Už nějaký čas upozorňuji na to, že namísto médií, na která naši Otcové zakladatelé spoléhali jako na něco, co má naši společnost chránit, mají dnes Spojené státy ministerstvo propagandy, jehož jediným smyslem a účelem je naši společnost zničit. (Foto: Flickr)

Od několika svých přátel jsem se dověděl o dopisu, zaslaném redaktorkou listu New York Times Bari Weissovou A.G. Sulzberbergerovi, ve kterém tato na další své působení v tomto listu rezignuje. Tito přátelé se mě současně ptají, nejsem-li skutečným autorem dopisu já sám, natolik jim prý styl dopisu mé psaní připomíná.

Samozřejmě jsem dotyčný dopis nepsal. Jde o dopis zcela výjimený, napsaný rukou novinářky ctící zásady a mravní integritu a současně si uvědomující, že právě tyto vlastnosti už nejsou v New York Timesech vítány. Dopis Bary Weissové je lepší, než cokoli co bych dokázal napsat já. Je totiž psán její vlastní osobní zkušeností, do které mohu já dnes už jen nahlédnout.

Jako někdejšímu přidruženému vydavateli a sloupkaři deníku Wall Street Journal a pravidelnému přispěvateli do listů Los Angeles Times, the New York Times a řady dalších prominentních tiskovin mi už dnes není dovoleno jakýmkoli způsobem se na jejich práci podílet.

Důvodem je to, že pravda už s poselstvím, které tyto listy vysílají do společnosti, nemá nic společného.

A to je též poznání, ke kterému při práci v New York Timesech dospěla Bari Weissová: „V tisku a zvlášť v tomto listu (míněn New York Times), se prosadil nový společný názor: pravda přestala být výsledkem kolektivního zkoumání, ale stala se věčně platnou ortodoxií známou jen hrstce osvícených, kteří ji rozšiřují dál“.

Zde jsou některé části jejího dopisu:

„Drahý A.E.

S lítostí Vám oznamuji, že rezignuji na další své působení v listu NYT. Nastoupila jsem do něj před třemi lety naplněna vděčností a optimizmem. Přijali jste mě s tím, že do listu uvedu hlasy, které by se jinak na jeho stránkách neobjevily. Hlasy začínajících spisovatelů, centristů, konzervativců a dalších, kteří NewYork Times nikdy nepovažovali za svůj domov. Účel toho byl jasný: Neúspěch listu odhadnout výsledek voleb v r. 2016 byl důsledkem faktu, že list NYT do svého referování nedokázal pojmout všechny, kteří v této zemi žijí. A mým úkolem bylo tento nedostatek odstranit.

Bylo mi ctí být takovéhoto úsilí účastná. Avšak lekce, které po volbách měly toto úsilí podpořit – to je lekce o potřebě pochopit nejen některé Američany, ale Američany všechny,  bránit se jednostranným pohledům a podporovat svobodnou výměnu názorů všech lidí, se nenaplnily. A namísto toho se prosadil nový společný názor, podle kterého přestala být  pravda výsledkem kolektivního zkoumání, ale stala se věčně platnou ortodoxií známou jen hrstce osvícených, kteří ji rozšiřují dál.

V NYT se příběhy vybírají a vyprávějí tak, aby uspokojily jen úzkou vrstvu čtenářstva,  a nikoli tak, aby se široká veřejnost to podstatné o světě dověděla a poté si pak si na věci a události, takto jí podané, udělala svůj vlastní názor. Vždy jsme se učili, že úkolem novinářů je psát první hrubý nástin budoucí historie, avšak v NYT se historie stala pomíjivou záležitostí, která se přeformávavá tak, aby vyhovovala příběhu předem zadanému.

Nerozumím tomu, jak jste mohl dovolit, aby se tento druh psaní stal v NYT běžnou praxí. Jak jste za ním mohl stát a zároveň mě v soukromí chválit za mou odvahu. To už jsme na tom skutečně tak špatně, že psát pravdu vyžaduje odvahu? Jistě, proč riskovat, když si zaměstnání zajistíme nejbezpečněji tak, že tisíckrát napíšeme, že Donald Trump je nebezpečím pro zemi i svět.

Vždy jsem se utěšovala, a utěšuji se tak i dnes, že ty nejlepší ideje ze všech se nakonec přece jen prosadí. Ale neprosadí se jen samy sebou, potřebují svůj hlas a potřebují být vyslyšeny. A především  je musí podpořit lidé, ochotní podle nich žít.

Upřímně

Bari

Tolik k dopisu Bari Weissové, ke kterému bych si dovolil dodat už jen toto: Země bez svobodných, čestných a poctivých médií pro něž je pravda hodnotou nejvyšší, nemůže přežít.

Což současně naznačuje, proč přežít nemohou Spojené státy.

Paul Craig Roberts