Jelikož jsem byl vždy udiven z toho, proč Američané schvalují existenci náboženského, a tudíž diskriminujícího národa Izrael, a proč dáváme více peněz daňových poplatník právě tomuto národu, než kterémukoliv jinému; přičemž nijak nepředstírám, že v těchto záležitostech nejsem žádný expert; tak jsem byl ohromen, když jsem se 31. března 2015 na counterpounch dočetl novinovou zprávu, že „Americká asociace historiků (AHA) cenzurovala reklamu knihy o Izraeli, Palestině a USA, čímž drží ‚Skrytou historii ve skrytu‘“ kniha pochází od jakési Alison Weir, o které jsem nikdy před tím neslyšel. Ta tam říká, že AHA odmítá přijmout placený inzerát její historické knihy o vztazích US-Izrael – tj. o historickém tématu, které jsem vždy shledával jako matoucí, a tak jsem byl zvědavý, abych se o tom dověděl více.


Už jsem toho napsal o cenzuře reportážních ‚zpráv‘ v Americe hodně, ale tahle záležitost se týká cenzury v mé vlastní hlavní profesi, kterou je historie (jen druhotně jsem žurnalista), a tak to obzvláště upoutalo mou pozornost.

Kliknul jsem si tedy na odkaz na tu její knihu, V rozporu s naším zdravým odhadem: Skrytá historie toho, jak byly US použity k vytvoření Izraele, abych se sám podíval, co AHA odmítá dovolit inzerovat. Podíval jsem se na tu knihu, která vyšla už před rokem, měla už 216 zákaznických kritik, ale žádná z těch pozitivních, které jsem tam viděl, nijak zvlášť neinformovala o tom, co mě zvláště zajímalo – o míře přesnosti autorských zdrojů a domněnek. A tak jsem kliknul na hvězdu mezi zvláště negativními kritikami a nevšiml jsem si ani jediné citace falešných domněnek o faktech. Ty negativní revize pro mě nebyly o nic více informující než ty pozitivní.

Proto jsem klikl, abych se dostal dovnitř knihy a začal číst. Spatřil jsem tvrzení, která pro mě byla nová; a když jsem se podíval do odkazů, tak mi připadaly jako věrohodné zdroje.

Avšak než jsem s tím dále pokročil, tak jsem chtěl více znát o autorce, abych se dověděl, jestli by to náhodou nemohla být antisemitka, protože takoví píší proti Izraeli až příliš často.

Tak jsem zašel na její youtube prezentaci „TalkingStickTV – Alison Weir – Skrytá historie o tom, jak byly US použity k vytvoření Izraele.“ A v tomhle hodinu trvajícím povídání vysvětlila, jak od roku 2000 vznikal její zájem o otázku Izraele a Palestinců a ukazuje tam fotky, které pořídila v Gaze. Popsala okolnosti, které ji tam jako žurnalistku zavedly, aby tam situaci sama spatřila. Nic z toho mi nenaznačovalo, že by byla jakkoliv antisemitská nebo nějak bigotní. Uvedla i souhrn hlavních důkazů, na nichž její kniha spočívá, a všechno velice věrohodné zdroje, jako tento, což nejenže je uznávaný akademický zdroj, nýbrž i odkazy v něm jsou na uznávané mainstreamové zdroje. Na svém celo-hodinovém videu to v podstatě obhájila.

Takže jsem zatím dospěl k přesvědčení, že odmítnutí AHA přijmout její placený inzerát knihy je hanebnost. Shodou okolností nejsem členem této asociace, ale kdybych byl, tak bych z ní znechuceně odešel. Ona historikem je, oni ne.

Ti ‚historici‘ jako takoví, co teď na amerických vysokých školách a universitách učí ‚historii‘, jsou skandální – a slouží jako důkaz hluboké zkorumpovanosti této akademické profese.

Američtí ‚historici‘ se mají od Alison Weir hodně co učit. Měli bychom vítat poučení od ní, nikoliv jí zakazovat, aby pro nás svou knihu inzerovala.

  Náhodou jsem tak zjistil, že její video povídání jsou velice informativní – a to nejen o ní, nýbrž co je důležitější, o Gaze, o Izraeli a o naší hluboce zkorumpované zemi.