Izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu pohrozil vysláním izraelských ozbrojených sil do Jemenu, pokud hnutí odporu v této zemi zablokuje Průliv Bab al-Mandab.

Tato úžina je de facto pod kontrolou jemenského hnutí Houthiů Ansarullah.

Netanjahu ve středu při ceremoniálu Námořnictva varoval před pokusy zablokovat průliv Bab al-Madab, který propojuje Rudé moře s Arabským mořem a lze ho použit jako bodu „zaškrcení“ globálního obchodu s ropou.

Touto úžinou každodenně proplouvá zhruba 4,8 milionu barelů, uvádí Americký úřad pro energetické informace.

Minulý týden vyhlásila Saúdská Arábie, že suspenduje přepravu ropy přes tuto úžinu, což je hlavní mořská cesta ze Středního východu do Evropy, poté, co na této mořské trase zaútočili Houthiové na dvě lodi.

Netanjahu však tvrdil, že jeho vojenské akce by útočily na Írán, který nikdy neprosazoval pokusy v této úžině intervenovat.

Mint Press News hlásí: Netanjahu předvedl svou ochotu využít údajnou přítomnost Íránu jako záminku k vojenské akci kdekoliv v regionu zrovna, když by se skutečné motivy pro takovou vojenskou eskalaci zvláště těžko ospravedlňovaly.

Saúdové tvrdili, že ta plavidla byly ropné tankery, zatímco jemenská vláda tvrdila, že to byly saúdské válečné lodi. Některé analýzy v té době varovaly, že dočasné suspendování plavby a s tím spojený vzestup cen ropy, by mohl vyprovokovat eskalaci tohoto konfliktu podnícením k zapojením cizích mocností, aby se snažily Saúdy vedené koalici v tomto tříletém konfliktu pomoci.

Netanjahu falešně tvrdí, že rebelové Hothiů, z nichž se skládá většina příslušníků jemenského hnutí odporu Ansarullah, pracují na objednávku Íránu, když prohlašoval:

„Pokud Írán zkusí zablokovat úžinu Bab al-Mandab, tak jsem si jist, že narazí na konfrontaci s mezinárodní koalicí, která bude odhodlána mu v tom zabránit a k této koalici budou patřit i všechny složky izraelských ozbrojených sil.“

Použití Íránu jako záminky k rozdrcení jemenského odporu

S tímto hodnocením situace izraelskou vládou je ale problém, jelikož Írán nikdy nehrozil, že zablokuje Bab al-Mandab, spíše v poslední době hrozil zablokováním Hormuzské úžiny a zablokováním obchodu v Perském zálivu, pokud USA splní své hrozby zabránit Íránu v exportu vlastní ropy. Írán navíc jemenské rebely, co mohou blokovat Bab al-Mandab, nemá pod kontrolou, jelikož bojovníci jemenského odboje nejsou „zástupní bojovníci Íránu,“ jak nám mezinárodní média často podsouvají. Ve skutečnosti i americké ministerstvo zahraničí v uniklých depeších přiznává, že Houthiové nejsou žádní zástupci Íránu a že od Íránu nedostávají ani peníze ani zbraně.

Ovšem, vzhledem k tomu, že jak hnutí Houthiů, tak Íránci se převážně skládají z těch muslimských sekt, které jsou v zemích se sunnitskou většinou historicky utlačovány – zajdů a šíitů – tak mezinárodní média a vypočítaví politici podstrkují obecně rozšířené klamné tvrzení, že Houthiové jsou zástupci Íránu, ač pro to moc důkazů nesvědčí. Hnutí Houthiů v Jemenu navíc nalákalo spoustu příznivců z jiných islámských sekt – včetně sunnitů, šíitů a jazidů – neboť jde spíše o odboj proti kolonialistům a má povahu lidového hnutí zdola, spíše než aby bylo budováno na náboženské příslušnosti svých členů.

Nový Netanjahuův postoj také zapadá do tohoto vzoru, jelikož Izrael donedávna měl ve zvyku povídat o íránských vojenských zapojeních v zemích, jako je Sýrie, jako o ospravedlnění k náletům a bombardování těchto zemí i přes důkazy, naznačující, že v oblasti, na kterou útočili, žádní íránští vojáci nebyli. Netanjahu, který stejným způsobem prosazuje izraelskou vojenskou intervenci do Jemenu, předvádí svou ochotu využívat vyfabulovanou íránskou přítomnost jako záminku k vojenským akcím kdekoliv v regionu, a zvláště pak tehdy, když jsou skutečné motivy pro takovéto vojenské eskalace obtížně ospravedlnitelné.

Zapojením do této války by se Izrael zapojil i do odpovědnosti za zhoršení krize v Jemenu

Mezinárodní koalice bojuje proti Jemenskému hnutí odporu už od roku 2015. Nominálně se tato koalice skládá ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, ale dostává se jí pomoci i od Spojených států a Velké Británie.

Důsledkem této války vedené koalicí proti Jemenu je vznik nejhorší světové humanitární krize vzniklé z faktické blokády rebely kontrolovaného Jemenu a bombardování jeho klíčových civilních infrastruktur. Tato opatření vedla mimo jiných příšerných důsledků i k masovému hladovění a k historicky největší epidemii cholery. 

NedávnáNetanjahova prohlášení naznačují, že Izrael, kdyby se rozhodl zapojit do Jemenského konfliktu, tak by se přidal ke koalici. Vzhledem k tomu, že Izrael podporoval země zapojené do genocidních válek už v minulosti a k jeho vlastnímu zacházení s Palestinci, je nepravděpodobné, že by izraelská vláda měla nějaké zábrany nebo morální dilema, kdyby se měla rozhodnout o připojení ke koalici ve válce v Jemenu, i přes tu humanitární krizi, jakou tato válka vyvolala.

Pravděpodobnost izraelského vstupu do konfliktu v Jemenu navíc zvyšují čím dál užší vztahy se Saúdskou Arábií a skutečnost, že Saúdové nejsou schopni vojensky proti jemenským rebelům zvítězit i přes svou ohromnou převahu v palebné síle a financování. Tato koalice ve skutečnosti není schopna vybojovat zpod jemenské kontroly strategické přístavní město Hodeidah, zatímco jemenští rebelové jsou čím dál smělejší, když provádí čím dál častější a hlubší výpady na saúdské území a vedou útoky proti saúdským válečným plavidlům.

Z pohledu Saudů by izraelské zapojení do této války mohlo být tím záchranným prostředkem, který tato koalice potřebuje, aby už začala mít nějaké hmatatelné vojenské zisky.

Niamh Harris