Zase jednou narůstá napětí podél syrsko-turecké hranice, jelikož Turecko sestřelilo syrský vojenský letoun a teroristé podporovaní tureckými vojsky zaútočili přes hranici a přes syrské západní pobřeží v provincii Latakia. Obnovení tureckého nasazení vypadá, že je částečně výsledkem tlaku vyvíjeného na tureckého ministerského předsedu Recep Tyyip Erdogana od Američany podporovaných davů, které už měsíce vychází do ulic ve snaze ho svrhnout. Tryskáč syrského letectva byl sestřelen u Kasabu v provincii Latakia, kde už tři dny probíhají zuřivé boje mezi syrskými silami a ozbrojenými povstalci, hlásí Reuters.


A že:

Prohlášení generálního štábu Tureckých ozbrojených sil uvedlo, že letoun vletěl „1 200 metrů za jižní hranici syrského území v regionu Kasab,“ s dodatkem, že turecká pohraniční stráž „pozorovala jeho pád.“

Jak to, že tento letoun byl sestřelen během provádění náletu na militanty přecházející syrsko-tureckou hranici, a také to, že spadl na syrském území, naznačuje, že Turecko nejenže na syrský bojový letoun zaútočilo neodůvodněně, i když vědělo, že nepředstavuje pro Turecko žádnou hrozbu, ale provedlo to během poskytování letecké podpory mezinárodně vyhlášeným teroristům, které hostí na svém území.

Navíc bylo ohlášeno i to, že během probíhajících srážek v Latakii byl zabit bratranec syrského presidenta Bashara al-Assada Hilal al-Assad spolu s několika dalšími bojovníky obranných milicí, když bojoval s uznanými teroristy Al-Káidy z Al Nusra. Reuters v reportáži „V Latakii zabit Assadův bratranec při srážce se syrskými rebely,“ uvádí:

… Hilal al-Assad, místní šéf milice Národních obranných sil, a sedm jeho bojovníků byli zabiti při srážkách s Frontou Nusra a s dalšími islamistickými brigádami.

Ač budou ty zprávy o smrti Hilal al-Assada Západem využity k propagandistickým účelům, je nutno pamatovat, že ta zástupná válka Západu je proti Syrskému národu, ne nějaké jednotlivé rodině, nebo i vládě Sýrie. Sýrie má své instituce, a když jsou nějací vůdci odstraněni, noví vůdci zaujmou jejich místo, zrovna tak, jak to bylo možno ilustrovat na červencových bombových vraždách v Damašku v roce 2012.

Smrt Hilala al-Assada pouze zocelí rozhodnost Syřanů k jejich dalšímu boji proti ze zahraničí protlačovanému násilí.

Ofenziva v Latakii je součástí větší vojenské kampaně „Poslední tažení“.

Bitva v Latakii je součástí toho, co vypadá na větší dvou-hrotý Západem podporovaný průnik do Sýrie. Další fronta, doslova Západem zvaná „Jižní fronta“ představuje údajně 49 vojenských frakcí operujících podél jižní syrsko-jordánské hranice u města Daraa. K operaci patří pokračující materiální podpora jak Saúdské Arábie, tak Spojených států a součástí je i propagandistická kampaň líčící ty sektářské extremisty jako „sekulární“ a „pro-demokratické“.

Co se týče vytvoření „Jižní fronty“ Cargeieho nadace pro mezinárodní mír dokonce na svém webovém příspěvku „Existuje ta „Jižní fronta“?“, uvádí že:

Spíše, než že by to bylo od rebelů samotných, se proslýchá, že to byli zahraniční činitelé, kteří na velitele rebelů apelovali, aby podepsali prohlášení vyhlašující jejich opozici vůči extremismu, s tvrzením, že to byla podmínka, aby dostali více zbraní a peněz. Jelikož žebráci si nemohou vybírat, velitelé pak kolektivně pokrčili rameny a podepsali – ale ne natolik, aby vyhlásili novou alianci, jelikož aby američtí činitelé pomohli, musí být zaškrtnuta všechna správná políčka v jejich zprávě domů v naději, že tím se uvolní další dávka zbraní.

Avšak Západ i přes jeho obnovenou rétorickou aktivitu směřuje proudy peněz, zbraní, vybavení a i zahraničních bojovníků přes syrskou hranici už od roku 2011, aniž by z toho něco získal. Nezvratné zisky syrských bezpečnostních sil i proti tomuto proudu ukazují, že Západní strategie ve svém konečném cíli, dosáhnout změny režimu, selhala, a možná selže i v tom, aby dostatečně oslabila Sýrii před čím dál méně pravděpodobným útokem na Írán.

Pokusy probíhající celý rok 2013 k ospravedlnění přímé Západní vojenské intervence selhaly, ale skutečnost, že se o to vůbec pokusili, v první řadě naznačuje selhání zástupných sil Západu při překonávání syrských vojsk nebo i ve snahách uchvátit dostatek území na dost dlouhou dobu, aby si tam upekli ty tolik žádoucí „nárazníkové zóny“, o které NATO usilovalo, a z nichž doufalo, že budou probíhat projekce vojenské pomoci ještě hlouběji do Sýrie.


 

Turecké pokrytectví pouze odpovídá jeho zoufalství

Turecké sestřelení syrského letadla, o kterém věděli, že útočí na militanty, které záměrně chrání na svém území, je z několika důvodů problematické.

Zaprvé, tito militanti přecházející do Sýrie z Turecka jsou otevřeně identifikovaní jako fronta Al Nusra Al-Káidy i v té výše zmíněné reportáži Reuters – Al Nusra, je vyhlášena teroristickou organizací samotným americkým ministerstvem zahraničí, tudíž to z turecké vlády činí pachatele vinného porušením jak USA, tak mezinárodního práva.

Zadruhé, Turecko i když už desítky let člen NATO, má tady roli podpory a pomoci pro teroristy  Al-Káidy, včetně jejich přechovávání na svém území, jejich vybavování materiální podporou a dokonce s nimi koordinovalo své vojenské síly včetně svého letectva, což proběhlo při tomto posledním průniku do Sýrie – a to všechno spolu s tím, jak NATO údajně bojuje s „ Al-Káidou“ v Afghánistánu, což jen dále ilustruje to hluboké pokrytectví, a to ne jen turecké zahraniční politiky, nýbrž to naprosto podvrací jak legitimitu NATO, tak i legitimitu každé ze zemí patřící k jeho členům.

Navíc turecký postoj, že Sýrie nemá žádná práva útočit na určené teroristy u svých hranic nebo podél nich ohrožuje vlastní dlouhodobou tureckou politiku pronásledování Kurdů u svých hraníc, stejně jako za svou hranicí. Jen v roce 2011, i když poučovalo Sýrii o boji s ozbrojenými militanty, Turecko poslalo vojska a vojenská letadla přes svou hranici s Irákem a „pronásledovalo kurdské rebely.“ O tom referoval McClatchy ve svém článku „Turecko vpadlo do Iráku poté, co kurdští rebelové zabili 25 tureckých vojáků“:

Ve středu poslalo do Iráku Turecko vojáky a bojové tryskáče během „divokého pronásledování“ kurdských rebelů, kteří zabili více než 25 tureckých vojáků během mnohých útoků v jihoturecké provincii Hakkari. Tohle byla první přeshraniční násilnost mezi tureckými vojsky a kurdskými gerilami za pět let, o těch Turecko říká, že se ukrývají v severním Iráku.

Nedávné turecké obstrukce pro Sýrii v jejím boji proti mezinárodně uznaným teroristickým skupinám uvnitř jejích hranic a podél nich poskytne nepřátelům Ankary možnost dále využívat kurdského boje za nezávislost proti tureckým zájmům. Turecké chování na širší mezinárodní scéně, zvláště jako člena NATO, by mohly národy jako Pákistán uvádět k postoji přeshraničního vměšování NATO z Afghánistánu. Když může Turecko sestřelit syrský letoun útočící na teroristy  Al-Káidy , kteří otevřeně proudí na území Sýrie, proč by nemohl i Pákistán uplatnit více nátlaku na NATO, když to provádí útoky na daleko spornější cíle uvnitř pákistánského území?

 

Poslední tažení

Legitimita a reputace Západu nadále trpí v přímém důsledku jeho systematického a čím dál otevřenějšího pokrytectví. Jeho neschopnost dodržovat standardy, které stanovil jako rámec pro právě ten globální řád, v němž si osobuje vůdcovství, otřásá důvěrou těch ostatních, od nichž přepokládá, že by si v takovém řádu měli najít své místo. A jelikož se toto pokrytectví manifestuje invazemi, okupacemi, zástupným terorismem, změnami režimů, politickou a ekonomickou destabilizací, stejně jako nestoudnými propagandistickými kampaněmi vedenými v nesmírném množství mediálními korporacemi Západu, tak tím na svět tlačí, aby usiloval o nějaký úplně odlišný řád.

Západní setrvávání v jeho syrské kampani, které vidíme, dotažené až do hořkého konce, místo aby uznali porážku a změnili postup, zajišťuje, že tohle bude jedno z jejich posledních zahraničních dobrodružství. Ač Západ může poslat vojska a zástupné síly jinam, kde se budou vměšovat kvůli jejich speciálním zájmům, bude to činit, aniž by se mohl těšit prospěchu z vlivu médií, nebo že by to někdo vnímal jako legitimní či ospravedlnitelné, ať už morálně nebo jinak.

Fakta na bitevním poli v kombinaci s vyčpělými triky západní propagandy spíše, než aby předváděla v Sýrii úspěchy, ukazují, že ty poslední útoky v Latakii na severu na v Daraa na jihu skončí stejně jako všechny další útoky – porážkou zástupných sil Západu a syrskými vojsky posouvajícími se blíže k celkovému vítězství.

Tony Cartalucci

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: journal-neo.org