[quote align="center" color="#999999"] Šestatřicetiletý Koo Bon-hee si vzpomíná, jak slyšel silné třísknutí, když tu se náhle trajekt, na kterém byl, drasticky naklonil do vody. Trajekt Sewol cestující z Incheonu na ostrov Jeju v Jižní Koreji se začal potápět, ponor byl rychlý. Ti, kdo se pořád ještě drželi v klidu, se po nárazu začali hrnout k východům, když tu uslyšeli oznámení z tlampačů, které říkalo, aby všichni zůstali na svých místech a v klidu seděli.


Někteří ale stejně jako Koo poslechli své instinkty a oznámení ignorovali, skákali do ledově chladné vody, odkud je šlo zachránit.

Další dodrželi, co jim oznamovali, a zůstali sedět uvnitř kabin, vyčkávajíc na další instrukce.

Jedna mladá dívka volala své matce a říkala: „Bereme si záchranné vesty. Říkají nám, abychom čekali a zůstali v klidu, tak čekáme…“ Tohle mladé děvče v tom pořád ještě nemělo jasno.

Celá loď plná pasažérů ukázněně dodržovala instrukce vydané posádkou. ‚Experti‘ jim řekli, co mají dělat.

Ukázalo se ovšem, že ten trajekt se rychle potopil. A dodržení rozkazů stálo mnoho životů. 302 je buď mrtvých, nebo nezvěstných.

Koo, který lamentuje nad pochybením ostatních, když neutekli, řekl: „Měli jsme záchranné vesty. Měli jsme čas… Kdyby lidé skočili do vody…, šlo by je zachránit. Řekli nám ale, abychom neodcházeli.“ [/quote]

Zrovna tak jako loď Sewol, mnoho Západních zemí se potápí, a je na vás, jestli se potopíte s nimi, nebo vyskočíte z lodi, dokud je ještě čas.

Vidíte to zoufalství, když vlády už začaly se zmrazováním aktiv, uvalováním kapitálové kontroly, zabavováním soukromých penzí a se zdaňováním bankovních převodů.

Používají jakéhokoliv ospravedlnění, aby z toho vymáčkli nadílku ještě větších zoufalých pravomocí pro sebe, aby se udrželi na vodě.

Běžné občany obviňují, že perou peníze a dopouští se daňových úniků, musí dokazovat nevinu, aby si směli udržet své vlastní peníze.

Vlády prosazují bezprecedentní pravomoci nad našimi bankovními účty, jdou dokonce až tak daleko, že otevřeně navrhují ‚jednorázové zpoplatnění‘ životních úspor lidí.

Ale přes všechno svoje největší úsilí, se už moc dlouho na hladině neudrží.

Lidé si mohou myslet, že blázníte, když chcete provést únik. „Jen se to trochu naklonilo,“ říkají.

Ve skutečnosti je ale většina Západních zemí nakloněná už dost za bod zvratu. Už se skoro potopily s nepatrnou nadějí na zotavení.

S tím, jak dluhy dále hbitě rostou, se HDP sotva pohne.

Není vůbec divu, proč ratingová agentura Fitch uvedla u třetiny evropských zemí negativní rating. Dojít k něčemu takovému v roce 2007, lidé by všude panikařili.

Ti, kdo zůstali na trajektu Sewol, důvěřovali autoritám, když jim oznámili, že ‚všechno je pod kontrolou.‘

Je to úplně to samé, jako když nám politici nadále tvrdí, že mají věci pod kontrolou.

Jen kdyby mohli udělat ještě jednu další stimulační injekci, tak by výsledný růst HDP přeci nahradil všechny ty dluhy, které si nahromadili.

Nebo kdyby mohli jenom zmrazit v zemi na chvíli kapitál, tak že budou moci systém napravit.

Nic z toho opravdu nepřinese změnu a nic z toho nezachrání loď.

Zrovna teď není ještě příliš pozdě. Ještě můžete chytit záchranné vesty a uniknout před jasně se blížícím výsledkem.

Samozřejmě, že nám říkají, že udělat to je zbabělé. Propaganda tvrdí, že máme nějaké morální závazky zůstat na palubě lodi a poslouchat ‚autority‘.

Kecy.

Naše závazky jsou k našim milovaným – ne k nekompetentním politikům nebo ke kapitánům lodí.

Teď máme čas se připravit. Můžeme pomoci svým rodinám nasadit si záchranné vesty a dostat se do bezpečí.

Ale voda se dovnitř hrne rychle a poslední šance skočit se blíží.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  zerohedge.com