Ministerstvo obrany Ruska v úterý oznámilo začátek rozsáhlého cvičení vojsk protivzdušné obrany na jihu země. Účastní se jich více jak dva tisíce vojáků a celá nomenklatura prostředků PVO, od přenosných protiletadlových raketových komplexů Igla do těžkých dalekonosných systémů S-300B4. „Specifikem tohoto jarního cvičení vojsk PVO je zneškodnění malých vzdušných cílů, které imitují bezpilotní letouny potenciálního nepřítele," uvádí detaily manévrů tisková služba Ministerstva obrany RF.


Mnohé země už dávno využívají bezpilotní letouny ve válkách a konfliktech po celém světě na úrovni letectva. Ale ještě nikdy se bezpilotní letouny masivně nestřetly s moderním systémem protivzdušné obrany. Nakolik jsou dnes Ozbrojené síly Ruska připraveny bojovat proti těmto zbraním a jaké bezpilotní letouny potencionálního nepřítele představují největší nebezpečí?

Snadný terč

Dnes jsou v médiích a hollywoodských filmech nejrozšířenější americké strategické průzkumné bezpilotní letouny RQ-4 Global Hawk a útočné MQ-9 Reaper. Tyto bezpilotní letouny jsou schopné zůstat ve vzduchu více jak 24 hodin a fungovat tisíce kilometrů od operátora. MQ-9 a jeho předchůdce MQ-1 Predator aktivně využívají USA v Afghánistánu a Iráku, kde řízenými rakety útočí na pozice teroristů.

Vojenské vedení USA nikdy neskrývalo, že ve vojenských konfliktech budoucnosti budou základem právě bezpilotní zbraně. Přednosti takových zbraní jsou jasné, zaprvé bezpilotní letouny jsou jednodušší a levnější ve výrobě, než současné stíhačky nebo bombardéry. Zadruhé se operátor nachází tisíce kilometrů od místa boje a řídí stroj joystickem. Zatřetí vyškolení takového „hráče" stojí mnohem méně než výcvik pilota letadla. Bezpilotní letouny mají ale i nedostatky

„Používat tyto bezpilotní letouny proti nám v případě hypotetického konfliktu je zbytečná likvidace drahých aparátů," řekl RIA Novosti vojenský expert Michail Chodarenok.

Protiletadlové raketové systémy S-300 a S-400 jsou určeny pro zničení všech typů aerodynamických cílů, a bezpilotní letouny pro ně nepředstavují velkou hrozbu. Global Hawk a Reaper mají velký reflexní povrch, který radarům dovoluje je zachytit na velké vzdálenosti. Nízká rychlost společně s absencí prostředků elektronického boje je dělají snadným terčem pro řízené střely. A s menšími cíli se vypořádají systémy PVO krátkého dosahu, jako jsou Top, Pancir a přenosné protiletadlové raketové systémy.

Nebezpečné „mušky"

Podle Michaila Chodarenka jsou stále mnohem větší hrozbou pro ruské prostředky protivzdušné obrany pilotovaná letadla, která i létají rychleji a jsou i lépe vyzbrojena, a jsou také schopna fungovat v podmínkách aktivního elektronického potlačení. Bezpilotní letouny jsou však stále zdokonalovány a v budoucnosti mohou představovat vážnou hrozbou pro jakoukoliv PVO.

„Američané dlouho a celkem úspěšně pracují na koncepci roje dronů," řekl prezident Akademie geopolitických problémů Leonid Ivašov. Roj předpokládá masivní použití malých bezpilotních letounů různé konfigurace a účelu. Budou provádět průzkum a útočit na malých částech bojové linie. Postupem času vojenské vedení USA plánuje tento vývoj udělat svoji hlavní údernou sílou. Dokonce i pro moderní systém protivzdušné obrany bude těžké s tím bojovat.

O posledním testování „roje dronů" v říjnu loňského roku informovalo americké The National Interest. Autor článku zveřejňuje výňatky ze zprávy Williama Ropera, hlavy Správy strategických možností Pentagonu, ministrovi obrany Ashtonu Carterovi. Roper zejména uvedl, že obranému průmyslu se podařilo vytvořit malý průzkumný dron Perdix, který je velký jako vrána a ve skutečnosti je vytištěn na 3D tiskárně. To znamená, že je levný, což je zásadní pro masovou výrobu.