Ačkoliv HSBC sídlící v monumentální budově Canary Wharf zuřivě odráží obvinění, že poskytovali nosnou strukturu finančníkům terorismu a obchodníkům s drogami, jak je obvinila nedávná zpráva amerického Senátu, vynořily se nové důkazy, že u tohoto nadnárodního bankovního giganta založeného v Hong Kongu sídlícími britskými opiovými žoldnéři je to běžný obchod. Počátkem tohoto měsíce ohlásil The Independent, že francouzská policie „zachytila jedno z tuctů ‚rychle jedoucích‘ aut, které velkou rychlostí převáží marihuanu ze Španělska do Paříže. Tohle samo o sobě je banální zabavení, ale rozrušilo neobyčejnou síť obchodu s drogami, praním peněz, podfuků a daňových úniků, které vyrašily za neviditelnými bariérami, které oddělují Paříž od jejích chudinských, rasově smíšených předměstí.

Ta banka se tedy zapletla do svého posledního skandálu? Samozřejmě pro HSBC!

Podle reportéra Johna Jichfielda: „Bankovky vydané klienty drogovým dealerům na předměstí končily tady. Francouzští a švýcarští vyšetřovatelé je objevili v sejfech zjevně zákona dbalých, dobře situovaných občanů francouzské metropole.“

To ale nebylo jediné místo, kam ty zmačkané balíčky bankovek směřovaly.

„Trio marokánských bratrů, včetně prominentního managera Ženevského fondu je v podezření, že to oni sestavili propracovanou síť k praní peněz vzájemným vyvažováním dvou ilegálních toků hotovosti,“ konstatuje The Independent.

V centru této pavučiny praček mnoha milionů euro byli: Meyer El-Maleh, výkonný ředitel správy fondu firmy GPF SA a bratři Mardoché El-Maleh, údajný dispečer sítě marijánky za hotovost a Nessim El-Maleh specialista správy fondů u švýcarské soukromé bankovní pobočky HSBC, HSBC Private Bank (Suisse) S. A.

The Independent hlásí, že toto trio „je podezřelé, že během několika posledních měsíců zpracovalo €12 milionů (£9,6 milionů) a během uplynulých čtyřech let ještě daleko více.) K aktivům zabaveným policií patří i €2 miliony v hotovosti, ve zlatých ingotech, uměleckých dílech a zbraních.“

„Banka HSBC potvrdila, že její zaměstnanci byli do této aféry zapojeni,“ odhalení ve Swiss Info, „ale říkají, že ‚aktivně v této věci během několika posledních měsíců spolupracovala s úřady.‘ Švýcarský list Le Temps hlásí, že GPF SA se chystá vyhodit i dalšího bratra.“

Je to povídání o zavření vrat stodoly, když koně už utekli!

Mezi dobře situovanými pachateli zatčenými úřady pro obvinění ze „spiknutí za účelem praní peněz a spojení se zločinci“ byla Florence Lamblin, prominentní politička Strany zelených a místostarostka 13. pařížského obvodu.

Její zatčení je o to ironičtější, uvážíme-li, že tito falešně „levicoví“ Zelení jsou momentálně v koalici se zbídačování podporující „socialistickou“ vládou François Hollanda. Lambin a její koaliční partneři to vedou na politické platformě s požadavky na tvrdší akce proti (počkejte) mezinárodnímu praní peněz!

Při šťáře u Lambin doma „objevila policie €400 000 (SFr 484 000) v malých bankovkách“ v sejfech náležejících této „pokrokové“ političky, předhazuje Swiss Info.

Když byla zatčena, byla Lambin nucena rezignovat, ač popřela „jakékoliv zapojení“ do sítě pašování drog.

Její advokát Jérôme Boursican řekl AFP: „Měla uloženo 350 000 eur z rodinného dědictví na švýcarském kontě.“

„Pokud je má klientka něčím vinna, je to daňový podvod při převozu sumy €350 000 zpět do Francie z rodinného dědictví, které bylo umístěno na švýcarském bankovním kontě v roce 1920,“ vysvětlil Boursican.

Tento advokát řekl France 24, že požádá soudce, „aby proti jeho klientce zrušil obvinění tak rychle, ‚jak je to jen možné‘ a obvinil ji, že se dopustila ‚chyby v právním postupu‘.“

Tou „chybou“ je asi to, že se nechala chytit?

I přes vyhlášenou nevinu Lamblin hlásí Swiss Info, že ty zjištěné sumy jsou obrovské.“ Francouzská policie vznesla obvinění, že „ty sumy zúčastněné při praní těchto peněz jsou asi €40 milionů, přičemž francouzský ministr vnitra Manuel Valls říká, že tohle pašování drog muselo vynést asi tak €100 milionů.“

Jak naznačuje předběžná zpráva, vypadá to, že Lamblin prahla po udržení více věcí než jen „zeleného“ životního prostředí.

Typický systém „výměny“ při praní peněz, „zisk z marihuany odchází z Francie, kde je ‚vyměněn‘ za aktiva ukrytá ve Švýcarsku, odkud si to daňoví únikáři či obchodní podfukáři chtějí repatriova,“ hlásí The Independent.

„Ten riskantní pašerácký job při obchodu s drogami postupující přes francouzsko-švýcarské hranice se tak může vynechat,“ napsal Lichfield. „Místo drog se v plastových pytlících převáží hotovost pro Pařížany, kteří mají skrytá švýcarská konta.“

„Ty samé sumy, co si vybrali ze svých bank v Ženevě a poslali je přes složitou cestu prostřednictvím krycích společností do Londýna a do zámořských rájů, aby s nimi nakoupili aktiva pro drogové barony v Maroku, Dubaji nebo Španělsku. Provize se údajně platily za obojí transakce,“ sděluje The Independent.

Říká se tomu „vrstvení“, to když se transfer peněz provádí přes série neprůhledných finančních transakcí, které kamuflují jejich ilegální původ. V případě našich dobře zabezpečených Pařížanů se zisky z drog vyměňovaly z banky do banky při objemných transferech hotovosti přes soukromé banky v Ženevě, z nichž jednu vlastnila HSBC.

Jak odhalili senátní vyšetřovatelé: „Ty objemné přesuny hotovosti typicky používají společných nosičů … aby přesunuly americké dolary letecky, po moři či po pevnině. Přesuny se dějí letadly, obrněnými vozidly, loděmi i po železnicích.“

„Ti přesouvači,“ tvrdí lidé ze Senátu, „ mohou být ti, ‚původci hotovosti‘, jako jsou obchodníci, u nichž se shromažďuje hotovost z prodeje zboží nebo služeb; nebo ‚zprostředkovatelé‘, kteří shromažďují hotovost od původců nebo jejich zprostředkovatelů z velkých přesunů. Prostředníky jsou typicky centrální banky, komerční banky, podniky poskytující finanční služby nebo jejich agenti.“

Aby se vyhnuli obrněným vozům, letadlům nebo lodím, tak ti „původci“ těchto ilegálních finančních toků preferují všudypřítomné plastové tašky, co se všude válí, a „rychlé“ limuzíny jakožto metodu jejich volby pro objemné transporty hotovosti. To jim určitě snižuje náklady na transport, jelikož kořist se přesune do „zámoří“ a vstoupí do temného světa privátního bankovnictví!

Jak poukázal finanční výzkumník James S. Henry v Cena zámoří revidována: „Termín ‚zámořský‘ nás neodkazuje ani tak moc do nějakého fyzického místa soukromých aktiv či pasiv, nýbrž do nominální, hyper-přenositelné, více-jurisdikční, často i dost dočasné lokality v sítích legálních a kvazi-legálních podniků a uspořádání, které spravují a kontrolují soukromé bohatství vždy v zájmu těch, kdo jej spravují, údajně v zájmu svých benefičních vlastníků, ale často i lhostejných či vzdálených nepřátelských zájmů a zákonů četných národních států.“

„Obraz či bankovní konto lze umístit do Švýcarska,“ napsal Henry, „ale ta ve všem důležitá legální struktura, která jej vlastní – typicky toto aktivum bývá vlastněno anonymní zámořskou společností v jurisdikci, která je dále vlastněna držitelskou organizací v jiné jurisdikci, jejíž podílníci jsou z ještě další jurisdikce (a to je jedna z nejjednodušších zámořských struktur) – které jsou nejspíš fragmentovány do mnoha kousíčků po celém světě.“

Vzhledem k přísným švýcarským zákonům o bankovním tajemství, nevíme, a senátní vyšetřovatelé to neodhalili, kolik miliard dolarů bylo ukryto klienty soukromého bankovnictví HSBC v Ženevě, kde to začalo nebo zda to temné bohatství maskované proti přezkoumání pocházelo z aktivit organizovaného zločinu.

Avšak v červenci, když Senát ukázal prstem přímo na HSBC kvůli „pochybením“ obrany před praním peněz, tak Kancelář investigativního žurnalismu odhalila, že „Pro britští klienty HSBC vlastněná soukromá švýcarská banka, která se zaměřuje na hlavní vyšetřování výnosů a zákaznických služeb, údajně před zdaněním ukryla částku nejspíš přesahující 200 milionů liber.“

Lord Stephen Green, Baron z Hurstpierpointu a současný ministr obchodu a investic v konzervativní vládě Davida Camerona před tím býval vrchním výkonným ředitelem u HSBC a předsedou a ředitelem HSBC Pivate Banking Holdings (Suisse) N.A. po deset let.

Žurnalista Nick Mathiason odhalil, že během Greenova funkčního období byly „sumy, co údajně unikly od Britů využívajících banky HSBC Swiss ohromné. HMRC Kanceláři řekl, že ‚předběžné náznaky jsou o tom, že ty částky byly značné.‘“

Podle Mathiasovna v roce 2010 HMRC „obdržela data propašovaná z HSBC bývalým IT pracovníkem této banky, který je teď ve vězení ve Španělsku a hrozí mu možné vydání do Švýcarska, která obsahoval podrobnosti o 6 000 s USA spjatých lidech, společnostech i trustech. Dva vedoucí daňoví vyšetřovatelé, kteří oba pracovali pro HMRC Kanceláři řekli, že průměrná částka, co unikala přes každé těch 6 000 kont je nejspíš v rozsahu 33 000 liber až 50 000 liber.“

Ač ty sumy zapojené do pařížského praní peněz a drogových skandálů mohou být drobečkem v porovnání s těmi biliony dolarů v temných drogových penězích, které každý rok do tohoto systému vstupují v důsledku „normálních obchodních vztahů“ mezi globálními drogovými kartely a mezinárodním finančním systémem, jak loni odhalila Kancelář pro drogy a zločin Spojených národů (UNODC), tak i přesto předvádí tu naprosto zkorumpovanou povahu tohoto systému jako celku.

A opravdu, ti co vypadají jako ideologičtí nepřátelé, se spojí a stojí bok po boku, když přijde na to, aby se obírala pracující třída a uvalovaly zbídačující opatření a privatizační plány, z nichž tyjí jejich skuteční „voliči“ – globální třída finančních parazitů, kteří „zvítězí“ bez ohledu na to, která banda vexláků zrovna získá moc.

Jak zjistil Henry „soukromá elita … si při konzervativním odhadu v roce 2010 nahrabala 7,3 až 9,3 bilionu dolarů neevidovaného bohatství do zámoří, a i bílé peníze z jejich veřejných sektorů se propůjčují do bankrotování, vleklých agonizujících ‚strukturálních změn‘ a nízko-růstových a ve veřejném vlastnictví držených aktiv ve frcu.“

Zloději z veřejného sektoru, ti obohacují i akcionáře a ředitele ze zkorumpovaných institucí jako HSBC.

Až rozhovory o urovnání mezi americkými regulačními agenturami a HSBC tuto banku donutily dát stranou nejméně 700 milionů dolarů (441 milionu liber), aby pokryly náklady na pokuty, ale je velice nepravděpodobné, že činitelé této banky budou obviněni z trestných činů.

Při současných jednáních s ministerstvem spravedlnosti, Federálními rezervami a Office of the Comptroller of the Currency kvůli vážným podezřením, že tato banka vedla mnohavrstevné, mnohamiliardové obchody s teroristickými finančníky a globálními drogovými kartely, tak se jim cenovka může nafouknout ještě více.

„Pokud se těch 700 milionů dolarů, co si dali na stranu, zaplatí, bude představovat největší US urovnání, jakého kdy bylo kvůli takovým podezřením dosaženo, když nejvíce je 619 milionů dolarů v pokutách a zabaveních, co v červnu zaplatila ING Groep NV, největší holandská společnost na finanční služby,“ hlásí Bloomberg News.

Podle The New York Times: „Si federální úřady myslí, že HSBC by nakonec mohla zaplatit nejméně 1 miliardu dolarů. Samotná banka řekla, že je možné, že částka, až bude nakonec stanovena, by mohla být vyšší, možná i významně vyšší.“

Mluvčí HSBC však Times řekl, že „tento případ není o zapojení HSBC do praní peněz. Je to spíše o laxním plnění norem, které nesplnily očekávání regulátorů i naše očekávání a my jsme naprosto odhodláni vylepšit to, co jsme udělali špatně, a poučit se z toho.“

Ale jak si všiml Rowan Bosworth-Davies, bývalý specialista na finanční zločiny z Londýnské metropolitní policie: „Takovéto objemy peněz nevyperete náhodně jen, protože někdo u vaší linky ve vašem systému a v kontrole zamezující praní peněz jen „pochybil“! Uděláte to, protože pracujete v bance, která je ochotna obejít každé ze psaných pravidel a zapojit se vrstvu po vrstvě do kriminálního podnikání, když jsou z toho dobré peníze! Uděláte to, protože vaše manegerská struktura je definována určovateli tvorby kriminality, aby posílila to bezzásadové prostředí, v němž fungujete a v němž očekáváte, že váš personál bude spolupracovat.“

Švýcarští bankéři za svou stranu snaživě pouští co nejvíce denního světla na sebe a na ten pařížský skandál s praní peněz u HSBC.

Bernard Droux, předseda nadace Ženevské finanční centrály, zastřešující skupiny nezávislých bank a správců aktiv řekl Swiss Info: „Překvapuje nás, je ještě dnes je něco takového možné. Toto jsou praktiky, které zákon zakazuje už déle než 20 let.“

Ale jako u dalších nedávných příkladů finančních machinací, Droux se z toho vykrucoval a tvrdil: „Nikdy v žádné profesi nemůžete vyloučit možnost objevení černé ovce. Žádné mezinárodní centrum není úplně chráněno před něčím takovým.“

Spěšně dodal, že Švýcarsko je „v přední linii“ mezinárodního boje proti drogovým penězům.

Ovšem to Drouxovo omluvení „černou ovcí“ podrývá nedávná zpráva od Bloomberg Businessweek. Byli jsme informováni, že „švýcarské soukromé banky hledají předmostí v Latinské Americe, protože ty nejmenší poplatky a nejvyšší úrokové sazby nabízené zdejšími správci aktiv odrazují ty super-boháče z tohoto regionu od cest do Ženevy a Curychu.“

Blooberg hlásí, že tyhle „změny vztahů“ začaly už „v 19. století, kdy švýcarské banky střežily majetky vlastníků plantáží a důlních magnátů. UBS AG (UBSN), Credit Suisse Group AG (SCGN) a další švýcarské banky byly nuceny hledat akvizice v Latinské Americe s trhem správy bohatství o hodnotě 3,5 bilionu dolarů, který je nasměrován k růstu o více než polovinu do roku 2016, jak tvrdí Boston Consulting Group.“

„Lide bohatnou a bohatnou,“ říká Gustavo Raitzin, šéf pro Latinskou Ameriku u Julius Baer  Group Ltd. (BAER). ‚Vynořující se spotřebitelská třída chce vytvářet likvidní investice a potřebují soukromé banky a správce aktiv.“

V tomto kontextu stojí za to připomenout divizi Julius Baer na Kajmanských ostrovech, o níž vynašečský web WikiLeaks odhalil, že sloužila k možnosti nahrabat si „několik milionů dolarů“ z fondů kontrolovaných zesnulým generálem Mexické armády Mario Acostou Chaparro a jeho ženou Silvií, přes krycí společnost známou jajko Symac Investments.

Acosta, který si odpykal trest vězení za spojení se zesnulým hlavním pašerákem drog Amado Carrilo Fuentesem, samozvaným „Pánem nebes“, který vedl Juárezký kartel byl zabit v květnu, když mu vrah vypálil do hlavy tři dávky z 9 mm revolveru.

Tajnosti vyzrazující web tvrdil: „S pomocí Julius Baer mohl pan Chaparro investovat několik milionů USD do Symacu s veškerým utajením, které Kajmany umožňují a tahat si z toho měsíčně nějakých 12 000 dolarů.“

Kdo ještě by mohl potřebovat „soukromé banky a správce aktiv“ zaměstnané takovými jako HSBC a Julius Baer, aby umožnily vytvořit „likvidní investice“ bez zbytečných otázek?

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>