V rozhovoru pro AC24 mluví současný europoslanec a kandidát ČSSD v nadcházejících evropských volbách Pavel Poc o nedemokratických metodách Evropské komise, projednávání smlouvy TTIP, která by mohla povolit dovoz nebezpečných geneticky modifikovaných potravin do Evropy, i naprostém bojkotu těchto témat českými médii. [quote align="center" color="#999999"] Před rokem začalo projednávání takzvané transatlantické obchodní dohody TTIP mezi USA a Evropskou unií, ale téměř se o ní nemluví. Je to natolik banální záležitost? Nebo čím si toto mlčení vysvětlujete?



Nemám ponětí. V celé Evropě se o tom mluví, německá média jsou toho plná, francouzská média jsou toho plná, britská média jsou toho plná a je to velké téma. A to, že je to velké téma, bych zdůraznil. Tak jako v minulém období Evropského parlamentu byla velkým tématem společná zemědělská politika, teď je to dohoda TTIP. Je to největší obchodní smlouva v historii lidstva. Proč se to u nás nejede v médiích, nediskutuje se otevřeně o třecích plochách, o tom, že se americká strana nechce bavit o investicích, přestože to má být i investiční dohoda? Nebo o tom, že americká strana má úplně jiné standardy zveřejňování, a tak to probíhá za zavřenými dveřmi? Nedebatuje se i o celé řadě jiných věcí. Já nechápu, proč se v českých médiích diskutují nesmysly, jako jestli budeme mít euro – to ani není evropské téma, ale domácí. Zato transatlantická dohoda bude ovlivňovat naše životy na dalších padesát let. Nechápu, nerozumím.

Mohli bychom se bavit o tom, zda je debata dostatečná, zda to novináři berou ze špatné strany nebo se zdůrazňují marginálie, tady je ale podezřelé to absolutní ticho. Myslíte si, že v tom můžou být i nějaké zájmy vlastníků českých médií?

Tady se za posledních několik let vytvořila celá řada nových sprostých slov, a jedno z nich je Evropa nebo evropský. Ta média se to naučila a ona prostě vědomě nebo vědomě, to já nevím, evropská témata bojkotují. Když už se o nás europoslancích mluvilo, tak jedině v souvislosti s platem, ale ne tím, co tam děláme, čeho jsme dosáhli, o co nám jde, na to se nikdy nikdo neptal. Troufám si říct, že to byl snad až bojkot nebo cenzura naší práce, ale bohužel taky bojkot Evropy. Podle mého názoru česká mediální scéna ukradla lidem v České republice demokracii. Protože demokraticky se můžete rozhodovat jedině na základě informací. Jestli je nemáte, rozhodujete se špatně.

Vy jste jeden z mála politiků, který se o tomto tématu snaží mluvit. Zkoušel jste to prosadit do médií?

Samozřejmě. Pracujeme s tím v mnoha tiskových zprávách a všude možně. Naštěstí nám už teď berou věci alespoň internetové servery, článek o TTIP byl třeba v deníku Referendum. Pokud už se ale o něčem v hlavních médiích mluví, obvykle se to přenese stejně z věcné polohy do polohy osobní a škatulkuje se. Ten je euroskeptik, ten blázen. Když profesor Keller začal diskutovat o otázce vlivu TTIP na velké řetězce a malé podniky a použil tam ten příměr s farmářskými trhy, tak místo aby se začala diskutovat podstata věci a jestli je TTIP skutečně šit na míru velkým řetězcům – jako že já tvrdím, že je šitý na míru velkým řetězcům –, začal se zesměšňovat profesor Keller. Přitom on se jen snažil dostat věc do obecného povědomí. Podobně se nedávno Pavel Telička z ANO pokusil nastřelit téma ovlivnění evropského a amerického automobilového průmyslu. Vzal to někdo? Vůbec. To prostě umřelo, přitom je to zrovna moment, kdy se rozhoduje o desítkách tisíc pracovních míst, o neskutečných penězích – a nikdo se o tom nechce bavit, nic, nula, ticho. Nejsem příznivec konspirativních teorií, ale tohle už je dost divný. (směje se)

Profesor Keller se setkal s naprosto hysterickou a odmítavou reakcí, když chtěl o tématu TTIP začít mluvit. On tvrdil, že by mohly být ohroženy farmářské trhy. Myslíte, že na tom, co říkal, něco je, nebo tady opravdu přestřelil?

On má dar, který se tady ukázal trochu jako prokletí, přibližovat komplikované problémy lidem pomocí jednoduchých či zjednodušujících příměrů. V tomto případě použil také zjednodušující příměr. Samozřejmě že není a nebude nikde explicitně napsáno, že Spojené státy jsou proti farmářským trhům nebo že ta dohoda je zruší, ale on to taky neřekl. To podstatné, co chtěl říct – a nějaký novinář se chytil termínu, kterým mu nahrál na smeč –, je: Má ta smlouva potenciál nahrát velkým řetězcům, nebo malým obchodníkům? Na to se musíme zaměřit a neměli bychom dopustit, aby se nám něco takového stalo. A to je celé. Některá ustanovení by prostě mohla být nebezpečná. Smlouva má spoustu podmínek a úskalí a je třeba být opatrný.

Jaká jsou další hlavní potenciální úskalí TTIP? Na co bychom si měli dát pozor?

Vidím tři hlavní rizika. My, Evropa, jsme za léta boje s finančně-průmyslovým komplexem dosáhli vysokých standardů z hlediska bezpečnosti potravin i práva na informace pro spotřebitele… Ty standardy jsou vysoké a Spojené státy americké je prostě nemají. Tam je jiný systém, je dravější a já bych řekl, že méně bezpečný. Příklad za všechny: v USA se naprosto běžně míchá kukuřice pěstovaná klasicky s geneticky modifikovanou. Nikdo se nezabývá označováním GM potravin a spotřebitel prostě nemá na výběr. Teď se objevil první don Quijote ve Spojených státech, stát Vermont, který řekl, že označování chce zavést bez podmínky, a to v roce 2016. Například Kalifornie někdy před čtyřmi lety dělala dokonce referendum, ale firma Monsanto nasypala neuvěřitelné peníze do kampaně, takže si lidé většinově odhlasovali, že ani nechtějí vědět, co jedí. Jenže evropský spotřebitel to vědět chce a tohle je třeba jeden z těch našich standardů.

Stejný problém je v USA dejme tomu s používáním růstového hormonu Ractopamine. To už nepoužívá ani Čína! Požívání tohoto přípravku může mít velice nepříjemné následky, Američanům to způsobuje problémy s kardiovaskulárním systémem a poruchy chování. My přece nic takového nemůžeme připustit. Ale to bude podle smlouvy problém. Oni Američani totiž ani netuší, v jakých produktech to mají, protože to tam nikdo neřeší.

To samé jsou látky při ošetření masa – oxid chloričitý a fosfát sodný. Oni prostě ošetřují maso antibakteriálními roztoky. A že ta obava není lichá, prokazuje praxe. Protože my jsme museli stopnout jako Evropský parlament – a zase, když jsme to udělali, česká média o tom neřekla nikomu nic –, návrh Evropské komise, která už zkoušela zrušit zákaz těchto látek v EU v zájmu té budoucí smlouvy.

Ještě dřív, než to po nás někdo chtěl?

No jasně. A my jsme to stopli. To je velmi nepříjemná věc. A to samé se stalo s kyselinou mléčnou. Evropská legislativa při výrobě masa zná to, že se zvíře porazí, stáhne se kůže a pak probíhá nějaký proces, v jehož průběhu se vždycky v rámci evropských zákonů odeberou vzorky z masa, z povrchu, stěry, veterinární kontrola, bakteriální, aby bylo jasné, že maso je v pořádku. V USA to řeší tak, že vezmou kýbl kyseliny mléčné a umyjí to v ní nebo to s ní postříkají. Takže bakteriologicky nezjistíte nic, to je totální baktericid. Když něco umyjete v kyselině mléčné, žádné bakterie tam prostě nejsou. A veškerá veterinární kontrola v tu chvíli pozbývá smysl. Ale vy ve skutečnosti nevíte, co je pod tím. Neodkážete odebrat vzorky a pracovat s tím a může se stát, že se tam bakterie pomnoží, například v záhybu, do kterého se kyselina nedostala. Ten evropský způsob je prostě bezpečnější. A teď si představte, bohužel, že používání tohoto postupu bylo v Evropě zakázáno, ale zničehonic před rokem a půl přišla Evropská komise s delegovaným aktem, který to povolil.

Aniž by se o tom někde hlasovalo?

Ano.

To znamená, že Komise využila nějakou speciální pravomoc? S jakým odůvodnění?

No jasně. (hořce se usmívá) Že prý je to přece běžné a že se to jinde dělá a že není důvod to zakazovat. My jsme dokonce došli tak daleko, že můj výbor pro životní prostředí a bezpečnost potravin to vytáhl z legislativy, podali jsme proti tomu námitku, ale je to prostě delegovaný akt, takže tam by do toho nějakým způsobem musely zasáhnout členské státy, což se nestalo. Bohužel tehdy zradila pravice a hlasovala proti té námitce, takže to ani tím výborem neprošlo. Víte, když se tohle zavede a při nějaké kauze se ukáže, že se někde pomnožila salmonela, tak se to okamžitě stopne a dá se to napravit ze dne na den. To není až takový problém. Ale ten způsob je zcela nedemokratický.

Mnohem víc mi vadí případy, které můžou vyvolat chronický problém, to je třeba ten Ractopamine. To nikoho hned nezabije. Ale bůhví, jak vám to změní chování, bůhví, jak vám to změní hormonální regulaci organismu a tak dále a tak dále. To je prostě špatně.

Tohle by se tedy mohlo zavést přijetím té dohody a ty naše standardy by nebyly směrodatné, takže by bylo povoleno to, co v Americe, respektive by se sem vozily ty jejich nebezpečné potraviny?

Ano. Každá smlouva znamená nějakou míru ztráty suverenity. Tady se mluví o tom, že Evropská unie nám bere suverenitu. No jistě, protože je to smlouva. Když my dva spolu uděláme nějakou smlouvu o tom, že vy mi budete něco poskytovat a já za to budu platit, nebo že si budeme vzájemně pomáhat či si vždycky všechno vykecáme, tak nám ta smlouva bere suverenitu. To, co jsem podepsal, buď musím dělat, nebo nesmím dělat. A trefil jste hřebík na hlavičku – ta největší obava, a tohle jasně řekla v Evropském parlamentu většina frakcí, že nesmíme dopustit, aby ta smlouva zasáhla do evropské legislativy. Ten boj bude o nuancích a detailech, které – a proto jsem se zmiňoval třeba o kyselině mléčné –, by mohla Evropská komise zavést v rámci té své, jak jste řekl nedemokratické legislativní působnosti. Tam, kde to může komise upravit nedelegovaným aktem, už to nemusí procházet procesem schvalování, a tam je podle mě to riziko. A není malé.

Jak reaguje evropská veřejnost? Alespoň tedy ta, která se o smlouvě dozvěděla?

Velice podrážděně. Speciálně třeba v Německu. Já Němce neadoruju, ale jednu věc jim nikdo nevezme. A to je jejich legislativní řád. Tvrdí se, že je nejčistší a nejlepší na světě. Němci jsou na svůj právní řád a pořádek pyšní a v žádném případě si do něj nechtějí nechat a nenechají zasahovat. Jsou jednou z mála zemí, která je federací, a oni v ní umějí žít. Nesou velice nelibě, že by smlouva TTIP mohla narušit jejich právní řád. Oni absolutně nechtějí připustit nic, co by poškodilo například jejich automobilový průmysl.

V jaké fázi je projednávání smlouvy?

V tuto chvíli v EP oficiální projednávání neprobíhá. Smlouva je ve fázi vyjednávání, teď běží tuším páté kolo. V zásadě jednají exekutivy, to znamená Evropská komise s exekutivou americkou. Jednání také přerušila ukrajinská krize. Navíc Američané se nechtějí bavit o ochraně investic, my zase o ochraně osobních údajů a dat. Chceme, aby existovalo naše evropské opatření, které nebude mít se smlouvou nic společného. Jsou tam třecí plochy a uvidí se až po volbách. Je potřeba to téma sledovat a mluvit o něm. Já nechci nikoho obviňovat z konfliktu zájmů a podobně, ale někomu se to může líbit. Jsou velké firmy v Česku, které uvažují o pěstování GM potravin ve velkém.

Jeden z nich je dokonce ministr financí a vlastní třeba MF Dnes…

Ne, ne, ne, ne, ne, já jsem nic neřekl, to nemůžu. (směje se) (Hnutí ANO Andreje Babiše je koaličním partnerem ČSSD – pozn. red.)Jestli tam budou poslanci, kteří budou mít vazby na nějaké takové podniky a instituce, tak je třeba sledovat, jak budou hlasovat. Já chci dodat jednu věc. Ta rizika nezlehčuji a vnímám je jako velmi vážná. Všechny frakce ve stávajícím Evropském parlamentu se usnesly, že smlouva nesmí zasahovat do našeho soukromí – vzpomeňme NSA – a nesmí poškodit náš průmysl. Ta dohoda může být uzavřena tak, aby tyto podmínky splnila. Pak by mohla pomoci evropskému i americkému hospodářství. Parlament je povinen toto ohlídat. Takže věřím, že to zastavíme, jako jsme zastavili ACTA.

Způsob, jakým byla projednávána takzvaná protipirátská smlouva ACTA, byl také hrubě nedemokratický a pokoutný. Tu zkušenost tedy máme… Jaká byla skutečná agenda této šílené smlouvy?

Každý ta rizika viděl jinak. To, co bylo hodně diskutované, byla ochrana copyrightů u hudby a filmů. Pro mě osobně to byl jen čoudivý granát, aby nebylo vidět na to, co se děje. Já jsem si ověřil, že u dohody ACTA úplně od začátku byla mimo jiných institucí i firma Monsanto. A to je pro mě pořád ztělesněním toho nebezpečí výhružky „kdo ovládá trh s potravinami, ovládá lidstvo“.

Takže vypálená cédéčka a stahování filmů byla jen zástěrka? O co Monsantu šlo? O jejich patenty na semena?

Jistě. Ten boj pořád je a pořád bude. To kdyby prošlo, nastane průšvih. Takové věci v tuhle chvíli v TTIP nejsou viditelné a já nevím, jestli se tam něco podobného objeví. Ale musí se to sledovat.

Pokud bylo Monsanto u dohody o duševním vlastnictví, tady jde přímo o potraviny.Není to riziko i vzhledem k ACTA až příliš velké?

Já nechci dopadnout jako pan profesor Keller, v tuhle chvíli nemám indicie, že by to riziko tady bylo. Ale budeme to zkoumat. Teď jsem politik. Ale jako občan dávám přednost tomu politikovi, který v případě, že je v ovzduší cítit hodně síra, nařídí masivní výrobu svěcené vody. Protože se může ukázat, že ten čert tam potom nebude. Je lepší mít tu svěcenou vodu. Opatrnost je na místě, speciálně v těchto záležitostech.

Pokud by se sblížilo americké pojetí bezpečnosti potravin s evropským, dovážely by se sem GM potraviny? Co si o GMO myslíte?

Je to strašně důležité téma. Já jsem původním vzděláním biolog a není to pro mě černobílé téma. Celé naše zemědělství je založené na šlechtění, což není genetická modifikace, ale manipulace. Jezevčík by v přírodě nevznikl. Je ale otázka, kam až si můžeme dovolit jít. My ten čas mezi vlkem a jezevčíkem můžeme překlenout tak, že budeme vybírat vlky, kteří rádi lezou do děr a mají krátké nožičky, nebo vzít gen, který dělá krátké nožičky, a promíchat to. Já bych tohle až tak neodmítal. Pak ale jsou další momenty a tam už jsem kategoricky proti – a to když budu vnášet do genomu jednoho druhu genom jiného druhu anebo budu vytvářet nějaký typ rezistence. Pokud chci kukuřici s co největšími zrny a udělám to tak, že ji budu 50 let šlechtit, nebo to udělám tak, že vezmu gen, který dělá větší zrna a nechám ho přepisovat dvakrát, prosím. Neříkám, že se mi to extra líbí, ale abych proti tomu bojoval, to ne. Jestliže ale přijdu s tím, že vložím do kukuřice gen z bakterie Bacillus thuringiensis, a to dělá firma Monsanto, který umožní to, že když přijde ploštice a kousne si do toho listu, tak chcípne, tak to tedy ne. Kategoricky ne. A to samé je odolnost proti herbicidům a transgenní organismy, kdy do kukuřice budu vkládat gen z medúzy, aby byla odolnější, to je úplná blbost. Protože nemůžete dohlédnout následky. A řeknu jeden příklad, který vyplývá z mé profese etologa.

Povídejte…

Představte si zdánlivě neškodnou genetickou modifikaci, která způsobí, že plodina bude mít odolnost proti systemickému herbicidu Roundup, který má účinnou látku glyfosát. Zdá se, že se nemůže nic stát a vše je v pořádku, protože nemáme v těle metabolické dráhy, do kterých by ten glyfosát zasahoval. Teď ale najednou zjistíme, že není pravda, že on se odbourává, že nám firma Monsanto lhala. On se neodbourává a nechává rezidua v moči. Zjistíme, a jsou na to už odborné práce, které říkají, že nejenže glyfosát zasahuje do metabolických drah syntézy nějakých věcí v rostlinách, ale že taky umí inhibovat činnost cytochromoxydázy, což je v zásadě bílkovinná molekula, která sedí na rostlinné membráně a dělá to, že vevnitř v buňce odchytává nebezpečné látky jako formaldehyd, je to prostě čistič. A teď si vezměte, že máme rostlinu, která bude odolná proti glyfosátu, to znamená snese vysoké koncentrace. Co se stane? Rostlina bude normálně žít, bude obsahovat vysokou koncentraci glyfosátu, který zasáhne tu její cytochromoxydázu. To znamená, že taková rostlina bude mít ve svých zrnech násobně vyšší koncentrace nebezpečných látek, protože je nemá co odbourat. A my to budeme jíst. Jestliže to sníme, budeme v sobě – a to už vlastně máme, jak zjistily testy – rezidua glyfosátu, tak to bude takhle fungovat i na naši cytochromoxydázu. Nám se v zásadě nic nestane, jen budeme mít v sobě víc jedu. A to není všechno – tenhle komplex se podílí na odbourávání některých hormonů, speciálně ze žláz s vnitřní sekrecí. To všechno se naruší, to znamená, že může být ovlivněno i naše chování nebo dostaneme rakovinu. To jsou strašně nebezpečné věci.

V Americe o tom rozhodují lidé z firmy Monsanto, kteří obsadili ministerstvo zemědělství i Ústav pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) a sami si schvalují své produkty…

No jasně. Ještě bych k této problematice řekl jednu věc. Já jsem absolvoval velkou bitvu, a jestli tam po volbách ještě budu, absolvuji ji znovu, a bude opravdu velká: parlament požádal Evropskou komisi, aby vypracovala legislativu k takzvaným hormonálním disruptorům, jež narušují lidský hormonální systém i v menších než prahových koncentracích. Jakékoli množství má nějaký účinek, zatímco veškerá dosavadní legislativa je zaměřena jen na prahové koncentrace. A to bude velký problém. Tam budeme podle mě hodně narážet i na současnou vědu.

Tento rozhovor vyjde v jednom z následujících čísel magazínu Vědomí [/quote]

Milan Vidlák