Svoboda slova v západním světě umírá. Ač většina lidí ještě požívá značnou svobodu projevu, tohle právo, co bývalo téměř absolutní, se stává čím dál méně definovaným a méně na něj mohou spoléhat ti, kdo projevují kontroverzní politické nebo sociální názory. Ten úpadek svobody slova nepřichází od nějakého jednotlivého úderu, ale spíše od tisíců strhaných papírů z dobře míněných výjimek vymyšlených k udržení sociální harmonie. Tváří v tvář násilnostem, které často vznikají z proti-náboženských projevů, někteří světoví vůdci zjevně ztrácí trpělivost se svobodou slova. Poté, co se minulý měsíc na YouTube objevilo video zvané „Nevinnost muslimů“ a zažehlo násilné protesty v několika muslimských zemích, varoval generální tajemník OSN Bank Ki-moon, že „když někteří lidé zneužívají svou svobodu projevu k provokování a ponižování hodnot a víry některých jiných, tak to nelze chránit.“

(Brian Stauffer for The Washington Post)

Vypadá to, že jedinou věcí, kterou moderní společnost už nemůže dále tolerovat je netolerance. Jak to řekla australská ministerská předsedkyně Julia Gillard ve svém nedávném projevu před Spojenými národy: „Naše tolerance nikdy nesmí nabýt toho rozsahu, abychom tolerovali náboženskou nenávist.“

Ochotu omezit svobodu projevu ve jménu sociálního pluralismu lze spatřit na různých úrovních moci a vlády. V únoru např. pensylvánský soudce Mark Martin vyslechl případ, kdy byl muslimský muž obviněn z útoku na ateistu pochodujícího při Halloweenské průvodu jako „zombí Mohammed“. Martin pokáral nikoliv obžalovaného nýbrž tu oběť, Ernieho Perce, a dal mu přednášku, že „naši otcové měli záměr, aby První ústavní dodatek byl využíván k tomu, abychom mohli projevit svůj názor, nikoliv abychom naštvali jiné lidi nebo kultury – a právě tohle jste vy udělal.“

Svoboda slova je ale samozřejmě často právě o tom, naštvat jiné lidi – o zpochybňování sociální tabu či politických hodnot.

Tohle se evidentně ukázalo v nedávných dnech, když washingtonský a new-yorský soud rozhodl, že dopravní úřady nemohou zabraňovat nebo zdržovat vystavování kontroverzní reklamy, která říká: „Ve kterékoliv válce mezi civilizovaným člověkem a divochem podporuje civilizovaného člověka. Podporujte Izrael. Porazte džihád.“

Když americká okresní soudkyně Rosemary Collyer řekla, že vláda nemůže zakazovat inzerci jednoduše proto, že by to mohlo naštvat některé cestující metrem, tak toto rozhodnutí vyvolalo volání po nových omezeních na takovéto projevy. A v New Yorku metropolitní dopravní úřad na to reagoval jednohlasných schválením nové vyhlášky, co zakazuje jakákoliv sdělení, která by mohla být považována za „rytí“ do jiných nebo způsobit okamžité porušení míru.“

Takovéto úsilí se nezaměřuje na právo mluvit, nýbrž na možné reakce na řeč – což je na Západě fundamentální změna v přístupu ke svobodě slova. Ten hrubě překroucený výrok soudce Olivera Wendella Holmese, že svoboda projevu vám nedává právo vykřikovat „hoří“ v nacpaném divadle, se teď zneužívá k okleštění projevu, který by mohl provokovat menšiny se sklony k násilnostem. S celou naší společností se zachází jako s přecpaným divadlem a mluvit o celých tématech se teď rovná výkřiku „hoří!“

Tato nová omezení lidí nutí, aby dodržovali požadavky nejmenšího společného jmenovatele všech přijatelných projevů, obvykle za využití jednoho ze čtyř zdůvodnění.

 

Projev je rouháním

Doporučení

Toto je ta nejstarší hrozba svobodě slova, zažíváme ale v 21. století něco na způsob jejího návratu. Poté, co v roce 2005 v celém muslimském světě propukly protesty kvůli dánským komiksům líčícím proroka Mohammeda, se Západní země veřejně vyznaly z věrnosti svobodě slova, ovšem potichoučku proti-náboženské vyjadřování zadusily. Kritikové náboženství ve Francii, Británii, Itálii a v dalších zemích zjišťovali, že jsou předmětem vyšetřování trestného činu jako hrozby veřejné bezpečnosti. Ve Francii herečka a aktivistka za práva zvířat Brigitte Bardot dostala několikrát pokutu za komentáře o tom, jak muslimové podvrací francouzskou kulturu. Jen minulý měsíc byl zatčen řecký ateista za urážku slavného mnicha, když jeho jméno pronesl tak nějak jako název těstovin.

Některé země Západu mají klasické zákony o rouhání – jako Irsko, které v roce 2009 kriminalizovalo „publikaci nebo pronášení rouhačských výroků“ považovaných za „těžce urážlivé nebo útočné ve vztahu k věci, která je nějakým náboženstvím považována za svatou.“ I jiné země umožňují uvěznit lidi, kteří představují hrozbu útokem na náboženství nebo náboženské vůdce. V Británii např. byla před dvěma lety zatčena 15 letá dívka za spálení Koránu.

Západní vlády zjevně vysílají zprávu, že práva na svobodu projevu vás chránit nebudou – jak se jasně ukázalo minulý měsíc na obrázcích Nakoula Basseley Nakoula, tvůrce toho filmu na YouTube, který byl v Kalifornii žalován pro podezření z porušení podmínky. I holandský politik Geer Wilders si prošel roky tahanic, než byl konečně loni osvobozen z obvinění za urážku islámu, když hlasitě projevoval proti-islámské názory. V Holandsku byl italský karikaturista a komik obviněn z urážky náboženství prostřednictvím karikatur a anekdot.

I Obamova administrativa podpořila schválení rezoluce Výboru pro lidská práva OSN k vytvoření mezinárodních standardů k omezení protináboženského vyjadřování (jejíž celý název je: „Boj proti intoleranci, negativním stereotypům a stigmatizaci a diskriminaci, podněcování násilností a násilí proti osobám na základě náboženství nebo víry“. Egyptský velvyslanec u OSN tuto rezoluci oslavoval za projev „skutečné povahy“ svobody slova a uznání, že „svoboda projevu bývala občas zneužívána“ k urážkám náboženství.

Na loňské washingtonské konferenci k realizaci této rezoluce ministryně zahraničí Hillary Rodham Clinton vyhlásila, že tato bude ochraňovat jak „právo na svobodné praktikování své víry, tak právo na vyjádření svého názoru beze strachu.“ Není ale jasné, jak lze chránit projev, když klackem na něj je to, jak lidé na projev reagují – zvláště v zemích, kde lidé vyvolají bouře kvůli jedné karikatuře. Clintonová naznačila, že svoboda slova vede k „sektářských střetům“ nebo k „destrukci či znesvěcení či vandalizaci nábožensky posvátných míst,“ a to že není, jak to ona vyjádřila „férová hra“.

Vzhledem k této iniciativě prezident Obama minulý měsíc promluvil k OSN a vyhlásil, že Amerika podporuje svobodu slova, ač to zní vznešeně, vypadá to divně – zvláště v souvislosti s tím, o co se jeho administrativa občas snaží.

 

Projev je nenávistný

Ve Spojených státech je údajně i nenávistná řeč chráněna podle Prvního dodatku. Ovšem zákony o zločinech z nenávisti často předefinují i nenávistný projev jako trestný čin. Tudíž se v roce 2003 nejvyšší soud zabýval usvědčením člena virginského Ku Klux Klanu, který na soukromé půdě zapálil kříž. Tento soud schválil rozsudek za trestné činy, jelikož vláda mohla předvést, že tento čin byl „záměrnou hrozbou“ jiným. Došlo zde k rozlišování postrádajícímu smysl, jelikož stát může jednoduše citovat z historie zastrašování tímto symbolem.

I v jiných západních státech běžně zakazují formy projevu, které jsou považovány za nenávistné. Británie zakazuje jakákoliv „sprostá či urážlivá slova“ s významem „podněcujícím rasovou nenávist“. Kanada staví mimo zákon „jakékoliv psaní, znaky či vizuální reprezentaci“, která „podněcuje nenávist proti jakékoliv identifikovatelné skupině.“ Tyto zákony zakazují projev založený nikoliv jen na svém obsahu, ale i na reakci na jiné. Mluvčí jsou často předvoláváni k vysvětlení za své kontroverzní či urážlivé řeči před orgány jako Kanadský tribunál lidských práv.

Tento měsíc kanadský soud rozhodl, že Marc Lemire, webmaster krajně pravicové politické stránky, by měl být potrestán za to, že třetím stranám dovolil dávat na tuto stránku urážlivé komentáře o homosexuálech a černoších. V ozvěně na logiku za zákony o rouhání rozhodl soudce federálního soudu Richar Mosley, že „tu minimální škodu způsobenou … svobodě projevu daleko převažuje ten prospěch, který to poskytuje jak zranitelným skupinám, tak i prosazování rovnosti.“

 

Projev je diskriminační

Snad nejrychleji rostoucí omezení slova lze nalézt v anti-diskriminačních zákonech. Mnohé Západní země takovéto zákony rozšířily i na veřejná prohlášení považovaná za urážlivá či snižující vážnost jakékoliv skupiny, rasy či pohlaví.

Např. loni během bedlivě sledovaného případu shledal francouzský soud vinným módního návrháře Johna Galliana za pronesení diskriminujících komentářů v pařížské baru, kde se dostal do hrubé hádky s jistým párem, přičemž používal sexistických a anti-semitských výrazů. Soudkyně Anne-Marie Sauteraud přečetla seznam sprostých slov, které Galliano použil, s dodatkem, že shledala (což je dost nemožné), že řekl „špinavá ku*vo“ přinejmenším 1 000 krát. Ač mu hrozilo šest měsíců vězení, byl pokutován.

V Kanadě byl komik Guy Earle obviněn z porušení lidských práv lesbického páru poté, co se dostal do sprosté slovní potyčky se skupinou žen během zahajovací řeči do mikrofonu večer, kdy se otvíral noční klub. Lorna Pardysaid utrpěla post-traumatický stress, kvůli Earleho profanujícím slovům a vážnost snižujícím výrazům pro lesbičky. Tribunál pro lidská práva v Britské Kolumbii loni rozhodl, že jelikož tohle bylo záležitostí diskriminace, není svoboda projevu přijatelnou obranou, a tomuto páru přisoudil asi 23 000 dolarů.

Je ironií, že ač některé náboženské organizace protlačují zákony o rouhání, nábožensky založení jedinci jsou čím dál víc vystaveni anti-diskriminačním zákonům za svou kritiku homosexuálů a jiných skupin. V roce 2008 v Kanadě jeden ministr nejenže byl nucen zaplatit pokutu za poznámky zabarvené anti-gay cítěním, ale bylo mu i zakázáno, aby projevoval takového názory do budoucna.

 

Projev je klamavý

Ve Spojených státech, kde se slovu dostává té největší ochrany ze západních zemí, se v poslední době projevuje snaha potlačit potenciálně velkou kategorii, na kterou by se Prví dodatek neměl vztahovat. Ač jsme vždy stíhali lidi, kteří lhali, aby dosáhli finančního či jiného prospěchu, někteří argumentují, že vláda by mohla mimo zákon postavit jakoukoliv lež, bez ohledu na to, jestli lhář získal nějaký ekonomický prospěch.

Jedním z takových zákonů byl Stolen Valor Act podepsaný prezidentem George W. Bushem v roce 2006, který činil zločin z toho, když lidé lžou o získání vojenských vyznamenání. Loni to zrušil nejvyšší soud, ale přinejmenším dva liberální soudci, Stephen Breyer a Elena Kagan, tvrdili, že takovéto zákony by měl být zatížen menším břemenem, aby byly shledány ústavními. Sněmovna reagovala novou legislativou, která by kriminalizovala lži pronášené se záměre získat jakýkoliv „hmatatelný prospěch“.

Nebezpečí jsou zjevná. Vládní činitelé už dávno nálepkovali vynašeče, reportéry a kritiky jako „lháře“, kteří překrucují jejich akce či slova. Pokud vláda může definovat, co je to lež, tak může definovat, co je pravda.

Např. v únoru francouzský nejvyšší soud vyhlásil na neústavní zákon, který činil zločin z popírání arménské genocidy Turky v roce 1915 – což je tvrzení, které Turci zarputile odmítají. I přes toto rozhodnutí různí francouzští vůdci naléhají, aby se schválila nová opatření k potrestání těch, kteří popírají tohle historické tvrzení Arménů.

Dopad na omezování projevu vládou byl rozšířen do ještě větších forem soukromé cenzury. Např. většina zpravodajských organizací přestala ukazovat obrázky Mohammeda, ač u nich nešlo je zaměnit z karikaturami jiných náboženských postav. Nejextrémnější z těchto případů poskytl Yale University Press, který v roce 2009 vydal knihu o dánských komiksech s názvem „Komiksy, které otřásly světem“ – ale všechny ty komiksy vystřihal, aby to nikoho neurazilo.

Právě na to právo, které leží v základech západní civilizace, se čím dál víc nahlíží jako na nepříjemnost, pokud ne rovnou jako na hrozbu. Ať už je projev považován za podněcující, nenávistný, diskriminační či jednoduše nepravdivý, tak společnost odpírá právo na projev ve jménu tolerance a vynucuje tak vzájemný respekt přes kategorickou cenzuru.

Stejně jako v rozpadajících se manželstvích i Západ vypadá, že u něj uvadá láska ke svobodě slova. Avšak neschopni rozvést se s tímto nás definujícím právem, unikáme místo toho do trapného a nuceného mlčení.

Jonathan Turley

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: washingtonpost.com

]]>