V neděli došlo k ohromnému milníku globální ekonomické historie. Byla podepsána zatím největší dohoda o volném obchodu mezi patnácti asijsko-pacifickými zeměmi. (Foto: Pxfuel)


Počet těch zemí je sice menší než počet členů Evropské unie, ale vzhledem k velikosti a ekonomické váze některých účastníků dohody bude zahrnovat třetinu veškeré globální ekonomické aktivity. Během zasedání výročního summitu Asociace zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) bylo totiž podepsáno Regionální ekonomické partnerství (Regional Comprehensiv Economic Partnership –RCEP). Jde o produkt mnohaletých vyjednávání, která původně probíhala pod vedením Spojených států.

Jednou z nosných agend předchozí – tj. Obamovy – americké administrativy byl totiž tzv. Obrat k Pacifiku. Zatímco v celé éře po Druhé světové válce byla těžištěm politických a ekonomických zájmů Ameriky oblast kolem Atlantiku, zejména Evropa, která teď zažívá vleklou stagnaci svého vývoje s neustálým uvadáním svého ekonomického a politického vlivu, tak oblast kolem Pacifiku je už řadu desetiletí nejrychleji se ekonomicky vyvíjejícím regionem světa, jehož ekonomická váha i politický vliv prudce roste. Spojené státy, které si donedávna dělaly naděje, že 21. století bude tzv. Novým americkým stoletím, v němž svět ovládne hrstka mezistátních aliancí ve formě různých sdružení volného obchodu aj. spolupráce, kdy ve všem budou Spojené státy zaujímat vůdčí postavení, čímž se stanou světovým hegemonem, obrátila tedy v rámci politiky Obratu k Pacifiku svou ekonomickou a politickou pozornost právě sem.

Základem a výchozím nástupištěm pro expanzi amerického vlivu měla být dohoda o volném obchodu TPP, na jejímž dojednání Obamova administrativa roky pracovala jako na své možná největší zahraničně politické prioritě.

Teď konečně bylo něco blízkého tomu, o co USA usilovaly, tedy podepsáno. Ovšem bez Spojených států a ten nový koncert národů, který teď rozehrává předehru dalšího zejména ekonomického vývoje a světa, je teď pod taktovkou Číny. Proto je tento podpis průlomové obchodní dohody v ekonomickém vývoji světa některými posměšně nazýván Čínským převratem.

Via Grain.org
Via Grain.org

Obecně se na to totiž pohlíží jako na ohromnou ránu Trumpově politice Amerika v první řadě a zároveň i jako na rozpoutání určité obchodní války, zrovna tak jako selhání všemožných snah Ameriky tlačit na státy v regionu, zvláště na Indii, aby se od Čín y odvracely, a dosáhlo se tak izolace Číny. U Indie to určitý účinek mělo, protože ta je v důsledku pohraničních sporů s Čínou dost rozkmotřená a v zoufalství se obrací pro přátelství ke Spojeným státům o vojenskou podporu, přičemž aby se Americe zalíbila, opouští své někdejší blízké přátele jako Írán, a to i za cenu značných ekonomických ztrát. Indie tedy, ač byla k jednacímu stolu pozvána a všech těch roky se táhnoucích jednání se účastnila, tak zatím RCEP nepodepsala.

Obchodní dohoda zahrnuje deset členských zemí Sdružení národů jihovýchodní Asie ASEAN, k nimž patří Brunej, Kambodžu, Laos, Malajsie, Myanmar, Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam, ovšem i významné regionální obchodní partnery zemí ASEAN jako Austrálie, Čína, Japonsko, Nový Zéland a Jižní Koreu. Indie, ač tam logicky patří a všech roky se táhnoucích jednání včetně tohoto závěrečného se zúčastnila, tak z výše uvedených důvodů politických rozmíšek dohodu zatím nepodepsala. Jelikož vše teď, po vytěsnění USA z role ústředního vyjednavače tím „Čínským převratem,“ probíhá pod taktovkou Číny, tak další významnou regionální ekonomikou, která v dohodě chybí, je Tchaj-wan.

Čínská média citují jejich premiéra Li Keqianga, jak dohodu vychvaluje jako „vítězství nad protekcionismem“ a Západní média píší, že se to má správně nazývat „čínský převrat,“ čímž ovšem jen posilují čínská tvrzení, že ona zůstává největším „šampionem globalizace a mnohostranné spolupráce.“

Ta mnohostrannost je v pojetí globalizace, jaké představuje Čína nebo jaké prosazuje i Rusko, důležitá. Jde o prosazení globálně vzájemně kooperujícího světa, který však není mono-polární, jak touží USA, ani bipolární, jako za časů soupeření dvou supervelmocí, nýbrž multipolární.

I v tomto nově vzniklém společenství samotném bude panovat značná mnohostrannost bez pokusů vnutit mu nějakou centralizovanou uniformitu, jakou představují v EU různé bruselské snahy o prosazování jednotných Evropských hodnot, které porušilo při migrační krizi Maďarsko, když si svévolně postavilo pohraniční plot, nebo jaké od zemí, nemají-li být trestány, požadují tzv. „vládu zákona“, o jejímž dodržování dle svého uvážení rozhodne Brusel a ušlechtilé neziskovky, a jejíž nedílnou součástí je např. oficiální přijímání LBGTQ ideologie a víra v lidskými hříchy způsobené globální oteplování.

Takže premiér Li, když shrnoval tento výsledek dosažený po osmiletém vyjednávání, tak řekl: „Podepsání RCEP není jen průlomovým úspěchem Východoasijské regionální spolupráce, ale také vítězstvím multilateralismu a svobodného obchodu.“

Západní agentura AP tu dohodu shrnula:

Tato dohoda ty už teď nízké tarify na obchod mezi členskými státy ještě časem sníží a není tak obsáhle formulovaná, jako měla být ta Trans-pacifická dohoda (protlačovaná Obamovou administrativou) , se kterou (její ohromný kritik) prezident Donald Trump hned, jak se dostal do úřadu, skoncoval.

Ale i tak to chce čas úplně takovou dohodu vyhodnotit, když obsahuje systémy tarifů a předpisy pro 15 zemí – přičemž samotný systém tarifů jen pro Japonsko má délku 1 334 stran.

Neočekává se od ní, že by zašla až tak daleko jako ekonomiky členských států integrující Evropská unie, nýbrž bude stát na již existujících dohodách o volném obchodu.

Málokterý krach americké zahraniční politiky v celé její historii byl tak výrazný. Jak ten Obamův příklon k Asii, tak Trumpova iniciativa odlučování a izolování Číny těžce selhaly a je to umíráček pro způsoby, jakými dosud USA svou vůli v regionu prosazovaly. Multipolární svět je multipolárním světem, a kdo se nechce stát černou ovcí, musí se mu přizpůsobit, a ne přizpůsobovat zbytek světa sobě.

Také v neděli, kdy se měla dohoda podepsat, byla o tom všechna významná americká média úplně ticho.

Teď, když už k tomu došlo a je trochu problém se k tomu nevyjadřovat, tak o tom informuje The Wall Street Journal ve formě chmurného varování před budoucností: „Dohoda podepsaná v neděli zvyšuje tlak na pana Bidena, aby v asijsko-pacifickém regionu prohloubil obchodní zapojení USA. Ten přeci loni varoval, že pokud to nebude Amerika, kdo píše pravidla pro zdejší kurz, tak to bude Čína, a také sliboval, že zkusí znovu vyjednat TTP, ale aby to jakkoliv udělal, pro to už nemá pevnou výchozí pozici.“