Jemné a klamavé taktiky k diskreditaci pravdy v médiích a ve výzkumu „Konspirační teorie“ je výrazem, který okamžitě vyvolá strach a úzkost v srdci téměř všech veřejných osobností, zvláště žurnalistů a akademiků. Už od 60. let je tato nálepka ukázňujícím prostředkem, který se ukazoval být nesmírně účinným při definování určitých mezí přípustnosti při zkoumání či v debatě. Zvláště ve Spojených státech se vznášení legitimních otázek o pochybných oficiálních povídačkách určených k formování veřejného mínění (a tudíž veřejné politiky) stalo hlavním myšlenkovým zločinem, který je třeba za každou cenu z psýchy veřejnosti vypálit.
Tu akutně negativní konotaci konspiračních teorií lze vystopovat k liberálnímu historikovi Richardu Hofstadterovi dobře známému svými salvami proti „Nové pravdě“. Ano, byla to Ústřední zpravodajská služba CIA, které nejspíš sehrála tu největší roli při transformaci tohoto výrazu v podstatě na „zbraň“. Se vzedmutím přívalové vlny skepse vůči závěrům Warrenovy komise z vyšetřování vraždy presidenta Johna F. Kennedyho CIA rozeslala podrobnou směrnici všem svým kancelářím. Nadepsaný „Vyvracení kritiky zprávy Warrenovy komise“ tento oběžník sehrál definující roli při vytvoření výrazu „konspirační teorie“ jako zbraně zhotovené proti téměř každému jedinci nebo skupině vznášející otázky k čím dál tajnůstkářštějším programům a aktivitám vlády.
Tohle důležité memorandum a jeho široké dopady na americký politický a veřejný diskurz je rozebráno v knize připravované do tisku od politického vědce z Florida State University Lance de-Haven-Smithe Konspirační teorie v Americe. Dr. de-Haven-Smith vytvořil koncept zločinu státu proti demokracii, aby jím interpretoval a vysvětlil potenciální vládní spolupachatelství při událostech jako incident v Tonkinském zálivu, hlavní politické vraždy 60. let a 11.9.
„Dokument CIA 1035-960“ byl vydán v reakci na požadavek New York Times z roku 1976 na základě zákona o svobodném přístupu k informacím FOIA. Tato směrnice je zvláště významná, protože nastiňuje obavy CIA týkající se „reputace celé americké vlády“ stojící tváří v tvář Zprávě Warrenovy komise. Agenturu zvláště zajímalo udržení vlastní image a její role jako „přispěvatele s informacemi k Warrenovu vyšetřování“.
Toto memorandum koncipuje podrobné rozvržení sérií aktivit a technik k „vyvracení a diskreditaci tvrzení konspiračních teoretiků tak, aby došlo k utlumení šíření takovýchto fám v jiných zemích“. Např. oslovit „kontakty přátelské elity (zvláště politiků a redaktorů)“, aby se jim připomnělo, že integrita a solidnost Warrenovy komise by se měla stát prioritou. „Obvinění kritiků postrádají seriózní podloženost,“ uvádí dokument a „další spekulativní diskuse pouze hraje do ruky komunistické opozici.“
Agentura rovněž svým členům nařídila, „aby zaměstnali propagandistické prostředky k popření a vyvracení útoků kritiků. Kniha podává přehled a výňatky z článků, které jsou k tomuto účelu zvláště výstižné.“
1035-960 dále líčí specifické techniky odporování „konspiračních“ argumentů točících se kolem závěrů Warrenovy komise. Takovéto odpovědi a jejich vazba na s tím spojenou pejorativní nálepku pak běžně pod všelijakými pláštíky chrlily korporátní mediální kanály, komentátoři a političtí vůdci až do dnešního dne proti každému, kdo se dožadoval pravdy a odpovědnosti ohledně závažných politických událostí.
- Žádné nové významné důkazy, které by Warrenova komise neuvážila, se neobjevily.
- Kritici obvykle přeceňují nějakou konkrétní drobnost a ignorují ty ostatní.
- Spiknutí velkého rozsahu, jaké se často podbízí, by ve Spojených státech nebylo možno utajit.
- Kritici často propadají určité formě intelektuální pýchy: oslní je určitá teorie a do té se zamilují.
- Oswalda by si přeci žádný rozumný člověk nevybral jako spolu-spiklence.
- Taková vágní obvinění, jako že během vyšetřování Warrenovy komise „záhadně zemřelo více než deset lidí“, lze vždy vysvětlit nějakým přirozeným způsobem např: ty dotyčné osoby z větší části zemřely z přirozených příčin.
Dnes ještě navíc všechny osobnosti mediálního zpravodajství i komentátoři zastávající mocné posty ke spuštění propagandistických aktivit sami silně připomínají ty, co sestavili 1035-960 proti každému, kdo by mohl zpochybňovat státem posvěcenou povídačku o kontroverzních a mizerně vysvětlených událostech. Opravdu s tím, jak se motivy a metody v tomto dokumentu vytčené plně zvnitřnily u intelektuálních pracovníků, a přes tato média se zaktivovaly, tak se z větší části zaručuje téměř uniformní veřejné přijetí oficiální verze týkající se nedořešených záležitostí jako Federální budova Murrah v Oklahoma City, 11.9 a z nedávné doby masakr v základní škole v Sandy Hook.
Účinek na akademické a žurnalistické zkoumání nejednoznačných a nevysvětlených událostí, které by mohly následně mobilizovat zájem veřejnosti, debatu v ní a její akce, byl dramatický a dalekosáhlý. Člověku se stačí jen podívat na vzestup policejního státu a destrukci občanských svobod a ústavní ochrany jako na důkaz toho, jak tohle uspořádání přichází plíživě a jak klamavé zastrašovací taktiky hluboce narušují potenciál budoucího nezávislého sebeurčení a prosazení moci občanstva.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>
