…Obamu si najde. Kolem perzekuce homosexuálů v Rusku se rozpoutala obrovská mediální smršť. Byla však na místě? Putin mě objal,“ žasla nizozemská rychlobruslařka Irene Wüstová, když na olympiádě v Soči získala zlatou medaili v závodě na 3000 metrů, „poblahopřál mi a zeptal se, zda je při mém pobytu v Rusku vše v pořádku. Vážně to vypadalo, že mě rád vidí.“ Wüstová patří k závodnicím s lesbickou orientací a takto vřelé přijetí rozhodně nečekala. Holandská, americká, německá i česká média setotiž měsíce předháněla v tom, kdo barvitěji popíše útlak, kterému homosexuálové v Rusku čelí.


Čtenáři včetně Wüstové tak snadno mohl i nabýt dojmu, že je tato menšina perzekvována a div ne lynčována.

[quote align="left" color="#999999"]

„Kolegové, kteří nás kritizují, by si měli udělat pořádek ve vlastním domě,“ vzkázal Vladimir Putin. Foto Shutterstock [/quote]

Americké televizní hvězdy Stephen Fry a Jay Leno připodobnily ruský „zákon proti homosexuálům“ k perzekuci Židů nacisty, podle Fryejsou „ubíjeni za přihlížení policie k smrti“. Američtí aktivisté za práva gayů zákon označili za „jeden z nejdrakoničtějších anti-gay zákonů na planetě“, a americký prezident Obama a někteří další státníci dokonce odmítli kvůli porušování lidských práv do Soči jet.

O čem že to všichni mluvili? Loni v létě prošel dumou zákon, který zakazuje „propagaci netradičních sexuálních vztahů před nezletilými“. Ano, to je vše. Je naprosto legitimní se ptát, jaký má takový zákon smysl, či kritizovat jeho vágnost nebo existenci. Něco jiného pak zneužít ho k protiruské propagandě, která nabrala před olympiádou nevídaných rozměrů. „Pro Západ je to velmi dobrý důvod, jak kritizovat současné ruské vedení. Nic jiného západním politikům totiž nezůstalo,“ přiznal v rozhovoru pro Reflex hlavní ruský bojovník za práva homosexuálů v Rusku Nikolaj Alexejev. Řekl také, že dopady zákona jsou na Západě zbytečně zveličovány a démonizovány a že právní dopad zákona je absolutně mizivý.

To nic nemění na tom, že ještě v roce 1993 byla homosexualita v Rusku zakázána a před deseti lety nemohli gayové darovat krev. Tradičně konzervativní Rusové, kovaní desetiletími stalinismu, navíc se silnou pravoslavnou církví za zády, se nevyznačují bůhvíjakou otevřeností a nejen k sexuálním menšinám si mnozí složitě hledají cestu. Pokud ji tedy vůbec hledají. Stačí si poslechnout výroky ruského starosty Soči, že v jeho městě tedy žádní gayové rozhodně nežijí, nebo výrok herce a bývalého prezidentského kandidáta Ivana Ochlobystina, jenž by nejraději homosexuály upálil v peci, protože je to „Sodoma a Gomora“. Povahu a xenofobii lidí nemůže změnit žádný zákon, ani jedním, ani druhým směrem. Nikde na světě.

Prostým faktem ale zůstává, že gayové mají v Rusku své kluby, policie útoky na homosexuály trestá (například v lednu skončili pachatelé homofobní vraždy na východě Ruska v trestanecké kolonii na Sibiři), homosexualita je tam legální a nikdo není za svou orientaci zavírán. Na rozdíl od 40 zemí Commonwealthu. Nebo Ugandy, která trestásodomii smrtí a kterou americké ministerstvo zahraničí na svém webu představuje jako „klíčového strategického partnera“; největší světové„demokracie“, Indie, kde nejvyšší soud nedávno znovu zavedl zákon z koloniální éry, který zakazuje homosexuální styk; či Saúdské Arábie, diktatury, jejíž vztah s USA označuje Barack Obama jako „historii dlouhotrvajícího přátelství“ a kde jsou gayové běžně popravováni.

A jak už to tak bývá, největší tma je pod svícnem. Ještě v roce 2003 v USA platily takzvané „Sodomy Laws“, zákony proti sodomii, které omezovaly práva lidí dopouštějících se „nečistých“ pohlavních styků. Nadále se je i přes jejich zrušení nejvyšším soudem snaží zachovat třináct amerických států a ve třech z nich, Kansasu, Texasu a Oklahomě, je homosexuální styk explicitně zakázán.

V seriózní debatě, tedy pokud by se politickým, mediálním a jinýmaktivistům opravdu jednalo o gaye a lesby a jejich právo na sebeurčení, by muselo zaznít i to, že jedním ze států, který zakazuje obhajování homosexuality, je také Utah. Právě v jeho hlavním městě, Salt Lake City, se konala olympiáda v roce 2002. Obamovo loňské prohlášení, že „nemá žádnou shovívavost se státy, jež jednají s gayi a lesbami způsobem, který je zastrašuje nebo jim ubližuje“, a následná mediální hysterie jsou tak jenom trapným pokrytectvím.

Tento text vyšel v aktuálním čísle magazínu AC24 Vědomí.