Už unikly informace o Transpacifickém partnerství, které bylo tajně vyjednáno obchodním zástupcem Ronem Kirkem (USA). Šest set korporátních „poradců“ je mezi obeznámenými, nikoliv však Kongres či média. Ronu Wydenovi, předsedovi senátní subkomise pro obchod, která má nad TPP jurisdikci, nebylo dovoleno, aby tento text spatřil nebo se obeznámil s jeho obsahem. TPP se říkalo mocenský nástroj „jednoho procenta“. Tento dokument v podstatě ruší odpovědnost cizích korporací vládám zemí, s nimiž obchodují. A opravdu tato dohoda činí vlády odpovědnými korporacím za náklady, které na ně uvalí regulací, včetně předpisů týkajících se zdraví, bezpečnosti a životního prostředí. Tato dohoda dává korporacím právo přimět vlády jim zaplatit za náklady vyplývající z vládních regulací.

Člověk je zvědavý, jak dlouho předpisy ochrany prostředí, pracovní síly a financí budou moci přežít, když náklady na vyhovění těmto předpisům jsou uvaleny na daňové poplatníky zemí a nikoliv na ekonomické aktivity, z nichž vznikají ty vedlejší účinky jako znečištění…

Mnozí interpretují TPP jako další velký krok směrem ke zřízení globální vlády v Novém světovém řádu. Ovšem to, co TPP ve skutečnosti dělá, je, že osvobozuje korporace z dosahu vlád ve věci vedlejších účinků jejich aktivit. Jelikož TPP nepřenáší na korporace vládu nad zeměmi, je těžké vidět v tom, jak to povede ke globální vládě. Skutečný výsledek je globální privilegium korporátní třídy jako třídy imunní k vládním regulacím.

Jedno z opatření korporacím umožňuje vyhnout se soudům a zákonům země tím, že se vytvoří soukromé tribunály, které budou korporace moci využít k žalování vlád za náklady, aby vyhověly regulacím. V podstatě jsou zákony zemí, které se vztahují na korporace, podřízeny rozhodnutím soukromých tribunálů korporátních právníků. (Poznámka pro českého čtenáře – ty mezinárodní arbitráže.)

TPP je otevřeno všem zemím. V současnosti se vyjednává mezi USA, Austrálií, Brunei, Novým Zélandem, Singapurem, Vietnamem, Chile a Peru. Podle zprávy se Austrálie odmítla podřídit systému soukromých tribunálů.

Jam máme brát TPP? Je asi příliš brzy, abychom znaly všechny odpovědi. Ovšem můžeme nabídnout určité způsoby, jak o tom uvažovat.

Já pochybuji, že TPP je úchvat Novým světovým řádem. Když nic jiného TPP dosah světové vlády omezuje tím, že vyjímá korporace z vládní kontroly. A také globální vláda, pokud to není vláda amerického impéria, je v rozporu s neokonzervativním důrazem na hegemonii USA nad světem. Mocné USA ideologické, soukromé a vládní zájmové skupiny vůbec nemají v úmyslu ztratit moc, kterou zatím získaly tím, že by se začlenily do nějakého Nového světového řádu, leda by ten Nový světový řád byl eufemismem pro Americké impérium.

V kritice TPP se klade velký důraz na náklady, které korporace cizích členů této dohody mohou uvalit na USA. Ovšem korporace USA získají stejné privilegium oproti těmto zemím, jelikož tato dohoda dává korporacím každé země imunitu vůči zákonům dalších zemí.

Mohlo by jít o to, že korporace USA věří, že jejich pronikání do dalších zemí daleko předčí aktivity Brunei, Nového Zélandu, Peru atd. v USA. Ovšem, jakmile se k TPP připojí Japonsko, Kanada, Čína a další, zmizí výhled na to, že americké firmy z této dohody získají více než cizí firmy, leda by z USA hlediska definice cizí firmy zahrnovala korporace USA, které vyvezou produkci zboží a služeb pro trh USA za hranice. Je-li tomu tak, pak by USA za hranice produkci odvážející firmy měly výjimky ze zákonů a pravomoci soudů nejen v cizích zemích, ale byly by vyňaty ze zákona a pravomoci soudů i v USA.

Tento bod je možná zamítnut, jelikož tato dohoda vyžaduje, aby všechny vlády, které jsou stranami TPP harmonizovaly zákony tak, aby nová korporativní privilegia byla rovnoměrně rozložena v každé zemi. Aby se zamezilo diskriminačním zákonům proti korporacím vlastní země, které se nezapojují do zahraničního obchodu, mohla by harmonizace znamenat, že domácí korporace dostanou ta samá privilegia jako cizí investoři. Pokud ne, mohou domácí firmy získat stejná privilegia zřízením zahraniční pobočky sestávající z jediné kanceláře.

Jelikož je TPP jasně dohodou, co protlačují korporace USA, je to v důsledku toho, že korporace USA v tom vidí relativní výhodu. Ovšem není jasné, jaká ta výhoda je.

Jinak ale by TPP mohla být strategií k zajištění výjimek z regulací pod pláštíkem toho, že jde o obchodní dohodu.

Dalším vysvětlením, usuzujíc z neobvyklé sbírky zakládajících stran dohody, je to, že dohoda je součástí Washingtonské strategie obkličování Číny vojenskými základnami, jako to USA udělaly už Rusku. Člověk by si mohl myslet, že dohoda s povahou takovéto změny kurzu, by začala u Japonska, Jižní Korey a Filipín. Ovšem tyto země už jsou součástí obklíčení Číny. Brunei, Singapur, Nový Zéland a zvláště Vietnam by k tomu mohly být cenným doplňkem. Jsou ta zvláštní privilegia, co Washington nabízí těmto zemím součástí úplatku, aby se tyto fakticky staly předsunutými baštami Amerického impéria?

Ještě dalším vysvětlením je to, že Ron Kirk je ve vleku deregulační posedlosti, která začala zrušením Glass-Steagallova zákona a finanční deregulací. Pokud finanční trhy všechno ví nejlíp a jsou samoregulující, tak nevyžadují žádné vládní vměšování, a tak je to i s jinými trhy a podniky.

Ekonomové svobodného trhu nahlíží na regulace jako na „převzetí“. Argumentuje se, že regulace odebírají zisky z korporátního vlastnictví, např. tím, že korporace vyhoví zdravotním, bezpečnostním a ekologickým předpisům – zrovna tak, jako vláda odnímá soukromé vlastnictví, když postaví nebo rozšíří silnici. Korporace by tudíž měly být kompenzovány za výsledky takovýchto regulací. Ten argument stojí tak, že když vláda od korporací chce, aby chránily životní prostředí, tak by vláda měla korporacím zaplatit za náklady toho, že tak činí. Tento argument se zbavuje „nákladů externalit“ nebo „sociálních nákladů“ – nákladů, které korporace uvalují na ostatní a na příští generace – např. znečištěním a vyčerpání přírodních zdrojů. Tento argument překrucuje sociální náklady na kompenzaci za zabrání.

TPP asi slouží mnoha agendám. Až se dovíme více, budou motivy skrývající se za TPP jasnější. Z mého hlediska jako ekonoma a bývalého člena vlády, je problém s TPP Rona Kirka v tom, že dohoda je konstruována tak, aby sloužila soukromým, nikoliv veřejným zájmům. Kirk je funkcionář veřejnosti pověřený službou veřejným zájmům a jejich ochranou. On ovšem v utajení konspiroval se soukromými zájmy, aby vytvořil dokument, který vyjímá soukromé korporace ze zodpovědnosti veřejnosti.

Tady v tom je ale paradox. Zatímco finanční korporace a teď všechny korporace se stávají nezávislé na vládě, občané USA ztratili ochranu zákona a nyní podléhají neomezenému zadržování či vraždění bez řádného zákonného procesu. Korporace získávají nepředstavitelnou svobodu, zatímco občané veškeré svobody ztrácejí a i ta práva, která svobody definují. Podobně i cizí země, které jsou členy TPP mohou mít výjimky z zákonů USA, mohou být podrobeny „preventivním“ narušováním jejich vzdušného prostoru a hranic pomocí dronů a vojsk vyslaných k zavraždění určitých podezřelých teroristů, jež však rovněž zabíjí i občany těchto zemí, kteří se pouze věnují svým normálním činnostem.

Možná je jedním ze způsobů, jak lze TPP porozumět, to, že vláda USA teď rozšiřuje svou vlastní nezákonnost i na korporace. Zrovna tak, jako je dnes vláda USA odpovědná jen sobě samé, TPP činí korporace odpovědnými jen sami sobě.

Analýzu TPP od Public Citizen’s lze nalézt zde: http://www.citizen.org/documents/Leaked-TPP-Investment-Analysis.pdfa ten uniklý dokument zde: http://www.citizenstrade.org/ctc/wp-content/uploads/2012/06/tppinvestment.pdf

Dr. Paul Craig Roberts

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>