Ekonomický, politický a sociální výhled na rok 2012 je hluboce negativní. Ohledně světové ekonomiky panuje téměř universální konsensus pesimismu i mezi ortodoxními ekonomy mainstreamu. Ačkoliv i v tomto, jejich predikce podceňují rozsah a hloubku krize, existují silné důvody věřit, že počátkem roku 2012 budeme směřovat k prudšímu poklesu než ten, co jsme zažili během Velké recese let 2008 – 2009. S menšími zdroji, větším dluhem a s rostoucím odporem populace k přebírání břemene záchrany kapitalistického systému už vlády nemohou tento systém vykupovat z dluhů.

Mnoho z hlavních institucí a ekonomických vztahů, které byly příčinou i důsledkem světové i regionální kapitalistické expanze během posledních tří desetiletí, podléhají procesu dezintegrace a rozpadu. Předchozí ekonomické motory globální expanze, USA a Evropská unie, už vyčerpaly své potenciály a jsou otevřeně v úpadku. Nová centra růstu, Čína, Indie, Brazílie, Rusko, která během ‚krátké dekády‘ poskytovala podněty světovému růstu, už vykolejila z kurzu a prudce zpomalují, a to budou činit i během nového roku.

Kolaps Evropské unie

Krize přivodila zvláště ztroskotání Evropské unie, ta se začne drolit a její de facto mnohavrstvá struktura se změní na celé řady bilaterálně-multilaterálních obchodních a investičních dohod. Německo, Francie, Nízké a Severské země se zkusí vyhnout poklesu. Anglie – jmenovitě Londýnská City se v hrozné izolaci ponoří do negativního růstu, její finančníci se derou k vyhledání nových spekulativních příležitostí mezi olejářskými státy v Zálivu a v dalších tržních ‚výklencích‘. Východní a střední Evropa, zvláště Polsko a Česká republika, prohloubí své vazby s Německem, budou však trpět důsledky obecného poklesu světových trhů. Jižní Evropa (Řecko, Španělsko, Portugalsko a Itálie) vstoupí do hluboké deprese, jelikož masivní splátky dluhů živené z brutálních útoků na platy a sociální požitky hrubě srazí spotřebitelskou poptávku.

Depresivní hladina nezaměstnanosti a nedostačující zaměstnanosti postihuje už jednu třetinu pracovní síly, a ta detonuje do celého roku sociálních konfliktů s jejich intenzifikací do lidových povstání. Konečný rozpad Evropské unie je téměř nevyhnutelný. Euro jako volitelná měna bude nahrazeno či dojde k návratu k národním řešením spojeným s devalvacemi a protekcionismem. Na pořad dne přijde nacionalismus. Banky v Německu, Francii a Švýcarsku utrpí ohromné ztráty ze svých půjček Jihu. Velké vykupování z dluhů se stane nezbytností, což společnosti Německa a Francie polarizuje na daně platící většinu a bankéře. Militarizace odborů a pravicový pseudo ‚populismus‘ (neonacismus) zintenzivní třídní a nacionální konflikty.

Zdrcená, fragmentovaná a polarizovaná Evropa se s menší pravděpodobností zapojí do nějakých sionisty inspirovaných USA-izraelských vojenských dobrodružství proti Iránu (nebo i Sýrii). Krizí sužovaná Evropa bude oponovat Washingtonskému konfrontačnímu přístupu k Rusku a Číně.

USA: Recese se mstivě vrátí

Ekonomika utrpí důsledky svého jak balón se nafukujícího fiskálního deficitu a nebude schopna zaplatit úhyb od světové recese roku 2012. Nebude moci ani spoléhat na ‚exportování‘ jako svého východiska z negativního růstu obratem k před tím dynamické Asii, jak Čína, Indie a zbytek Asie začnou ztrácet ekonomickou páru. Čínský růst spadne hluboko pod jejich 9% klouzavý průměr. Indie spadne z 8% na 5% či níže. Navíc vojenská politika Obamova režimu ‚obkličování‘, jeho ekonomická politika výlučnosti a protekcionismu vyloučí jakékoliv nové stimuly z Číny.

Militarismus posílí ekonomický sestup

USA a Anglie budou největšími outsidery irácké poválečné ekonomické rekonstrukce. Ze 186 miliard dolarů na infrastrukturní projekty, korporace USA a UK získají méně než 5% (Financial Times, 12/16/11, strany 1 a 3). Podobný výsledek je pravděpodobný i v Libyi a jinde. USA imperiální militarismus zničí odpůrce, upadne do dluhů, aby to udělal, a ti, co se nervali, urvou kontrakty na lukrativní poválečnou rekonstrukci.

USA ekonomika v roce 2012 upadne do recese a to „zotavení bez pracovních míst z roku 2011“ nahradí v roce 2012 prudký vzestup nezaměstnanosti. Ve skutečnosti celé množství pracovní síly se smrští, jelikož lidé, co přichází o dávky v nezaměstnanosti, se vykašlou na registraci.

Vykořisťování („produktivita“) práce vzroste, jelikož kapitalisté donutí pracovníky, aby více vyráběli za menší plat, čímž se zvětší příjmová propast mezi platy a ziskem.

Ekonomický pokles a růst nezaměstnanosti bude doprovázen surovým osekáním sociálních programů, aby se dotovaly banky a průmyslová odvětví ve finančních těžkostech. Mezi stranami bude probíhat debata, jak velká budou krácení pro pracující a důchodce, aby se tím zajistila ‚důvěryhodnost‘ u držitelů dluhopisů. Voličstvo konfrontované se stejně omezenou politickou volbou u obou stran bude reagovat hlasováním pro ty mimo mocenský systém, nevolením a skrze spontánní i organizovaná masová hnutí, jako jsou protesty „okupace Wall Streetu“. Kulturu prostoupí nespokojenost, nepřátelství a frustrace. Demagogové z Demokratické strany vytáhnout obětního beránka Čínu; demagogové Republikánské strany obviní imigranty. Obě budou hřímat proti „islamo-fašistům“ a zvláště proti Iránu.

Nové války uprostřed krizí: Sionisté stisknou kohoutek

‚52. president hlavních amerických židovských organizací‘ a jejich příznivci z „nejdřív Izrael“ v USA Kongresu, na ministerstvech zahraničí a financí i v Pentagonu budou tlačit na válku s Iránem. Uspějí-li, povede to k regionálnímu požáru a světové depresi. Pokud extrémistický Izraelský režim uspěje se zajištěním slepé poslušnosti své válečné politice v USA Kongresu a v Bílém domě, není žádných pochyb o skutečných možnostech velké výsledné katastrofy, která z toho může vzejít.

Čína: Kompenzační mechanismus v roce 2012

Čína v roce 2012 utrpí globální recesí s několika možnostmi zmírnění jejich dopadu. Peking se může přeorientovat na produkci zboží a služeb těm 700 milionům domácích spotřebitelů, kteří jsou v současnosti mimo ekonomický okruh. Zvýšením platů, sociálních služeb a bezpečnosti životního prostředí může Čína kompenzovat ztráty na zahraničních trzích. Čínský ekonomický růst, který z větší části závisí na spekulacích s nemovitostmi, bude mít, až ta bublina praskne, opačný účinek. Dojde k prudkému poklesu, což povede ke ztrátám pracovních míst, bankrotům měst a nárůstu sociálních a třídních konfliktů. To může vést buď k větším represím nebo k postupné demokratizaci. Výsledek v Číně hluboce ovlivní vztahy státu a trhu. Ekonomická krize pravděpodobně posílí státní kontrolu nad trhem.

Rusko se střetne s krizí

Zvolení Putina presidentem v Rusku povede k menší ruské kolaboraci při podpoře USA podporovaných povstání a sankcí proti ruským spojencům a obchodním partnerům. Putin se více obrátí k Číně a bude těžit z drolení EU a oslabení NATO.

Opozice podporovaná západními médii využije své finanční krytí k erozi Putinovy image a k podněcování investičních bojkotů, ale presidentské volby prohrají s obrovským rozdílem. Světová recese oslabí ruskou ekonomiku a donutí ji, aby se rozhodla mezi větším veřejným vlastnictvím nebo větší závislostí na státních penězích při vykupování prominentních oligarchů.

Přechod z roku 2011 do 2012: Od regionálních stagnací a recesí ke Světovým krizím

Rok 2011 položil základy pro stržení Evropské unie. Krize začala úpadkem Eura, stagnací v USA a propuknutím masových protestů proti obscénní nerovnosti ve světovém měřítku. Události roku 2011 byly nácvikem na to, až v novém roce v plném rozsahu propuknou obchodní války mezi hlavními mocnostmi, vyhrotí se mezi-imperialistické konflikty a pravděpodobnost lidových rebélií obracejících se v revoluce. Navíc eskalace Sionisty režírované válečné horečky proti Iránu v roce 2011 slibuje největší regionální válku od USA-indočínského konfliktu. Volební kampaně a výsledky presidentských voleb v USA, Rusku a Francii prohloubí globální konflikty a ekonomické krize.

Během roku 2011 Obamův režim oznámil politiku vojenské konfrontace s Ruskem a Čínou a politickou konstrukci k podvracení a degradaci čínského vzestupu mezi světové ekonomické mocnosti. Tváří v tvář prohlubující se ekonomické recesi a při poklesu zámořských trhů, zvláště v Evropě, se rozvinou větší obchodní války. Washington bude agresivně prosazovat politiku omezení čínských exportů a investic. Bílý dům vyeskaluje úsilí o rozbití čínského obchodu a investic v Asii, Africe i jinde. Lze očekávat větší USA snahy těžit z vnitřních etnických a lidových konfliktů a o zvýšení své vojenské přítomnosti u čínského pobřeží. V tomto kontextu nelze vyloučit větší provokace a vyfabrikované incidenty. V důsledku toho by to v roce 2012 mohlo vést k zuřivému volání šovinistů po nové nákladné ‚Studené válce‘. Obama už poskytl rámec k ospravedlnění dlouhodobé konfrontace s Čínou ve velkém. Na to se bude nahlížet jako na zoufalé USA úsilí o prosazení USA vlivu a strategického postavení v Asii. USA vojenský „mocenský čtyřúhelník“ – USA-Japonsko-Austrálie-Jižní Korea – se satelitní podporou z Filipín otočí čínské obchodní spojence proti vojenským konstrukcím Washingtonu.

Evropa: Více uskrovňování a zintenzivněné třídní konflikty

Programy uskrovňování uvalené na Evropu od Anglie přes Litvu až po jižní Evropu opravdu začnou působit v roce 2012. Masivní propuštění ve veřejném sektoru a snižování platů i objemu pracovních příležitostí v soukromém sektoru povede k roku trvalých třídních střetů a ohrožení režimů. ‚Politika uskrovňování‘ na Jihu bude doprovázena bankroty, jež povedou k hroucení bank ve Francii a v Německu. Anglická finanční vládnoucí třída izolovaná od Evropy, avšak dominující v Anglii, bude trvat na tom, aby Konzervativci ‚potlačovali‘ pracovní a veřejné nepokoje. Vynoří se nový tvrdě neo-Thatcheristický styl autokratické vlády; opozice Labouristických odborů povede k prázdným protestům a k utužení biče na rebelující populaci. Ve světě ty regresivní socio-ekonomické politiky zavedené v roce 2011 vytvoří jeviště pro nové režimy policejního státu a více hořkých a možná krvavých konfrontací s pracujícími a nezaměstnanou mládeží bez budoucnosti.

Nadcházející války, které skoncují s Amerikou takovou, „jak ji známe“

Uvnitř USA, Obama položil základy pro novou a větší válku na Středním východě přemístěním vojsk z Iráku a Afghánistánu a jejich koncentrací proti Iránu. Aby podvrátil postavení Iránu, Washington rozšiřuje tajné vojenské a civilní operace proti iránským spojencům v Sýrii, Pákistánu, Venezuele a Číně. Klíčem k USA a izraelské útočné strategii k Iránu jsou série válek v sousedních státech, celosvětové ekonomické sankce, kybernetické útoky zaměřené na vyřazení životně důležitých průmyslů a tajné teroristické vraždy vědců a vojenských činitelů. Celý ten tlak s plánováním realizace USA politik vedoucích k válce s Iránem lze empiricky a bez jakýchkoliv pochybností připsat sionistické mocenské konfiguraci okupace strategických pozic v USA administrativě, masových médiích a v ‚občanské společnosti‘.

Systematické analýzy amerických tvůrců politik, konstrukcí a realizací politiky ekonomických sankcí v Kongresu zjišťují prominentní roli takových mega-Sionistů (vyznavačů postoje nejdřív Izrael) jako Ileana Ros-Lehtinen a Howard Berman; v Bílém domě Denis Ross v Bílém domě, Jeffrey Feltman na ministerstvu zahraničí a Stuart Levy a jeho náhrada David Cohen na ministerstvu financí. Bílý dům zcela drží sionističtí sběrači peněz a čerpají svou inspiraci od ‚52. presidenta hlavní americké židovské organizace‘. Izraelsko-sionistickou strategií je obklíčit Irán, oslabit jej ekonomicky a zaútočit na něj vojensky. Invaze do Iráku byla prvním USA krokem války za Izrael; Libyjská válka druhým; současná zástupná válka proti Sýrii třetím. Tyto války rozbily izraelské odpůrce nebo jsou v chodu, aby to udělaly.

Během ekonomických sankcí roku 2011, které byly konstruovány tak, aby v Iránu vytvořily domácí nespokojenost, šlo z principu o zbraň volby. Do kampaně globálních sankcí se zapojily vší svou energií hlavní židovsko-sionistické lobby. Tyto se nestřetly s žádnou opozicí v masových médiích, Kongresu či v Bílém domě. Sionistická mocenská konfigurace (ZPC) byla téměř vyňata z kritiky jakýchkoliv progresivních, levicových a socialistických žurnalistů, hnutí či skupinek – s pouze několika pozoruhodnými výjimkami. Přesuny USA vojsk z Iráku na hranici s Iránem v uplynulém roce, sankce a vzrůstající Velký tlak od izraelské Páté kolony v USA znamenají rozšíření války na Středním východě. To pravděpodobně znamená „překvapivé“ útoky pozemních a námořních raket USA sil. Ty budou rozmístěny pod vykonstruovanou záminkou „hrozícího jaderného útoku“ vymyšlenou izraelským Mossadem a přenesenou Sionistickou mocenskou konfigurací na jejich lokaje v hluboké víře sedící v USA Kongresu, Bílém domě a k obecné konzumaci a šíření do celého světa. Bude to pro Izrael destruktivní, krvavá, vleklá válka; USA samy ponesou přímé vojenské náklady a zbytek světa zaplatí těžkou ekonomickou cenu. Sionisty prosazovaná USA válka přetvoří recesi z počátku roku 2012 do těžké deprese na konci roku a pravděpodobně vyvolá masivní otřesy.

Závěr

Všechny ukazatele naznačují, že rok 2012 bude bodem zvratu neutuchající ekonomické krize šířící se z Evropy a USA do Asie a jejich závislých území v Africe a Latinské Americe. Krize bude vskutku globální. Mezi-imperiální konfrontace a koloniální války podvrátí jakékoliv úsilí o zmírnění této krize. V reakci na to se časem vynoří masová hnutí vedoucí k protestům a rebéliím a doufejme i k sociálním revolucím a změnám v politické moci.

James Petras


Zdroj: globalresearch.ca

]]>