Katastrofa v Černobylu v roce 1986 byla způsobena kombinací vadného designu sovětského reaktoru RBMK, který měl pozitivní void koeficient (zvýšení výkonu při ztrátě chladiva), a hrubými chybami operátorů, kteří vypnuli klíčové bezpečnostní systémy během testu. (Foto: Flickr)

Reaktor navíc postrádal robustní ochrannou kontainmentovou strukturu, což umožnilo masivní únik radioaktivních látek do okolí.

Dnes jsou moderní jaderné reaktory navrženy tak, aby podobná katastrofa byla prakticky nemožná. Klíčové změny zahrnují:

  • Pasivní bezpečnostní systémy: Tyto systémy fungují na základě přirozených fyzikálních jevů, jako je gravitace, přirozená cirkulace nebo konvekce, bez potřeby elektrické energie, čerpadel nebo zásahu operátora. Reaktor se automaticky vypne a ochladí i při úplném výpadku napájení.
  • Negativní void koeficient: Na rozdíl od Černobylu moderní reaktory (např. PWR nebo nové generace jako AP1000) zpomalují řetězovou reakci při tvorbě parových bublin, což zabraňuje nekontrolovanému nárůstu výkonu.
  • Silná kontainmentová struktura: Reaktory jsou uzavřeny v masivních betonovo-ocelových kupolích, které odolají extrémním podmínkám a zabrání úniku radioaktivity i při vážné havárii.

Černobyl byl tvrdou lekcí, která vedla k globálnímu posílení bezpečnostní kultury, mezinárodní spolupráci (např. přes IAEA) a úpravám stávajících reaktorů.

Jaderný průmysl se z něj poučil a dnes je bezpečnější než kdy dříve – opakování černobylského scénáře je vyloučeno díky zásadním technologickým změnám.