Izrael a Saúdská Arábie jsou svou darebností značně vykřičené státy. Patří k nejhorším na světě. Oškliví se jim demokratické hodnoty. Překrucují principy vlády zákona. Páchají strašlivé prohřešky proti lidským a občanským právům. Dennodenně nesou další odpovědnost za zločiny proti lidskosti. Jsou partnery Washingtonu v imperiálních válkách. Jsou však divným párem. Jsou to odcizení souložníci. Snad ale i tak spojují své síly. Formální vztahy neudržují. Nahrazují je tajné zadní cestičky. 2. října izraelské zprávy na Channel 2 TV uvedly, že se vedoucí izraelští bezpečnostní činitelé sešli na vysoké úrovni s protějšky ze států Zálivu. Proběhlo to v Jeruzalémě.
Jména arabských činitelů zmíněna nebyla. Věří se, že to byl saúdský princ Bandar bin Sultan. Ten je v zastoupení své vlády hluboce zapojen do washtingtonské války proti Sýrii. Stejně jako Izrael. Bandarova návštěva porušila desítky let trvající tabu. Znamená to první známý okamžik, kdy saúdský činitel navštívil Izrael. Věří se, že to nikdo jiný před tím neudělal. I Bandar to udělal skrytě, nikoliv otevřeně. Přijel, aby prodiskutoval zájmy, které obě země sdílí. K tomu patří svržení Assada a konfrontace s Íránem.
K provedení patří i zformování temné aliance. Zahrneme-li i Ameriku, tak už si těžko představit nějakou temnější. Je to osa hodně vykřičeného zla.
Saúdské peníze ve spojenectví s US-izraelským válečnictvím to obnáší útrapy s hrůznou smrtelností. 8. října se v UPI objevil nadpis „Saúdové najímají nové síly rebelů, aby vybojovaly jejich vlastní válku proti Assadovi.“ Rekrutují, financují a vyzbrojují salafistické extremisty. Zapojuje se do toho „pro-saúdský válečný lord.“
Rijád chce „rozdmýchat ‚Sunitské probuzení‘ v iráckém stylu.“ Chce to učinit přes svržení Assada. Podle středovýchodního analytika Michaela Weisse:
Saúdští činitelé „přijali podstatná opatření, aby Washington v Sýrii úplně obešli, přes aktivaci kádru nových klientů ve formě skalních salafistických rebelů, kteří jsou nyní spojeni pod vlajkou armády islámu.“
„Najali ‚50 brigád‘ a několik tisíc bojovníků v rámci nové struktury vedené Zahran Alloushem. Ten vede Liwa al-Islam, novou skupinu nejsilnějších salafistických brigád.“
Diskuse o něm byla v předchozím článku. Jeho otec Abdullah Mohammed Alloush je salafistický klerik. Aharan provádí spojené operace s Jabhat al-Nusra. Odmítá možnost mírového řešení konfliktu. Nebude s Assadem vyjednávat.
V červenci 2012 Liwa al-Islam odpovídala za zabití syrského ministra obrany Dawouda Rijiha, jeho náměstka Asefa Shawkata a asistenta vicepresidenta Hassan Turkmaniho.
UPI citovala prorežimního saúdského analytika Jamal Khashoggiho, jak říká:
„Pro nás v Saúdské Arábii je nejhorším scénářem nechat Assada přežít. Musí zmizet.“
Princ Bandar vede Všeobecný zpravodajský direktorát Rijádu. Před tím byl saúdským velvyslancem v US. Sloužil 22 let. Je to mistr regionálních intrik. V červenci se pokusil podplatit Vladimira Putina. Výměnou na nákupy ruských zbraní za miliardy dolarů a za další ekonomické pobídky od něj chtěl, aby přestal podporovat Assada.
Vybral si špatného vůdce. Putin není na prodej. Neopustí Sýrii za krvavé peníze. Diplomaticky Bandarovi řekl, že obchod nebude. Zjevně však prodává to, co Izrael kupuje. Spolu s Amerikou se z nich skládá aliance z pekla. Věří se, že zapojeny jsou i další státy ze Zálivu.
Izrael se Saúdskou Arábiií jsou divní souložníci. Izrael je převážně sekulární židovský stát. Dům Saúdů je stát fundamentalistických sunnitských islámských wahhábitů. Definuje je fanatismus.
Je extrémně nepřátelský k šíitskému islámu a k sekulárním arabským státům. Vláda Assadových alawitů je pro něj extrémně nepřijatelná. Wahhábité jej chtějí svrhnout. Chtějí svou verzí islámu nahradit i převážně šíitskou vládu Íránu. Izrael chce odstranění regionálních rivalů. Darebné státy tímto způsobem fungují. Nasadí k dosažení cílů extrémní prostředky. K jejich dosažení je válka běžnou strategií.
Jak Izrael, tak Saúdská Arábie oponují odpovědné veřejné správě. Hnusí se jim s každým zacházet stejně a spravedlivě. Chtějí izolovat erupce Arabského jara. Nechtějí jim dopřát, aby z toho něco vykvetlo. Děsí se, že jejich šíření by mohlo mít dopad na jejich vládu. V Egyptě podporovali vojenský puč proti Muslimskému bratrstvu presidenta Mohamed Morsiho.
Chtějí těžit ku svému prospěchu z rozkolu mezi sunnity a šiíty. Věří, že nejlepší je ve světě konfrontace a nestabilita. Myslí si, že dojde-li řešení konfliktů, k míru a stabilitě, tak je to strategicky oslabí. Snad věří, že jejich spojenectví vytvoří více vzájemně prospěšných příležitostí.
V roce 1996 Richard Perle, Douglas Fith, David Wurmser a další neoconští extremisté napsali „ Čistý průlom: Nová strategie zajištění sféry vlivu.“
Také nadcházející ministerský předseda před nástupem do úřadu Likudu Netanyahu požadoval „novou soustavu idejí“. Skalní neoconi doporučovali odstranění všech zmínek o míru. Prosazovali nahrazení „území za mír“ „mírem za mír“. Navrhovali konfrontační střet se Sýrií. Chtěli „redefinovat“ Irák.
Naléhali na „odstavení jiholibanonských šiítů od Hizballáhu, Íránu a Sýrie.“ Napsali:
„Izrael může utvářet své str ategické prostředí ve spolupráci s Tureckem a Jordánskem přes oslabování, ohrazování a dokonce zadušení Sýrie.“
„Toto úsilí by se mohlo zaměřit na odstranění Saddáma Husseina od moci v Iráku – což je důležitý izraelský cíl, pro nějž mají vlastní důvody.“
„Vzhledem k povaze režimu v Damašku (v podstatě stejný jako dnes), tak je jak přirozené, tak i morální, aby Izrael opustil slogan o všeobecném míru a přistoupil k ohrazování Sýrie, k upozorňování na její program zbraní hromadného ničení a na odmítání dohody o míru za území na Golandských výšinách.“
Zpráva Perle et al byla manifestem destabilizací a výměn režimů. V Iráku a v Libyi to bylo i realizováno. Nic z těch snah ale nevyšlo podle plánu.
Šiítský Irák odstranil Saddámovu sunnitskou vládu. V Libyi gangy milicionářů kontrolují většinu země. Obě země jsou kotly vroucího násilí mimo kontrolu.
Postiženy jsou i sousední země. Nákaza se rychle šíří. Pokračuje přeshraniční šíření. Fráze dej si bacha na to, o co se pokoušíš, byla na místě. Tentokrát i ty nejlépe připravené plány vyšly zvrhle. Strategie Čistého průlomu se zaměřovala na Sýrii, Írán, libanonský Hizballáh a palestinský Hamás. K taktikám patřily řízené novinářské dezinformace, podpora skupin vnitřního i vnějšího disentu a další agresivně destabilizační iniciativy.
Výsledkem má být náhrada vlád rivalů Izraele a Saúdů kontrolovatelnými vazaly. Zaměřeno je to na prospěch sunnitského islámu na úkor šiítů. Říká si to o zopakování. Prosazování této agendy nese riziko uvržení celého regionu do konfliktu. Riskuje se tím i globální válka.
Těmto rizikům by žádný odpovědný vůdce neměl poskytnout šanci. Zastavení tohoto potenciálně katastrofického pokračování má nejvyšší prioritu. Nejvíce záleží na tom, aby se to provedlo včas.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca