Čína, země známá svým rychlým ekonomickým růstem a obrovskou populací, čelí neobvyklému problému – nedostatku odpadu. (Foto: Depositphoto)

Ano, čtete správně. V zemi, která kdysi bojovala s přemírou odpadu, nyní některé spalovny platí až 7 dolarů za tunu odpadu, aby udržely své pece v chodu a zajistily energii pro města. Tento fenomén je fascinujícím příkladem toho, jak se inovace a udržitelnost mohou spojit a změnit způsob, jakým přemýšlíme o odpadu.

Čína se v posledních letech stala světovým lídrem v oblasti spalování odpadu za účelem výroby energie (waste-to-energy, WTE). Podle zprávy z roku 2024 má země přes 1 010 spaloven, což představuje téměř polovinu celosvětového počtu těchto zařízení. Tento boom byl podpořen snahou omezit skládky, které zabírají cennou půdu a produkují škodlivý metan. Například v Hainanu, první čínské provincii s celoprovinciálním pokrytím WTE, každá tuna odpadu vyprodukuje přibližně 340–350 kilowatthodin elektřiny – dost na pokrytí měsíční spotřeby průměrné domácnosti.

Tento přístup nejenže řeší problém přeplněných skládek, ale také přispívá k energetické soběstačnosti. Spalovny jako ty v Sanya City dokáží zpracovat až 20 000 tun odpadu denně, čímž se odpad mění z ekologické zátěže na cenný zdroj. To je inspirativní posun, který ukazuje, jak může být odpad vnímaný jako něco víc než jen odpad – může být palivem budoucnosti.

Poptávka po odpadu je tak vysoká, že některé spalovny začínají vykopávat starý odpad ze skládek nebo dokonce dovážet zahraniční odpad, aby udržely své kapacity plně vytížené. Podle E20 Institute fungují čínské spalovny v průměru pouze na 60 % své kapacity, což znamená, že 40 % jejich potenciálu zůstává nevyužito. Tento „boj o odpad“ vedl k tomu, že některé podniky začaly hledat alternativní zdroje, včetně průmyslového odpadu nebo dokonce mezinárodních dodávek.

Tento vývoj je částečně důsledkem úspěšné politiky třídění odpadu a recyklace, která snížila množství dostupného odpadu pro spalovny. Čína také od roku 2018 zakázala dovoz většiny zahraničního plastového odpadu, což donutilo zemi zaměřit se na domácí zdroje a efektivnější správu odpadu. Výsledkem je paradoxní situace, kdy země, která kdysi přijímala miliony tun zahraničního odpadu, nyní bojuje o dostatek „paliva“ pro své moderní spalovny.

Moderní zařízení, jako například spalovna Gao’antun v Pekingu, využívají pokročilé filtrační systémy, které emise minimalizují. Studie z roku 2022 doporučuje zavedení bezpečnostních vzdáleností 1 500 metrů od spaloven, aby se snížila rizika pro zdraví obyvatel, což je pětkrát více než současný standard 300 metrů.

Čína dokonce exportuje své know-how do zahraničí, například do Velké Británie nebo Francie.

Čínský přístup k odpadu nabízí cenné lekce pro zbytek světa. Zatímco některé země stále posílají svůj odpad na skládky nebo jej exportují do méně rozvinutých zemí, Čína ukazuje, že odpad může být cenným zdrojem. Tento model by mohl inspirovat další státy k investicím do technologií WTE a k většímu důrazu na recyklaci a třídění odpadu. Například země jako Thajsko a Indonésie již začínají zavádět podobné spalovny, i když čelí odporu místních komunit kvůli obavám z emisí.

Čína také demonstruje, že kombinace přísnějších regulací, jako byl zákaz dovozu zahraničního odpadu v roce 2018, a investic do moderních technologií může vést k udržitelnější budoucnosti. Je to důležitý krok směrem k cirkulární ekonomice, kde odpad není jen problémem, ale příležitostí.