Podle Russia Today (Experti: Kyjevská vojenská operace je odsouzená ke zkáze kvůli vnitřním rozporům)„… Kyjev není schopen úspěšně vést vojenskou operaci na východě země, jelikož nemá ani úplnou kontrolu nad vojenskými formacemi zapojenými do tzv. Antiteroristické operace (ATO)… Uvnitř Ukrajinské armády se porušují principy subordinace: přímí vykonavatelé se vůbec nehrnou do realizace rozkazů velitelství a často rozkazy vnímají jako pouhá „doporučení“. Podle zdrojů této agentury vojska odmítají provádět dělostřelecké údery na města a „neprojevují dost iniciativy během vyčišťování a čistek“…“


Tyto závěry, k nimž dospěla analýza RT, jsou v mnoha ohledech naprosto správné. Objektivně je Ukrajinská armáda prostě jen horším klonem Divize SS „Halyčina“.

Dnes kárné síly utrpěly zase další porážku – zbytky 25. Aeromobilní brigády, batalionu Dněpr stejně jako jednotky band, které se k nim přidaly nebo od nich odštěpily, byly obklíčeny v oblasti Šachtěrsk-Torez-Sněžnoje.

Porážka tohoto seskupení je výsledek taktiky průlomových ofenziv využívající ohromné masy tanků a další vojenské techniky následovaných vyčišťovacími operacemi a čistkami vykonávanými jednotkami sonderkommando, načež se zřídí kontrolní stanoviště. Tato taktika s neměnnou pravidelností zase a opět vede k tomu samému výsledku – kárné síly jsou vtaženy do úzkého koridoru napěchované ve „střevě“, které je otevřené dělostřelecké palbě. Jakmile jsou úderné klíny těchto posbíraných hord vyčerpané, tak Milice to „střevo“ údery z boku a odřízne, načež tu nacistickou sebranku v takovém kotli zlikviduje.

Zpočátku to vypadalo, jako by cíle současné ofenzivy v této oblasti mohl být dosažen – kárným silám se dokonce povedlo, i když jen na chvíli, odříznout poslední zbývající silnici propojující Doněckou lidovou republiku s Luganskou lidovou republikou a s Ruskem. Na vlastní oči jsme viděli, jak nacisté okamžitě zahájili vraždění civilistů, když je vraždili v autobusech a v autech cestujících na východ.

Avšak ty kolosální ztráty na vojenské technice, které jsou při takto katastroficky nepřipravených ofenzivních operacích prakticky nevyhnutelné, to podle očekávání vede k tomu samému výsledku. Nejspíš to potrvá několik dnů, než se skoncuje se zbytky ukrajinských sil, které skončily v obklíčení; přičemž už téměř vše ukazuje na to, že i ta poslední hazardní hra Kyjeva skončí krachem.

Mělo by se zmínit, že pro Juntu začíná být situace nejen obtížná, nýbrž už hrozivá. Dvě vlny mobilizace armádě umožnily odvést asi sedmdesát tisíc mužů vojenského personálu. Ale jelikož jsou tito muži a technika nasazováni do bojů velice chaotickým způsobem, aniž by prošli řádným týmovým secvičením, s extrémně podřadnou kvalitou bojového výcviku a s technikou ve stavu očividného nedostatku údržby, tak je to jako by Juna šplíchala benzín k uhašení dřeva. Ofenziva vzplála plamenem a pak stejně rychle vyhořela. Benzín vyhořel a dřevo tam zůstává.

Je to patová situace, Kyjev místo, aby budoval armádu a připravoval ji na rozhodující úder, tak je neustále nucen vrhat své nově vytvořené jednotky na frontu, zacpávat díry a marnit čas ve smysl postrádajících ofenzivních operacích. Tento proces nelze zastavit – Milice převezme iniciativu a zbytky kyjevských armád rozdrtí. Tím, jak Kyjev vrhá rostoucí počet čím dále podřadnějších vojsk do ohně, tak pouze tu agónii prodlužuje, protože už mu dochází schopnosti vést rozhodující operace.

Milice se ale potýká s podobnými problémy – ta nemůže kontrolovat tak rozsáhlá území a její vojska, aby zorganizovala obranu určitých ohnisek, odvádí své síly z kontroly silnic a neustále manévrují k odrážení útoků z různých směrů s jen extrémně malými rezervami. Tato kritická situace nadále trvá. Takže nelze sice říci, že by ukrajinské kárné síly získávaly rozhodující převahu – jak říká Strelkov, kárné síly namíchávají své bojové formace úplně nepředstavitelnými způsoby, což vede ke ztrátě kontroly a k naprosté absenci koordinace. Ale nelze ani říci, že by Milice byla schopná situaci zvrátit ve svůj prospěch.

Vypadá to ale, že by porážka velkého seskupení kárných sil mohlo zažehnout řetězovou reakci – Milice by mohly uvolnit svá vojska a následně začít s rozšiřováním svého úsilí o skoncování s už skoro poraženými hordami nepřátel. Zatím je pořád ještě příliš brzy vyhlásit rozhodující obrat, ale podmínky pro něj se už postupně formují.

A teď k té smutnější části. 1. srpna si Milice a Ukrajinská armáda vyměnily své mrtvé a zajatce u Šachťěrska. Předběžné ohledání odhalilo, že se čtyřmi z pěti mrtvých bylo skoncováno barbarským způsobem – nožem. Pátý byl uškrcený. Výměna zajatců byla ještě děsivější – milici vrátili dva živé milicionáře s nehroznějšími zraněními, polámanými kostmi a s mlácením proraženými plícemi a vnitřnostmi. Zdravotníci už oznámili, že s nimi nejsou schopni nic udělat – ti lidé byli prakticky umláceni k smrti.

Velící důstojník vydal rozkaz – nebrat důstojníky z 25. Kárné brigády do zajetí – a vzal tuto odpovědnost na sebe. Velitelé vedoucí vyjednávání o výměně s nacisty dostali okamžitě instrukce, aby o tom referovali veliteli 25. Brigády. Podle mě je toto rozhodnutí naprosto ospravedlnitelné. Zločinům takovéhoto charakteru by mělo dostat odpovídající reakce.

[quote align="center" color="#999999"]

  • Vážení a milí čtenáři, podpořte nás zakoupením předplatného nezávislého magazínu AC24 Vědomí
  • [/quote]

    Překlad: Miroslav Pavlíček

    Zdroj:  vineyardsaker.com