Nedávno proběhlo 7. výročí teroristických útoků ze 7.7, při nichž bylo zabito 56 lidí včetně údajných pachatelů. V této době byly předloženy už četné teorie o tom, co se skutečně stalo a kdo je za to opravdu odpovědný. Ta oficiální teorie, že čtyři mladí britští muslimští muži se vzájemně zradikalizovali až k fanatické náboženské zuřivosti, kterou si přáli projevit prostřednictvím sebevražedného bombového útoku jako média, je z nich asi nejznámější. Je to pochopitelně konspirační teorie, ač protože je prohlášená za oficiální, není zvykem ji nazývat pravým jménem. Tvrdí, že ti čtyři chlapi konspirovali se zlovolným předjímáním vraždy více než 50 lidí.

Vyvrátit tu oficiální konspirační teorii byla pro zapojené části nezávislé výzkumné komunity, úmorná práce, byla však naprosto úspěšná. 7.7 je řečeno jednoduše, strašlivý zločin. Při vyšetřování tohoto zločinu se můžeme podívat na relativně konvenční nasazení prostředků, motivy a příležitosti.

 

Prostředky

Přesně řečeno, prostředky použité k usmrcení obětí ze 7.7 nebyly nikdy stanoveny. Oficiální příčina smrti byla v každém případě ‚zranění způsobená explozí‘, ale skutečná použitá výbušnina nebyla nikdy určena. 7. července při vyšetřování smrti těch 52 lidí (kromě údajných útočníků) přiznal expert na výbušniny Clifford Todd, že na žádném z míst výbuchů bomb nenašli žádnou stopu po té hlavní výbušnině.

Tohle představuje několik potencionálních scénářů. Je možné, že ti forensní vyšetřovatelé byli naprosto neschopní. Historie úspěchů takovýchto vědců v této zemi je dost strašná. Je možné, že použité výbušniny byly exotické, jejichž existence je vyšetřujícím vědcům v této oblasti neznámá. Je možné, že si spočítali, jaká výbušnina byla podle nich použita, to ale nemělo nic společného s tím organickým peroxidovým práškem jako černý pepř, který údajně předpokládaní útočníci použili v masalské směsi, a tudíž se to v tom ztratilo. Je možné, že použitá výbušnina byla nějakého velice sofistikovaného druhu, který zanechává malé či žádné stopy, neboť spotřebuje veškerou explozivní látku v chemické reakci.

Každopádně, pokud neznáme prostředky, které byly k usmrcení těch lidí použity, jsou tvrzení, že ti údajní útočníci tyto prostředky měli, absurdní.

 

Motiv

Očekávaný motiv nebyl nikdy formálně stanoven. Nikdo, kdo znal kohokoliv z údajných bombových útočníků neměl podezření, že by se mohli stát masovými vrahy. O nikom z nich nebylo známo, že by byl zvláště politicky nebo nábožensky oddaný. Nikdo neměl vážný trestní záznam. Avšak v tisku se všude šířily fámy o teroristy radikalizujících učitelích v pozadí, ty však byly vždy oficiálně popřeny. Ta vybájená psychologická povídačka o možné skupinové dynamice ‚buňky‘ ‚sami sebe radikalizujících teroristů‘ zůstává jediným, ne moc přesvědčivým vysvětlením.

Bez formálně určeného motivu povídání o tom, že údajní útočníci měli motiv provést tak strašlivý zločin téměř postrádá smyslu.

 

Příležitost

Údajní bomboví útočníci pravděpodobně měli příležitost, přinejmenším v generické smyslu slova. Ale v takovémto smyslu ji měl skoro každý další člověk v Británii. Udělat si domácí výbušninu není tak těžké a když k tomu má někdo sklony, tak zjednat si přístup do londýnského vlaku metra a odpálit se by neměl být zvláštní problém. Otázkou však je, zda ti muži tam opravdu byli, aby se tam odpálili? Jediný svědek, který si vůbec zůstal jistý, že viděl jednoho z údajných útočníků je Danny Bidle, který si pamatuje asijského muže s malým ruksakem na svém klíně, žádný velký ruksak na podlaze, jak by to mělo být podle oficiální verze. Všechna ostatní svědectví jsou buď vágní nebo jednoduše nespolehlivá a se spoustou vnitřních rozporů.

Nikdo z údajných útočníků nebyl prohlášen za mrtvého na místě útoku. Ten proces, při němž byly ty mrtvoly poskládány a identifikovány nebyl pod kontrolou vyšetřování koronera paní soudkyně Heather Hallet. Je-li to tak, víme jen velmi málo o způsobu, kterým byly ostatky údajných bombových útočníků nalezeny, identifikovány a dospělo se k názoru, že tohle jsou sebevražední útočníci. To, co víme, je to, že popisy forensního antropologa Dr. Julie Roberts, která určila údajné útočníky, kteří byli blízko k bombám v době exploze, neodpovídá popisům roztrhaných kousků údajných útočníků, kteří byli údajně na místě nalezeni.

Pokud ti údajní bomboví útočníci nebyli v těchto vlacích a v tom autobuse, tak nemohli mít příležitost.

 

Alternativní teorie

Větší průlom do myriád problémů s oficiálním tvrzení poskytla až Kampaň za pravdu o 7. červenci a můj film 7.7: Semínka rozkladu a 7.7: Zločin a předsudek. Takže k alternativním teoriím. Ta alternativní teorie, které se nejvíce věří, se točí kolem Petera Powera, bývalého důstojníka Metropolitní policie pro boj proti terorismu, ze kterého se stal expert a konzultant na krizový management. Power v den útoků vystoupil v národním rádiu a televizi s oznámením, že v půl desáté to dopoledne vedl cvičení založené na scénáři simulace výbuchů bomb v těch samých stanicích, kde došlo ke skutečným bombovým útokům.

Vůbec nepřekvapuje, že to vyvolalo spoustu přehánění, spekulací i celých teorií o tom, co se 7.7 stalo, založených na několikaminutových mediálních interview. Tvrdívalo se např., že do cvičení Petera Powera bylo zapojeno 1000 lidí, v rozsahu Operace Osiris II (odkaz) nebo Operace Horizont (odkaz). To, co opravdu řekl bylo, že vedl cvičení ‚pro skupinu tisíce lidí‘, z nichž jsme později našli Reeda Elseviera. Podle Powera bylo toto cvičení glorifikovaná powerpointová prezentace pro malou komorní sešlost lidí, kde on zvolil scénář, ale klienti si zvolili datum a čas. Samotný scénář a opravdu i předstíraně vysílané zpravodajství byl zjevně odvozen od notoricky známého programu 2004 Panorama: Útok na Londýn.

To, co z toho vzniklo v myslích alternativních konspiračních teoretiků, je to, že Power byl ve skutečnosti integrální součástí tohoto útoku a že údajné bombové útočníky zrekrutovali, aby sehráli role teroristů pro tohle cvičení. Pro podporu této hypotézy nejsou absolutně žádné doklady, ale film 7/7 Ripple Effect to opravdu zpopularizoval, přičemž hypotéza ze 7/7 Ripple Effect je taková, že údajné útočníky vylákali do Londýna jako součásti tohoto cvičení a ti, když jim v poslední minutě došlo, že je ošálili, tak utekli na výškovou budovu Canary Hwarf, kde je postříleli policejní snipeři.

Odhlédneme-li od ze samé podstaty nesmyslu, že by policie ty chlapy jednoduše postřílela na ulici, místo aby je zatkli a nechali je nějak jinak zmizet, i tak jsou důkazy ve prospěch této hypotézy chatrné. Neexistuje jediný svědek přítomnosti policejních sniperů na Canary Hwarf nebo střelby, když neuvažujeme i to, že by mělo jít o střelbu na údajné útočníky. Ovšem to, čeho si fanouškové 7/7 Ripple Effect zjevně nejsou vědomi, je to, že spousta klíčových prvků této alternativní teorie a opravdu i několika jiných alternativních teorií o 7.7 už byla předpovězena ve fiktivních televizních show mainstreamu.

Jak jsem už vysvětloval během dvou konverzací s nedostižným Jamesem Corbettem o 7.7 a speciálně o předjímajícím programování, programy BBC před 7.7 předjímaly nejen ty oficiální konspirační teorie, ale i mnoho z alternativních konspiračních teorií. V první sezóně seriálu Spooks byla epizoda, kdy islamističtí teroristé převezmou kontrolu nad tureckou ambasádou v Londýně, tohle ale využije bývalý agent MI5 ke krytí, aby se mohl pro-hackovat do tajné banky MI5. Tohle zdaleka není jen příklad útoku pod falešnou vlajkou.

Pokračujíc v tomto tématu v poslední epizodě této sezóny podnikne MI5 falešný (nesmrtící) útok na vlakové nádraží v Londýně, aby přechytračila určité irské teroristy, spolu s nimiž se spikli, aby si tito mysleli, že jejich plánovaný útok se podařil. Irští teroristé pak pustí cenné informace o určitých muslimských teroristech, kteří zkouší vyhodit do povětří jadernou elektrárnu. Muslimští teroristé jsou postříleni.

Ve druhé sérii vylíčili muslimský sebevražedný bombový útok v epizodě dva, ale MI5 mělo dvojitého agenta, který do této skupiny za účelem útoku infiltroval. Dvojitý agent neuspěje a je při té explozi zabit. Tohle je dramatická forma oficiální verze o 7.7, kdy zpravodajské selhání vedlo k muslimskému bombovému útoku. A říkají, že vyšetřování dospělo k závěru, že nedošlo k žádnému zpravodajskému pochybení.

O tři epizody později 7. července 2003 (přesně dva roky před 7.7), pátá epizoda této série líčila cvičení MI5, které probíhalo v souběhu se skutečným velkým teroristickým útokem v Londýně. Ve stejné linii v roce 2004 začaly pro televizi zinscenované Dirty Wars s ohromným rozsahem nouzových cvičení, a v tom dospěli k závěru, že při skutečném útoku je to právě tak, jako ve scénáři pro tohle cvičení. V předjímání oficiální konspirační teorie o 7.7 tento film líčí tým čtyřech muslimských sebevražedných bombových útočníků, co udeřili na Londýn – dva ve stanici metra Liverpool Street – o nic míň přesné. Předvídali i alternativní konspirační teorii o Canary Hwarf, když ty dva další postřílí policejní střelci.

A opravdu, všechny hlavní složky populárních alternativních konspiračních teorií počínaje cvičením, které umožní izraelskou falešnou vlajku, až po bomby přidělané pod vlaky byly už předjímány před událostmi 7.7. nebo před tím, než je zpopularizoval 7/7 Ripple Effect. Opravdu téměř veškeré příběhy zobrazené tvůrci 7/7 Ripple Effect jsou zjevně vytažené z epizod Spooks a z podobných show. Je úplně možné, pokud ne pravděpodobné, že teorie o cvičení Petera Powera byly živeny předjímajícím programováním a že celý problém se cvičením je součástí předem plánované dezinformační kampaně.

Tohle nevyvrací ovšem relevanci cvičení ohledně dalších útoků, jako bylo 11.9, i přinejmenším některých útoků pod záštitou Operace Gladio a CIA operací proti Castrovi v 60. letech, jako byly Zapata a Northwoods. Je to jednoduše výtažek z určitých interpretací cvičení Petera Powera, jedna, která byla validována mnohem více doklady, než interpretace, že to byl on, kdo zrekrutoval ty údajné bombové útočníky jako trouby zatažené do terorismu.

 

Další alternativy

Tak kam se můžeme obrátit pro možné alternativní vysvětlení toho, co se stalo 7.7? Pokud bylo cvičení Petera Powera záměrným odlákáním pozornosti, lákadlem podstrčeným do ošatky konspiračním teoretikům, které upekly tajné služby, tak se musíme pustit do něčeho jiného. Zůstávají otázky, pokud byli údajní bomboví útočníci nevinní, tak jak je zmanipulovali, aby udělali věci, kterých stát využil, aby vypadali jako teroristé? Konec konců Sidique Khan a Shezad Tanweer byli důvěrníky charitativního knihkupectví Iqra a mládežnické pomocné organizace, která jak se ukázalo, fungovala jako prostředník k distribuci ‚extrémistických‘ islamistických mediálních materiálů. Sidique Khan zjevně zajel do výcvikového tábora teroristů v Malakandu v Pákistánu v roce 2003 a přinejmenším v jednom ‚výcvikovém táboře‘ v Lake District v roce 2001. Khana i Tanweera opakovaně sledovali kvůli kontaktům s osobami o nichž se věřilo, že je u nich důvodné podezření na terorismus. Khan je i na zvukovém záznamu, jak o terorismu mluví více než rok před 7.7.

Odpovědí na ty otázky, proč údajní bomboví útočníci tyhle věci udělali, je zjevně v síti špehů a provokatérů pracující, jak předpokládáme, pro britské bezpečnostní služby. Mužem, který vedl knihkupectví Iqra a ‚výcvikový tábor‘ v Lake District, byl Martin McDaid. Byl to bývalý voják ze Služby speciálních člunů (nebo to říká), který konvertoval nebo byl znovu obrácen na islám a stal se z něj radikál. Jak odhalily Newsnight, jedním mužem, který byl zapojen do aktivit Iqra, byl i mládežnický pracovník jménem Mark Hargreaves, který naznačil, že McDaid by mohl mít i skrytou agendu, k níž mohla patřit i ‚úprava‘ muslimských mladíků.

McDaid byl předmětem několika sledovacích operací a vyšetřování bezpečnostních služeb, ale přinejmenším oficiálně ‚zpravodajská pochybení‘ vedla k tomu, že MI5 nikdy neodhalila jeho vztahy se Sidique Khanem. Tahle historka byla už předvedena jako nepravdivé a nemožné tvrzení, jak jsem podrobně vyložil ve své prezentaci z března 2012 – Zločiny konference 1%.

Ty události s McDaidem a knihkupectvím Iqra jsou jen polovinou tohoto příběhu. V té druhé polovině to byla Operace proláklina, což byla na pozadí tohoto masivní protiteroristická operace uvnitř Británie. Ve skutečnosti to byla mezinárodní operace s agenty provokatéry zahrnující Británii, ale i Severní Ameriku a Pákistán.

V Pákistánu se proláklina točila kolem Junaida Babara, pákistánsko-amerického cvičitele Al Kaiídy a zprostředkovatele, který byl obrácen na spolupracovníka FBI. V Británii začala Proláklina jako vyšetřování ‚Q‘ – Mohammeda Quayyum Khana, údajného zprostředkovatele Al Kaiídy v Británii. Na rozdíl od Babara, ale podobně jako McDavid, ‚Q‘ nebyl nikdy zatčen a nikdy se neobjevil jako svědek před soudem.

Od soudu z roku 2007 (R vs Khyam a kol) je k dispozici spousta nových informací o Operaci proláklina, včetně toho, jak MI5 slídila kolem dvou z údajných útočníků ze 7.7, když vyšetřovala ty kolem Q a Junaida Babara. Tento příběh shrnul ten večer soudní rozsudek o vině od Panorama v epizodě zvané Skuteční bubáci (Real Spooks):

Tohle bylo známo v roce 2007 a jak na videu uvidíte, i BBC naznačuje, že Q a Babar byli špehové celou dobu pracující pro bezpečnostní služby. V Babarově případě navíc potvrzeno v dokumentu BBC z roku 2012 nazvaném Moderní špióni, kde byl Babar popsán jako ‚lidský zdroj, o jakém zpravodajské služby sní,‘ a jako ‚člověk, co měl jak přístup a schopnost dostávat se do takových skupin, které by jednoduše bez něj ani neexistovaly.‘

Pokud by byl Babar kýmsi, s kým FBI (anebo CIA či MI5) neměly žádné vztahy, než ho v dubnu 2004 u NY oslovily, a ten se až pak stal spolupracovníkem, tak by neměl přístup do žádné z těchto skupin. Byl zprostředkovatelem a cvičitelem teroristů, který byl obrácen na spolupracovníka. Tento nový popis dost naznačuje, že byl celou dobu špión, možná už od ranných dob, kdy v roce 2000 vstoupil v New Yorku do Al Muhajiroun.

Co se týče Q, existuje dokument silně naznačující, že britské bezpečnostní služby měly uvnitř té ‚buňky‘, co během Prolákliny vyšetřovaly, provokatéra. Jako součást Prolákliny se zformovala ‚Executive Liaison Group‘. Účelem Executive Liaison Group bylo to, aby se mohli důstojníci z MI5 setkávat s policejními protějšky a sdílet informace a zpravodajské poznatky téměř naživo během průběhu operace.

Na schůzce uprostřed února 2004, zrovna když Proláklina živě probíhala, diskutovaly bezpečnostní služby, jaký dělá operace pokrok. V zápisech ze schůzky, které si lze zde stáhnout, se říká:

Dosud nemáme žádné známky o tom, jaký je cíl či načasování nějakého útoku, avšak polovina března se zjevně vybarví jako významné časové období. Měli bychom usilovat o rozvoj schopnosti sbírat důkazy a poznatky a uvažovat o zatažení dalších cílů do této konspirace.

Jak by mohli aktivně usilovat o zatažení dalších cílů do konspirace, pokud by neměli někoho s vlivnou rolí uvnitř této konspirace? Možná by se mohlo jednat o Omara Khyama, usvědčeného vůdce této spiklenecké skupiny, mohlo by se však jednat i o Q, toho zjevně strůjce a dohližitele nad spiknutím, který nikdy ani nespatřil vnitřek policejní cely (aspoň pokud víme).

 

Pospojování těch bodů

Tak co tohle všechno přináší navíc? Každopádně to, že ti čtyři údajní bomboví útočníci byli ve spojení s něčím větším, něčím jako Al Kaiída, a tudíž každopádně dělali něco, co by je později mohlo předvést jako potenciální teroristy, byli spojeni a jednali v zastoupení a zprostředkování tří pravděpodobných státních agentů.

Když to bylo tak, potom, když přišli po 7.7 lidé zaklepat v MI5 na dveře s otázkou: ‚Co jste o tom věděli, proč jste ty chlapy nezastavili?‘ věděli jsme toto, tohle a tohle, a podle tohoto vypadají jako teroristé‘ Co se týče toho, proč ty chlapy nezastavili, tak o tom povídají jako o pochybeních při sdílení informací nebo v uvědomění si významů, jaký ty informace fakt měly. Ovšem vzhledem k tomu, že už vyprávěli přinejmenším tucet různých verzí této legendy, většina z nichž odporovala jejich vlastním záznamům, tak nemáme důvod jim věřit.

Tato ‚pochybení‘ měla naopak účinek na to, že se jim nepovedlo ‚odhalit‘ údajné bombové útočníky, ale i aktivně zatemnila vazby mezi nimi a třemi údajně zpravodajskými zdroji. Tato spojení jsou, pokud víme, důvodem, proč ti údajní útočníci takové věci dělali, jelikož byli důvěrníky islámské charity, která zjevně šířila extrémistickou literaturu, nebo jezdili do výcvikového tábora teroristů v Pákistánu, či se opakovaně scházeli s lidmi, kteří se zapletli jako usvědčení teroristé.

Potřebujeme propojit tyto body a s těmito propojeními na mysli začít pracovat na diagramu vazeb načrtávajícím, kdo znal koho, kdo byl propojen s čím a kde, a jak byli tito tři pravděpodobní provokatéři zapojeni do kritických křižovatek vazeb.

Tento diagram vazeb ve velkém rozlišení a s poznámkami, na němž neustále pracuji, si lze stáhnout tady (PDF, 2,44 MB). Ti pravděpodobní špehové jsou zabarveni červeně, údajní bomboví útočníci tmavě modrou, další významné postavy světle modrou, možní informátoři růžovou a klíčová místa žlutě. Je nutné se dopracovat k takovéto zkratce dostupných informací, ale spolu s těmi videi, která jsou na této stránce k dispozici, poskytují základní kostru toho, co probíhalo v letech vedoucích k 7.7.

Tom Secker

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>