Přiznám se, že také patřím mezi jedince, kteří si lámou hlavu nad neočekávaným stažením větší části ruských ozbrojených sil ze Sýrie. Píše v komentáři Jaroslav Bašta. Protože mám rád šachy, představil jsem si události předloňského, loňského a počátku letošního roku jako šachovou partii, v níž Ruská federace a její prezident Vladimír Putin hraje černými figurami. To znamená, že na počátku musel reagovat na kroky protivníka (tedy Západu) a dostal se do dosti svízelné situace ve středu šachovnice, který představuje hranice mezi RF a Ukrajinou.
Protivník navíc začal posilovat své severní křídlo (v Pobaltí). S vypětím všech sil se podařilo na druhý pokus dosáhnout příměří (Minsk II), ale situace na východě Ukrajiny neměla (a nemá) dlouhodobé pozitivní řešení.
Zásah v Sýrii, jehož hlavním cílem bylo zachránit jednoho z mála ruských spojenců, všechny překvapil. Vyjádřeno šachovou mluvou, šlo o překvapivý tah jezdcem, který plně využil jistou zákeřnost této figury a vyvedl protivníka z konceptu. Poměrně rychle se ukázalo, že hlavního cíle operace, tedy záchranu režimu syrského prezidenta Bašára Asada se dosáhlo již na počátku letošního roku. Krátce poté se ruské a americké diplomacii podařilo dojednat zastavení palby jako první krok k budoucímu příměří.
Způsob, jakým se po pěti letech občanské války pokus o politické řešení konfliktu uskutečnil, zároveň posloužil jako síto, kterým propadli všichni s nimiž lze uzavřít budoucí mír a uvázli v něm společní nepřátelé Ruska i Západu, tedy Islámský stát a místní odnož Al-Kaidy. Všichni očekávali další vítězné ruské tažení proti islamistům, ale přišel další šok – operace byla ze dne na den zastavena, větší část ruských ozbrojených se okamžitě vrátila domů. Druhý překvapivý tah jezdcem.
Odhadnout jeho účel vůbec není snadné a přiznám se, že ve mně vyvolává obavy. Můžeme ho vysvětlovat ze dvou protichůdných scénářů budoucího vývoje. Optimisté se domnívají, že jde o ukázku ruské velkorysosti, která vavříny vítězství přenechává svému syrskému spojenci. Pesimisté jako já se bojí, že jde o promyšlené obranné opatření. Válka se může znovu vrátit do středu šachovnice. V čele dvou států sousedících s Ruskou federací stojí dva dosti zoufalí muži – ukrajinský prezident Porošenko a turecký prezident Erdogan. Oba válčí se svými spoluobčany, jeden s ruskojazyčnými Ukrajinci, druhý s Kurdy a oba za viníka svých problémů považují ruského prezidenta Vladimíra Putina. Temné náznaky o jejich spojenectví ve snaze o navrácení Krymu Ukrajině asi nelze brát na lehkou váhu.
Letošní rok je navíc rokem voleb v USA a prezident Barack Obama na konci svého druhého volebního období je v pozici „chromé kachny“, jak tradičně dosluhujícího prezidenta nazývají američtí novináři. Je tedy otázka, jak bude jeho autoritu vnímat právě turecký prezident, který ve vnitřní i zahraniční politice podniká velmi nebezpečné kroky. Můžeme si jen přát, aby návrat úspěšných leteckých jednotek do RF byl jen projevem předběžné opatrnosti, nikoli přípravou na budoucí problémy.
Zdroj: pz.cz
