Já čím dál více nabývám dojmu jako Alastair Newman, že Merkelová a Hollande do Moskvy nepřiletěli s vůbec žádným plánem, nýbrž že účelem bylo vést v soukromí s Putinem to, čemu diplomaté říkají „plná a upřímná diskuse“, a to v Kremlu, tj. na jediném místě Evropy, kde je Američané nebudou špehovat. Takže kvůli tomu poslali pryč své úředníky. Je také jasné, že návštěva Merkelové a Hollanda v Kyjevě před jejich letem do Moskvy byla jen divadýlko.


Porošenkovi činitelé trvají na tom, že během Porošenkova setkání s Hollandem a s Merkelovou se o otázce federalizace nediskutovalo. Hollande však teď otevřeně podporuje „autonomii“ východních regionů, tj. federalizaci, což činí téměř jistotu z toho, že na Moskevském setkání se o ní diskutovalo. Pointa je v tom, že Merkelová s Hollandem nechtěli s Porošenkem o federalizaci mluvit, protože věděli, že junta této myšlence rozhodně odporuje, a nechtěli ji vetovat už před tím, než schůzka v Moskvě vůbec začne.

Problém je v tom, že ačkoliv všichni předstírají, že federalizace je vnitřní ukrajinskou záležitostí, co se má svobodně dohodnout mezi těmito dvěma ukrajinskými stranami, tak její podmínky budou zavrženy, jakmile jakákoliv vyjednávání mezi ukrajinskými stranami začnou. Jelikož junta nebude nikdy dobrovolně s federalizací souhlasit, tak je tohle ve skutečnosti forma toho, jak ji upéct v Moskvě v soukromí po konzultaci s NAF, s Berlínem a s Paříží a pak ji na juntu uvalit vyjednáváním.

Když se to takhle řekne, tak se ukazuje, jakými celý takový proces bude zatížen obtížemi.

Nejenže teď je už i na Donbase spousta lidí, kteří odporují federalizaci (a mám podezření, že někteří i v Moskvě), ale celý tento proces, pokud by měl fungovat, bude muset nějak najít obchvat kolem zátaras stavěných do cesty washingtonskými zastánci tvrdé linie, kteří bezpochyby plně podpoří juntu v její snaze takovémuto procesu bránit, a ta má nad ním teoreticky právo veta. Upřímně bych se divil, kdyby to šlo udělat.

Kdyby to mělo mít jakoukoliv šanci na úspěch, tak musí Merkelová s Hollandem ze sebe vykřesat kuráž k tomu, k čemu ji nenašli loni na jaře a v létě, tj. veřejně se postavit zastáncům tvrdé linie ve Washingtonu i v Kyjevě a uvalit na ně svou vůli. A jsou k tomu opravdu ochotní? Vzhledem k tomu, jak se v posledních měsících pozice zaujímaných postojů u všech zakopaly, a vzhledem k falešnosti postojů, jaké Merkelová s Hollandem zaujímali, když silně podporovali Kyjev, tak jsou šance, že by tohle všechno zbořili, ještě slabší než loni na jaře.

K tomu bych přidal pár dalších bodů:

[quote align="center" color="#999999"]

1. Existuje jeden výrazný rozdíl mezi situací teď a na jaře, který by mohl poskytnout trochu naděje na posun vpřed.

Kdokoliv teď čte Západní média, tak se nemůže mýlit, když v nich vidí ten vzrůstající pocit porážky. Sankce selhaly, Ukrajinská ekonomika se rozpadá a vojska junty jdou od porážky k porážce.

Tak tomu loni na jaře nebylo, to si mnozí na Západě namlouvali, že junta vojenský zápas s NAF vyhraje. Konfrontační strategie, pro kterou se Merkelová v červenci rozhodla, byla založena na víře, která totálně a zřetelně zkrachovala. Vůbec tudíž nepřekvapuje, že teď z toho hledá cestu ven přes oživení některých nápadů, které Rusko na jaře nadhazovalo. Pro ní je teď politickým imperativem hledat takové řešení, jímž by se vyhnula zdání porážky, která by těžce oslabila její pozice jak v Německu, tak v Evropě. Tento politický imperativ tu ještě na jaře nebyl. Je tu teď. A v jistém smyslu je teď ona na tahu.

2. Ještě bych zdůraznil, že je to Merkelová, kdo je klíčovým Putinovým zprostředkovatelem. Důvod, proč je tam Hollande a vypadá při tom, jako by zaujímal vedení, je poskytnout Merkelové krytí. Jednak proto, že Merkelová si politicky nemůže dovolit, aby to vypadalo jako, že Moskva s Berlínem pečou spolu, což by skalní přívrženci tvrdé linie ve Washingtonu, Kyjevě, Londýně, Varšavě a v Pobaltských státech prohlásili za nový Molotov-Ribbentropův pakt k rozdělení Evropy na německou a ruskou sféru vlivu. Ať se nám to líbí nebo ne, na Německo pořád ještě těžce dopadá stín Hitlera a vystavuje Berlín nekonečnému morálnímu vydírání, kdykoliv se snaží prosadit nezávislý kurz vzhledem k Moskvě. Proto Merkelová potřebuje Hollanda, aby to prezentoval, když se sejde s Putinem k rozhovorům takovéhoto druhu, jaké právě v Moskvě vedla.

3. Jedním z dalších možných projevů naděje je ten, že existují určité důkazy o tom, že v evropském a zvláště v německém obecném mínění dochází k určité transformaci.

Ať už je účelem probíhající washingtonské debaty o vyslání zbraní juntě cokoliv, jestli je to vážný návrh nebo jen pokus o zajištění diplomatické páky nebo kombinace obojího, tak to mínění Evropanů vyděsilo, a spoustě lidí tím dochází, jak se americká politika stala z podstaty nihilistická.

Včera ráno bylo veškeré mediální povídání na Západě o rozkolu mezi Evropou a USA. Takhle je to asi přehnané. Avšak poprvé se už ukazuje nesouhlas Evropské veřejnosti s Washingtonem ohledně otázky Ukrajiny. Jestli to vykrystalizuje do skutečného odklonu od kurzu Washingtonu k vážnému a trvalému pokusu Evropanů o dosažení diplomatického řešení Ukrajinské krize navzdory přáním Washingtonu, to je už úplně jiná otázka. Musím říci, že já o tom v tomto okamžiku dost silně pochybuji.

4. Zůstávám ohledně celého tohoto procesu hluboce pesimistický. Nejlepší příležitost k diplomatickému vyřešení tohoto konfliktu byla loni na jaře. Nemohu si pomoct, ale cítím to tak, jak to řekl v křížové diskusi, ve které jsem se včera objevil, Peter Lavelle, že ten vlak teď už ze stanice odjel.

Mírové řešení Ukrajinského konfliktu nakonec závisí na rozhodnosti Evropanů zkrotit skalní zastánce tvrdé linie ve Washingtonu a v Kyjevě. A to bude letos daleko těžší, než to bylo loni.

Navíc i přes špatné zprávy o ekonomice a z frontové linie u Děbalceva, tak zastánci tvrdé linie v Kyjevě musí být povzbuzeni všemi těmi řečmi z Washingtonu o posílání zbraní, což veškeré úsilí o jejich vyřazení ze hry ještě ztíží oproti současnému stavu.

Bolestivým problémem v celé této krizi je to, že Evropané nikdy nepředvedli ani rozhodnost ani realismus potřebný ke zkrocení zastánců tvrdé linie, ač je určitě v jejich moci to učinit. A v případě Merkelové, by člověka mohlo zajímat, jestli to všechno myslí opravdu vážně. Nadále zastávám názor, že tuhle situaci půjde vyřešit jen válkou, a že vyjednávání v Moskvě se k tomu ukáží být jen další poznámkou pod čarou.

5. Pokud se mýlím a Donbasu bude opravdu udělena určitá autonomie, pak pronáším jednu spolehlivou předpověď. Potom to nastane, tak se Ukrajina rozpadne ještě o to rychleji, než kdyby byla federalizace odsouhlasena loni na jaře nebo v létě.

Po takové strašlivé válce si nedovedu představit, že by lidé v Donbasu přijali federalizaci jako cokoliv jiného než jako odrazový můstek ke konečnému odtržení a k sjednocení s Ruskem. A pokud si zajistí autonomii Donbas, nedovedu si představit, že by se lidé na místech jako Oděsa a Charkov vzdali tlaku na to, aby měli přinejmenším stejnou míru autonomie, jaká byla udělena Donbasu. A jestli jsou Evropané připraveni se dívat, jak autonomii získává Donbas, tak podle jaké logiky by ji mohli odepřít lidem v Oděse a v Charkově?

Navíc k tomu všemu listopadové volby ukázaly vynoření toho, co vypadá jako čím dále potenciálně silnější hnutí za autonomii či dokonce nezávislost v Haliči.

Vzhledem k hrozné válce, vybojované a prohrané na východě ve snaze porazit „separatismus“ na Donbasu, a vzhledem k šířící se deziluzi s juntou v Kyjevě, by bylo těžké nevidět, kolik by se asi lidí v Haliči cítilo být zrazeno, kdyby se Donbasu udělila federalizace, která by se jim teď vnutila, když tolika jejich mužů padlo, aby jí zabránili. Kdyby v reakci na to začala Halič tlačit na tu samou míru autonomie jako Donbas – a tak by to docela dobře mohlo být – pak Ukrajina skončila. Pochybuji, že by se udržela pohromadě déle než jen pár měsíců. Kdyby byla federalizace udělena loni na jaře nebo v létě, než začala válka, tak by bylo možné – nejspíš průchodné – že by Ukrajina vydržela aspoň prozatím v nějakém zamrzlém stavu pohromadě. Nemyslím ale, že teď je na to moc šancí. [/quote]

Alexander Mercouris

[quote align="center" color="#999999"]

[/quote]

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  vineyardsaker.com, reformy.cz