TUNISKÁ REVOLUCE Co je důležité pro celkovou úspěšnou revoluci? Jak se vyhnout případným rizikům?Revoluce v Tunisku byla důsledkem toho, že revolucionáři převzali kontrolu nad informačním systémem, konkrétně nad sociálními sítěmi. Kvůli státní cenzuře tisku, rozhlasu a televizního vysílání začali lidé dávat přednost zprávám na internetu. Cenzuru internetu jsme překonali tím, že jsme lidi naučili používat nástroje, díky kterým ji šlo obejít. Také jsme kopírovali všechno, co jsme kde zahlédli, takže se mnohdy stávalo, že některé informace byly zkopírované i na více místech zároveň. Dá se říct, že jsme „sociálně“ kontrolovali tok informací.

Zásluhou pravdivých zpráv a šířením správných myšlenek se nám podařilo navzájem propojit sociální sítě vzdělaných a zároveň nezaměstnaných mladých lidí ze zapomenutých regionů země (např. Sidibouzid) se sociálními sítěmi boháčů z režimu (přátelé a rodina Ben Aliho, lidé z vládnoucí strany, armáda, bezpečnost, atd.) Propojili jsme sociální sítě dohromady. A bum! 🙂

Pro světovou revoluci je tedy důležité mít kontrolu nad sociálními sítěmi a obnovit důvěru mezi lidmi stojícími mimo vlády/oligarchii a lidmi z ní. Ale nesmí se zapomenout na dvě věci: Za prvé jsou sociální sítě v rukou americké oligarchie, takže boj ve Spojených státech nebude snadný. Pravděpodobně zde bude bezpečnější vytvářet sociální sítě přímo v reálném světě, což je třeba případ hnutí Occupy. Za druhé, v roce 2022 očekáváme světovou válku kvůli nedostatku přírodních zdrojů. Válce můžeme předejít světovou revolucí – to je, pokud se ptáte na můj názor, argument číslo jedna, který musí směrem k veřejnosti zaznít. Nicméně pokud se stane, že budeme potřebovat taktiku pro případ války, je stále možné počítat i s nějakou klasičtější podobou revoluce, byť historie ukazuje, že tento typ revolucí může mít i špatné následky. Možná časem přijdeme na lepší řešení.

 

Které iniciativy přispěly k Tuniské revoluci?

2005: V ulicích probíhaly demonstrace WISIS, lidé drželi hladovky, policie zakročila proti disidentům. Někteří moji přátelé byli mučeni (šlo o lidi, kteří pak podle mě sehráli klíčovou roli v revoluci v roce 2011).

2008: Došlo k násilnému potlačení povstání na jihu Tuniska. Zkoušeli jsme na svých blozích popsat, co se odehrávalo, ale nebyli jsme úspěšní. Tehdy ještě sociální sítě neměly takovou sílu jako dnes.

2009: Prezidentské volby. Mnoha lidem už došla trpělivost s do očí bijící korupcí. Svého kandidáta představila levicová strana Ettajdid, kterou pak režim následně násilně potlačil.

2010: Organizovali jsme demonstraci proti internetové cenzuře. Byl jsem s tímto protestem veřejně spojovaný a byl jsem kvůli tomu zatčen. Tato událost znovu katalyzovala dění na politické scéně a co je důležitější, mnoho lidí se od této chvíle přestalo bát.

 

K Arabskému jaru neodmyslitelně patří větší zapojení islamistů do politického dění v zemích s dřívějšími autoritářskými režimy. Jaké bylo zapojení islamistů v Tunisku?

V Tunisku představovali islamisté kontrarevolucionáře, kteří navenek nabádali veřejnost, aby nepokoje nepodporovala, protože je vedou „opilí kriminálníci“. V pozadí ale už zároveň osnovali plány na uchopení moci v případě, že revoluce zvítězí. A to se stalo. Islamisté se na revoluci nepodíleli.


Přinesla Tuniská revoluce nějaké sociální změny?

Dosud jen velmi málo. U moci jsou islamisté a ti se nezdají být zainteresováni na sociálních změnách resp. na jakýchkoliv změnách. Zajímá je pouze to, jak si podržet své mocenské pozice a zachovat pořádek.

 

Plní ve světle nově nabytých svobod novináři a média odpovědně svoji roli?

Svou práci dělají, jak nejlépe umí. Opakovaně jsou napadáni islamisty za to, že nejsou dostatečně provládní a pro-islamističtí. Jsou pronásledováni islamistickou milicí. Nezávislejší média jsou oběťmi pomlouvačných kampaní.


VĚZENÍ

Organizoval jsi před svým zatčením nějaké protesty?Ano, 27. prosince 2010 jsem na internetu živě vysílal záběry z protestů v Tunisku: http://www.justin.tv/slimamamou/b/276429565

 

Pamatuješ si den, kdy tě zatkli? Jak vnímala zprávu o tvém zatčení tvoje rodina?

Byli velmi vyděšení. Hlavně proto, že jsem nebyl zatčen poprvé, a pokud člověka zatkli už někdy předtím, zacházeli s ním obvykle hůř. Když už jsem věděl, že mě zatknou, sdílel jsem přes smart phone svoji GPS pozici. Proto se hned dostala ven zpráva, že se nacházím na Ministerstvu vnitra a že jsem byl zatčen státní bezpečností. Ministerstvo vnitra bylo místo, kde docházelo k mučení a zabíjení lidí. A Vaší rodině nikdy nikdo neřekl, že jste byl zatčen a dostal jste se právě sem. Proto si dovedu představit, že si moje rodina musela projít peklem.

 

Byl jsi zatčen, protože jsi patřil ke skupině Anonymous?

Ano.

 

Probíhaly ve věznicích nějaké protesty nebo něco podobného (např. hladovky)?

Ne. Byl jsem vyšetřován pět dní a ve vězení jsem zůstal „jen“

 

Jaké jsou podmínky v tuniských věznicích?

Velmi obtížné. Místnosti určené pro sto osob byly napěchovány dvojnásobným počtem lidí. Ale díky obrovskému mezinárodnímu tlaku, aby mě propustili, jsem měl speciální péči. Byl jsem zatčen se svým kamarádem Azyzem Amamin a zaměstnanci věznice dostali pokyn, aby o nás pečovali. Hillary Clintonová měla kvůli naší situaci jednání s tuniským velvyslancem ve Washingtonu 🙂 Anonymous odvedli skvělou práci, když nás podpořili, a velmi nám pomohli. Díky, kluci 😉

 

MINISTR MLÁDEŽE A SPORT

Jak si se stal ministrem mládeže a sportu?

Vlastně to bylo shodou okolností. Proběhla totiž velká kampaň za moje osvobození a já jsem se pro členy režimu stal de facto veřejně známou postavou mladé revoluce. Proto když se premiér (který byl v úřadě během prezidentování Ben Aliho) rozhodl takticky dosadit do vlády symbol revoluce, bylo zřejmé, že to budu já. Nikoho jiného neznal.

Zavolali mi z premiérova kabinetu a řekli: „Chceme Vám nabídnout tuhle pozici“. A já jsem odpověděl: OK. Oni řekli: „Nechcete si o tom popřemýšlet?“ A já řekl: NE. Za půl hodiny pak v televizi oznamovali složení nové vládu a já jsem byl její součástí.

 

Proč jsi rezignoval?

Když jsem vstupoval do prozatímní vlády, bylo to z jediného důvodu: organizovat volby a ujistit se, že to s jejich konáním myslí vláda opravdu vážně. V Tunisku jsme nikdy žádné skutečné volby neměli, takže jsme přirozeně vládě nevěřili, že by je uspořádala spravedlivě. Ale byl jsem ve velmi složité situaci: přátelé mi říkali, že jsem se zkompromitoval spoluprácí se zkorumpovaným režimem. Jiní moji přátelé stále demonstrovali v ulicích a byli biti policií té samé vlády, jejímž jsem byl členem. Z rozhodnutí vojenského soudu vlády, jejíž jsem byl členem, byla také obnovena cenzura internetu. Proto jsem ve vládě vydržel jen do doby, než bylo vše kolem voleb připraveno, a pak jsem rezignoval.

 

PIRÁTI A WIKILEAKS

V nedávno vzniklém článku na Wikipedii se píše, že jsi bývalý aktivista Pirátské strany. Je to pravda, Slime?

LOL, jsem zakladatel Pirátské strany 🙂 http://www.partipirate.tn/known-members/. Pirát navždy.

Nepokoje se rozpoutaly bezprostředně v reakci na sebeupálením jednoho z protestujících. Jaké ale byly jejich hlubší příčiny? Jak ovlivnily uniklé diplomatické depeše publikované na Wikileaks Tuniskou revoluci?

Hlavní příčinou revoluce bylo, že lidé už měli režimu plné zuby. Z počátku zaznívaly sociální požadavky a hlavním tématem protestů byla nezaměstnanost. Ale pak jsme skrze sociální sítě dokázali propojit vysoce vzdělané lidi s lidmi blízkými režimu. A stalo se něco kouzelného. Někdy v noci mezi 13. a 14. lednem dospěl každý v Tunisku ke stejnému závěru – režim Ben Aliho je příčinou všeho zla. Musí odejít.

Diplomatické depeše měly dopad na lidi blízké režimu. Najednou zjistili, že USA jejich režim nepodporují, a to je vedlo k tomu, aby se připojili k revoluci. To oni provedli revoluci a přesvědčili Ben Aliho, aby odletěl ze země 😉

 

Pro Bradley Manning Support Network jsi řekl: „Jsem Slim Amamou a Bradley Manning mi zachránil život.“ Spolupracuješ s WikiLeaks (J. Assange, J. Appelbaum, R. Falkvinge)?

LOL, samozřejmě že ne! Nechci mít za zády Američany… zatím ne! 🙂

 

ŽIVOT

Máš strach kvůli tomu, co děláš?

Ano. Poté, co mě státní bezpečnost pět dní mučila, dnes naprosto přesně vím, kde jsou mé hranice. Budu pokračovat v boji za svobodu, ale budu také připraven utéct ze země, pokud bych měl být opět vystaven mučení. Chtěl bych zdůraznit, že jsem nebyl ani tak mučen fyzicky, tedy kromě fackování, kopání, poutání a pětidenního odpírání spánku. Skutečným mučením bylo to, co říkali, že se stane mým přátelům a rodině, pokud s nimi nebudu spolupracovat.

Zdroj: evropsky-rozhled.eu

]]>