Při nedávné události, která proběhla u Cato Instutu týkající se dosahu dohledu NSA, uvedl reportér Washington Post Barton Gellman, který prozradil, jak to bylo s PRISM, a byl samozřejmě jedním ze tří klíčových reportérů o všech Snowdenových dokumentech, že ho federálové prosili, aby neodhaloval devět společností uvedených jako účastníky programu PRISM. Gellman a Post to odmítli s uvedením, že vládní zdůvodnění, proč chtějí utajit ta jména před zveřejněním, se nezakládají na žádných bezpečnostních obavách, nýbrž spíše na přání ulehčit NSA život:


[quote align="center" color="#999999"]

Tou věcí, kterou od nás vláda nejvíce chtěla, abychom vypustili, byla jména těch devíti společností. Argumentovali, nahrubo řečeno, že přijdou o spolupráci společností, když bude tímto způsobem odhalena. A mou odpovědí bylo: „Právě proto je uvádíme.“ Ne, proto, abychom dosáhli nějakého určitého výsledku, nebo abyste přišli o svoji spolupráci, ale když ty škody, které popisujete, obsahují i poškození reputace nebo buyznysu společnosti, protože veřejnosti se nelíbí, co dělá, nebo co děláte vy, tak to je ta odpovědnost, kterou my bychom měli prosazovat.[/quote]

Správně. Tomu se říká žurnalismus: odhalování informací, které by veřejnost měla vědět, aby mohla činit svá vlastní rozhodnutí o tom, co dělají s informacemi a se soukromím, které před nimi udržují v tajnosti. Ano, pro tisk to dává smysl zdržet se odhalení přímých zdrojů a metod dohledu, pokud to vytváří skutečná národně bezpečnostní nebezpečí – ale udržování veřejnosti v temnotě o tom, jak vláda dovede tyto společnosti zneužít, to vůbec není národně bezpečnostní problém. Jak už jsme v minulosti poukázali, existují spousty nástrojů ve verkcajku dohledu, o jejichž existenci veřejnost ví, což ale tyto metody nečiní už zbytečnými. Např. tradiční odposlechy telefonů. Není tajemstvím, že existují, a veřejnost může debatovat o standardech, na jejichž základě se používají. A prosazovatelé zákona jich pořád využívají, protože jsou užitečné.

Ale tak tomu nebylo u PRISM. Naopak celý koncept spočíval v naprostém udržení v tajnosti – včetně náhubkových příkazů společnostem obcházejících jejich správní orgány. A v tom je ta problémová část. Nebyla tu žádná možnost k veřejné diskusi o standardech jejich použití. Existuje rozdíl v tom, když tisk řekne „existují odposlechy“ a když „federálové odposlouchávají zas a znova zrovna teď.“ Odhalení účastníků PRISM byla spíše tím prvním, než tím druhým, ale zpravodajská komunita nadále předstírá, že to bylo to druhé.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  techdirt.com