Ženy, děti a dospívající by podle norských lékařů a dalších zahraničních expertů neměli jíst lososy z farem. Důvodem je skutečnost, že krmivo pro tyto lososy obsahuje nebezpečné látky. Podle Ann-Lise Birch Monsen a Bjørna Bolanna není jisté, kolik toxinů krmivo obsahuje a jaký mají dopad na děti, dospívající a těhotné ženy. Oba experti zdůrazňují, že škodlivé látky, které byly v lososech z farem nalezeny, mají negativní vliv na vývoj mozku a souvisí s autismem, hyperkinetickou poruchou a nižším IQ.

Z rozsáhlého evropského výzkumu, který se týkal zhruba 8000 novorozenců, vyplývá, že těhotné ženy s vysokým obsahem toxinů v těle rodí děti s nižší porodní váhou, což může mít na zdraví dětí nepříznivý dopad.

Mluvčí pro ekonomickou politiku norské Konzervativní strany (Høyre) Svein Flåtten interpeloval ministryni pro rybolov s dotazem, zda je konzumace lososa chovaného na norských farmách nebezpečná pro děti a těhotné ženy.

Chci vědět, co může udělat pro to, aby norští spotřebitelé byli ujištěni, že norský losos z farem je zdravý a čistý produkt. Vědci nás varují už mnoho let,“ uvedl Flåtten.

Je přesvědčen, že existují důvody, proč je třeba se varováním lékařů vážně zabývat.

„Není pochyb o tom, že taková tvrzení mohou mít negativní dopad na obchod s lososem. Proto je důležité celou věc co nejdříve objasnit. Předpokládám, že se zdravotnické autority budou tímto problémem vážně zabývat,“ řekl.

Jestliže jíte ryby, tak pokud je sami nelovíte, je velmi pravděpodobné, že pocházejí z rybích farem. Tento byznys je jako velryba na steroidech: roste rychleji než kterýkoli jiný zvířecí segment. V současnosti produkuje polovinu ryb zkonzumovaných ve Spojených státech.

Jelikož komerční rybolov pokračuje v drancování života v oceánech s tím, že třetina objemu ryb již vzala za své a do poloviny století to potká zbytek, rybí farmy jsou pokládány za způsob, jak nasytit rostoucí celosvětovou poptávku. Jenže je toto ona pověstná stříbrná kulka, která může vyřešit potřeby světa? Dokážou mořské farmy uspokojit touhu tří miliard lidí po mořských pochoutkách?

Tento článek se zaměřuje na aquakulturu a její dlouhodobé dopady na ryby, lidi a zvířata. Vzhledem, k tomu, že tento průmysl se často prezentuje jako ideál potravinové produkce, měli byste znát následujících devět faktů o rybách z farem:

1. Ryby z farem mají pochybnou výživnou hodnotu

Obsah nenasycených mastných kyselin Omega-3 není takový, jak byste očekávali. Zde je frustrující paradox pro ty, kteří jedí ryby kvůli svému zdraví: nutriční hodnota rybího masa se výrazně snižuje, jsou-li ryby chovány na farmách. Zůstaňme u mastných kyselin Omega-3. Divoce žijící ryby je získávají z vodních rostlin. Ryby na farmách jsou však často krmeny kukuřicí, sójou nebo jinými krmivy, která obsahují málo kyselin Omega-3 nebo neobsahují žádné. Tato nepřirozená výživa s vysokým obsahem kukuřice vede k tomu, že některé ryby z farem v sobě akumulují nezdravá množství špatných mastných kyselin. Ryby na farmách jsou kromě toho cpány antibiotiky, což může u lidí způsobovat choroby, na něž antibiotika neúčinkují.

2. Malé ryby musí být vyhubeny

Zatímco některé ryby chované na farmách mohou být krmeny kukuřicí nebo sójou, jiné musí být krmeny rybami – velkým množstvím ryb. Kupříkladu tuňák a losos potřebují zkonzumovat až 5 liber ryb na každou libru své hmotnosti. Výsledkem je to, že malé ryby typu prey fish (podobné sardelím a herynkům) jsou loveny v takovém množství, že hrozí jejich celkové vyhynutí.

„Vyhubili jsme velké ryby a nyní hodláme vyhubit jejich potravu,“ tvrdí lidé z neziskové organizace Oceana, která viní nenasytnou poptávku po produktech aquakultury z úbytku velryb, delfínů, tuleňů, lachtanů, tuňáků, lososů, albatrosů, tučňáků a dalších druhů.

3. Ryby zažívají bolest a stres

Z nejnovějších výzkumů vyplývá, že ryby navzdory vžitým přesvědčením zažívají bolest a stres. Podle jedné studie ryby, kterým je vstříknut včelí jed, se kvůli bolesti začnou potácet, omezí pohyb ve vodě, třikrát déle trvá, než začnou konzumovat potravu, a mají zrychlený dech. Ryby chované na farmách běžně zažívají stres z trvalého „uvěznění“ a běžně umírají pomalým, bolestivým způsobem, jako je vykuchání, vyhladovění nebo udušení.

4. Ryby na farmách mají mnoho chorob, které se šíří i mezi divoce žijící ryby

Ryby chované na farmách jsou nacpané jako mince v peněžence, v prostoru o velikosti vany bývá běžně až 27 dospělých pstruhů. Tyto nepřirozené podmínky způsobují větší množství chorob a parazitů, jež se často dostávají i mimo farmy a infikují divoce žijící rybí populaci. Na kanadském pobřeží Pacifiku mají například epidemie mořkých vší na svědomí masové úhyny růžového lososa, v některých lokalitách jich uhynulo na 80 procent. Zde však tato zkáza nekončí, neboť na lososech jsou závislí orli, medvědi, kosatky a další dravci.

5. Rybí farmy jsou plné toxinů, které ničí místní ekosystémy

Není možné, aby choroby a paraziti kazili naše podnikání, a tak se provozovatelé farem odpovídají protiútokem a lijí do vody koncentrovaná antibiotika a další chemikálie.

Tyto toxiny ničí místní ekosystémy způsoby, kterým teprve začínáme rozumět. Podle jedné studie lék používaný proti mořským vším zabíjí celou škálu mořských bezobratlovců, šíří se na vzdálenost půl míle a zůstává ve vodě celé hodiny.

6. Ryby na farmách žijí ve vlastních výkalech

Samozřejmě, i ryby vyměšují. Výkaly z ryb na farmách klesají jako sediment na mořské dno v množství postačujícím k tomu, aby zaplavily a vyhubily mořský život v blízkém okolí. Podporuje to také růst řas, které snižují množství kyslíku ve vodě. Když izraelská vláda zjistila, že růst řas, způsobený dvěma rybími farmami v Rudém moři, poškozuje blízké korálové útesy, nechala je zavřít.

7. Ryby na farmách se snaží uniknout z těchto nepříznivých podmínek

Jen v oblasti severního Atlantiku na dva miliony lososů unikne každý rok do volného moře. Výsledkem je, že minimálně 20 procent údajně divokých lososů ulovených v severním Atlantiku pochází z rybích farem. Uprchlé ryby se kříží s divoce žijícími rybami a ohrožují tak celý genofond. Embryonální hybridní losos je například méně životaschopný než jeho divoce žijící protějšek, a dospělý hybridní losos umírá běžně dříve.

8. Takzvaný Jevonsův paradox

Neintuitivní ekonomická teorie říká, že zatímco výrobní metody jsou čím dál efektivnější, poptávka po zdrojích se zvyšuje – místo aby se snižovala, jako bychom mohli předpokládat. Podobně je tomu u aquakultury, která činí produkci efektivnější a ryby dostupnější a levnější, poptávka však příliš roste. To vede k mohutnějšímu rybolovu, který ničí divoce žijící populaci. Výstavba nových sýdek lososů v letech 1987 až 1999 tedy vedla ke snížení cen a větší dostupnosti lososů, světová poptávka po této rybě však v tomto období vzrostla více než čtyřnásobně.

9. Vezmeme-li v úvahu ekologické škody, které způsobují, rybí farmy často přinášejí vyšší náklady než zisky

Z jedné studie vyplynulo, že aquakultura ve švédských pobřežních vodách „je nejen ekologicky, ale i ekonomicky trvale neudržitelná“. Jednoduše řečeno, aquakultura způsobuje vážné ekologické škody, což společnost stojí peníze. Ve Spojených státech produkují rybí farmy skryté náklady ve výši zhruba 700 milionů dolarů ročně – což je polovina roční produkce ryb na farmách.

Zdroj: tnp.no