranu globální ekonomiky. Čína zvedla zadlužení o 20 bilionů US$, aby financovala stavby továren a domovů. Investice však nezaručují konečnou poptávku. Ten proces budování továren poptávku vytvářel. Když byly ale dokončené, tak potřebovaly někomu prodávat své zboží. To, co Čína udělala, bylo postavení ještě více továren, aby udržela tyto továrny zaměstnané. Taková pyramidová hra ale nemohla vydržet dlouho. Právě teď začínáme spatřovat počátek jejích pustošivých důsledků.