Kdykoliv je establishment vážně ohrožen, reagují vraždou. Takový je historický normál všech kultur. Jedna z věrohodnějších konspirací o zavraždění Kennedyho se točí kolem faktu, že byl proti rozšiřování ozbrojených sil a odporoval zahájení Vietnamské války. Poté, co Lyndon Johnson tu válku schválil, tak to později okomentoval, že to byla zinscenovaná událostí a že Vietnamci nikdy na Američany nevystřelili, aby to začalo. Oficiální povídačka byla, že severovietnamské torpédové čluny zahájily „nevyprovokovaný útok“ proti US torpédoborci na „běžné hlídce“ v Tonkinském zálivu.


Pak se severovitnamské čluny o dva dny později dopustily „svévolného útoku“ na pár US lodí. V roce 1965 to Lyndon Johnson komentoval: „Pokud vím, naše Námořnictvo tam střílelo jak pominuté.“ Vojáci chtěli válku bez ohledu na všechny skutečnosti. Lhali Americkému lidu a vzali životy více než 50 000 klukům.

Standardní operací je vždy operace na zavraždění toho outsidera, co odporuje establishmentu, ať už vojensky či politicky.

Samozřejmě, že existují spousty příkladů jako Martin Luther King a tak dále, které se týkají aktivistů. Avšak důkaz, že Ukrajinská revoluce byla i skutečná, a ne jen to CIA spiknutí, které šíří komunistická mafie řídící Ukrajinu jako propagandu, se stal skutečností, když si Ukrajina vydobyla nezávislost. Ti v parlamentu v té době byli pořád ještě v komunistické mafii a kradli vše, co z národního produktu mohli. Vjačeslav Čornovil (1937-25. března 1999) byl politický aktivista, k němuž se lidé obraceli jako ke svému prvnímu konečně nezávislému budoucímu presidentovi. Byl velice prominentní jako ukrajinský disident ze sovětských časů a byl za své politické názory v 60. a v 70. letech mnohokrát uvězněn. Jako dlouhodobý zastánce ukrajinské nezávislosti dláždil cestu k současné nezávislosti Ukrajiny. Jako disident se stal známý, když zadokumentoval ilegální uvěznění některých ukrajinských intelektuálů. Dělali tedy, co mohli, aby jej uvěznili za nepolitické obvinění. V dubnu 1980 uplatili holku, aby Čornovila obvinila, že ji znásilnil, a ten byl odsouzen za „pokus o znásilnění“, když mu nemohli dokázat, že jí fakt něco udělal. Čornovil byl odsouzen k pěti letům vězení.

Když pak začalo být jasné, že by v presidentských volbách 1999 mohl vyhrát i volby proti úřadujícímu presidentovi Leonidu Kučmovi, tedy „bývalému“ vůdci Komunistické strany, tak Čornovil zemřel i se svým asistentem, a to tím standardně pohodlným způsobem při automobilové nehodě 25. března 1999. Oficiální vyšetřování vedené ministerstvem vnitra přirozeně prohlásilo, že šlo jen o nehodu. Bylo to národní hrdina a 23. srpna 2006 předchozí president Ukrajiny Viktor Juščenko Čornovilovi odhalil pomník a nařídil nové vyšetřování jeho smrti, které samozřejmě nikdy nikoho u moci neobvinilo.