Kostky jsou v Itálii vrženy. Hnutí pěti hvězd Beppe Grilla spustilo petici za stažení Itálie z Evropské měnové unie a za obnovení ekonomické suverenity. „Euro musíme opustit, co nejdříve to půjde,“ řekl pan Grillo, když mluvil na víkendové demonstraci. „Dnes v noci spouštíme konzultační referendum. Za šest měsíců nasbíráme půl milionu podpisů a dostaneme svou záležitost do parlamentu, a tentokrát se s námi díky našim 150 zákonodárcům už budou muset bavit.“


Od té doby, kdy se tento jedovatý komik proboural na politickou scénu, se elita eurozóny utěšovala, že tato strana není ve skutečnosti srdcem Euroskeptická, a že si určitě nepřeje zavést zpátky liru. Tahle iluze se ale už otřásá.

Referendum samotné nebude závazné, nýbrž půjde jen o „lidovou zákonodárnou iniciativu,“ ale určitě bude. V Itálii se poprvé rozběhne proces, který spustí národní debatu o monetární unii, a ten by si mohl vynutit hlasování o členství v Evropské měnové unii (EMU), které nepůjde snadno kontrolovat.

Dnes mi řekl Gianroberto Casaleggio, spoluzakladatel strany a její ekonomický guru, že to Hnutí pěti hvězd – čili Cinque Stelle – v květnu předložilo své požadavky, v nichž volalo po Eurobondech (celoevropských dluhopisech) k podpoře EMU spolu se zrušením Fiskální kompaktnosti EU. „Pět měsíců uplynulo a my se nedočkali jakékoliv odpovědi. Zcela nás ignorovali,“ řekl.

Fiskální kompaktnost je ekonomické šílenství. To by Itálii nutilo celá desetiletí fungovat s obrovitými fiskálními přebytky. Tím by vyvolali ještě hlubší depresi, vytlačili by míru zadlužení ještě výše a to by tudíž z vědeckého hlediska bylo sebezničující. Historici jednou nad těmi lumpy, kteří tuhle zkázu Evropě podstrčili, vynesou zatracující verdikt.

Podle mého názoru nelze v Itálii v rámci EMU obnovit oživení a to, ani kdyby Němci souhlasili s těmi dvěma podmínkami (což je nemyslitelný nápad). Na to už je prostě pozdě. Itálie od poloviny 90. let, kdy byla lira navždy připojena k Německé marce fixním kurzem, ztratila 40% konkurenceschopnosti v jednotkové ceně práce proti Německu.

Jakýkoliv pokus o provedení „vnitřní devalvace“ v irském stylu by v uzavřené ekonomice za podmínek, které jsou už deflační, byl sebevražedný a spustil by kolaps italského bankovního systému spolu s explozivním nárůstem míry veřejného zadlužení. Mám podezření, že to stejně vidí i pan Casaleggio. „Čtvrtina italského průmyslu už zmizela. Naše měna je nadhodnocená a s tím uvnitř eura nemůžeme nic udělat,“ řekl.

Kritika EMU od Pěti hvězd není jen čistě ekonomická, je to záležitost kritického významu. Jde o obhajobu suverenity Itálie, sebe-vlád a demokracie proti vtíravé invazi mašinérie EU, která si uzurpovala funkce náležející parlamentu.

„Své suverenity se nevzdám ve prospěch nikoho,“ řekl pan Casaleggio .

„Můj děda po tři roky bojoval s partyzány. Jestli chcete moji suverenitu, musíte přijít a sebrat mi ji, ne jen mávat nějakým dopisem z ECB. Musíte přijít dobře vyzbrojeni jako ti, co to zkusili tehdy před tím,“ řekl.

Dopis od ECB – čili La Lettera, jak se mu v Itálii jednoduše nadává – byl tajný diktát, který v srpnu 2011 poslali italskému vůdci Silvio Berlusconimu. Ten dopis se dožadoval drastických „reforem“ všeho druhu. Podobný dopis poslali i španělskému vůdci. Něco za něco v tomhle bylo o nákupech státních dluhopisů.

Implicitní hrozba v tom byla ta, že pokud pan Berlusconi nekapituluje, tak ECB odmítne splnit svou odpovědnost jako půjčovatel poslední záchrany. To buď on neudělal, nebo to oni nepovažovali za plnění. Tak se nákupy státních obligací zastavily. Požadovaný výnos za italský 10 letý dluhopis se vyšplhal nad 7%. Pan Berlusconi byl tedy svržen.

Já si vždycky myslel, že tyhle dva dopisy časem někdo vytáhne a stanou se strašidlem pro ECB i pro monetární unii samotnou, a tenhle scénář se teď už rozehrává.

„President ECB Mario Draghi nám řekl, že vlády, které nebudou reformovat, budou svrženy. On není členem vlády a já nevím, na základě jaké pravomoci tyhle reformy požaduje. Ten nemá žádné právo nás komandovat, ať už přímo nebo nepřímo,“ řekl pan Casaleggio.

Cinque Stelle loni ve všeobecných italských volbách získalo 25,6%, takže bylo v těsném závěsu za teď vládnoucí Demokratickou stranu (PD). (Avšak kvůli tomu, jak je konstruován parlamentní systém, nezískalo srovnatelný počet křesel.) Bylo to 108 poslanců v dolní sněmovně a 54 senátorů.Je sice pravdou, že premiér Matteo Renzi Beppe Grillovi letos vykolejil jeho raketový rozjezd, ale hnutí Cinque Stelle přesto neuvadlo. V květnu vyšlo z eurovoleb jako druhé, když získalo 21,5% hlasů. Jeho 17 poslanců se ve Strasbourgu spolčilo do stejného sdružení s UKIP (k tomuto sdružení se přidal i český poslanec Strany svobodných občanů Petr Mach).

Politické líbánky má pan Renzi už za sebou a každopádně se dopustil chybných strategických odhadů. Tohle zázračné dítě své strany uchvátilo v únoru moc během vnitrostranického puče – v němž se určitě projevil jako brilantní taktik – s očekáváním, že Itálie už po šesti letech deprese, s propadem HDP 9,1% a s 24% zhroucením průmyslové výroby při 43% nezaměstnanosti mládeže už poklesla na dno, po němž přijde vzestup.

On uvěřil v tuhle mantru tak vehementně po Evropě šířenou, že Evropa je na přechodu do nového hospodářského cyklu soběstačného zotavení, přenesená přes útesy novým světovým růstem, a že tedy všechno, co bude muset udělat, je plout vzhůru nadnášen stoupajícím přílivem. Místo toho se ale zhroutil zpátky do ekonomického propadu.

Chyba pana Renziho byla pochopitelná. Ta zbožná přání byla všudypřítomná, i když takováto tvrzení o zotavení přezírala teorie Irvinga Fishera od dluhové deflaci, nebo teorie Knuta Wicksella o pádu do sebe-posilující se spirály způsobené kontrakcí úvěrů a neúměrných úrokových sazeb, či opravdu i nedávné teorie Michael Woodforda o reálném směnném kurzu.

Itálie se už topí ve třetím ponoru do recese, takže její domácí produkt je zpět na úrovni, které dosáhla poprvé před čtrnácti lety. OECD tvrdí, že ten propad se potáhne i většinou příštího roku. Růst bude v roce 2015 jen 0,1%.Připomínám, že Montiho vláda před třemi lety řekla, že míra italského zadlužení bude do konce roku 2014 na 115%. Ve skutečnosti už v letošním prvním čtvrtletí dosáhla 136,5% HDP a roste tempem 5% HDP každý rok, a to i přes série balíčků uskrovňujících opatření a primární rozpočtový přebytek 2,5%.

Minulý měsíc varoval Antonio Guglielmi z Mediobanca, že to je „pro finance této země katastrofické.“ Příští rok zadlužení automaticky raketově vyletí ke 145% (počítáno postaru, počítání podle nových účetních pravidel jej srazí na 140%). „Aby se to obrátilo, bylo by třeba nějaké atomové bomby. Pokud Draghi nakonec neudělá zase skoro nic, je Itálie mrtvá,“ řekl.

Tohle není o morální pokleslosti Itálie v posledních letech. Tohle je mechanický „účinek jmenovatele zlomku“, je to důsledek vzrůstajícího dluhového břemene zatěžujícího zmenšující se základnu nominálního HDP.Pochopit to je velice jednoduché. Průměrná úroková sazba italského dluhu je pořád ještě kolem 4%, takže splátky dluhů jsou kolem 5,5% HDP. Pokud nominální HDP neporoste stejným tempem, pak musí míra zadlužení stoupat. Strukturální reforma není bezpochyby žádoucím cílem jen kvůli sobě samotné, nemá ale nic společného s tím, před čím stojí.

Poznámky:

To italské Hnutí pěti hvězd založené komikem je pozoruhodné i svým vznikem téměř „přes noc“ jako původně internetem tažená iniciativa. České články o jeho vzniku:


 Současná italská krize je ZCELA kvůli pochybením v monetární politice a kvůli odmítnutí ECB dodržet své inflační cíle, či vyhovět svým vlastním závazkům z Lisabonské smlouvy o podpoře růstu. (A ta má opravdu podle EU smlouvami stanovených zákonů dvojí mandát.) Čím více bude Itálie za těchto okolností uplatňovat drastické reformy, tím hůře dopadne. Krátkodobé účinky reforem jsou proslulé svými proti-růstovými účinky.

Ve všech třech vůdčích ekonomikách EMU jsme dosáhli pozoruhodného stavu věcí: francouzská Front National se v květnových evropských volbách prodrala k vítězství voláním po okamžitém návratu k Francouzskému franku; německá anti-euro strana AfD náhle už prorazila do tří parlamentů spolkových zemí voláním po návratu k Deutsche Mark; a teď už i hnutí Cinque Stelle chce návrat k liře, a to v zemi, která byla po šedesát let spolehlivě a vášnivě pro-evropská.

Ještě se toho bude muset trochu udělat.

[quote align="center" color="#999999"]

  • Vážení a milí čtenáři, děkujeme, že podporujete činnost nezávislého magazínu Vědomí

    • [/quote]

    Zdroj: zerohedge.com,  reformy.cz