Jestřábí kruhy pořád nemohou vydýchat úspěšný rozvoj pásu vzájemného obchodu, spolupráce, prosperity a investic, který se táhne kolem transkontinentálních dopravních infrastruktur pod názvem Iniciativa Pásu a cesty (BRI) též přezdívaná Nová Hedvábná stezka. (Foto: Flickr)

Dle Číny v tom zvláště v tom proslula Trumpova administrativa, která tomuto možná nejúspěšnějšímu nadnárodnímu projektu éry přinášejícímu mír a prosperitu pravidelně zlořečila jako neo-koloniálnímu projektu a způsobu podmaňování dluhovou pastí, ač levé financování těchto projektů je hluboko pod úročením, jaké by šlo získat od amerických bank. Ale i současná nová administrativa se k BRI zatím staví přinejmenším dost rozpačitě.

Jenže všude, kam BRI dosáhne, tam se kritika tohoto projektu dostává na okraj a i představitelé politických sil, které mívaly ve zvyku se pozitivně stavět k přístupům Atlantických jestřábů, náhle vnímají BRI úplně jinak a k Číně jsou kooperativnější, neboť po těch cestách opravdu přichází prosperita a ta spolupráce se opravdu vyplácí, proto mají v současnosti v Evropské unii a v jejích zemích jestřábi potíže nacházet někoho, komu by se pás cesta nelíbila, kdo by byl odpůrce investiční dohody s Čínou atp.

Jenže provázanost mezi zeměmi pásem a cestou by neměla skončit jen železnicemi přístavy a logistickými uzly. Žijeme v době, kdy k rozhodujícím infrastrukturám patří ty komunikační a sama Čína jejich budování ve své zemi přikládá enormní důležitost, proto je také v současnosti světovou jedničkou v budování 5G komunikačních sítí. A tak by nemělo tolik překvapit, že země BRI by mohly být v dohledné době propojeny 12 000 kilometry podmořských vysokorychlostních komunikačních kabelů (ty se ukládají do ochranných potrubí). Podmořský kabel se má táhnout z Pákistánu jako místa napojení Asie do Afriky a Evropy, takže už nebude nutné, abychom my Evropané komunikovali s Afričany nebo Asijci přes komunikační trasy vedoucí do Ameriky a následně z Ameriky na ty další kontinenty.

Vysokorychlostní systém podmořských komunikačních kabelů dlouhý 12 000 kilometrů pod názvem Pakistan and East Africa Connectin Europe (PEACE), takže mír, má mít obrovskou přenosovou kapacitu, minimální prodlevu a propojit Čínu s Evropou a Afrikou. Hlavní uzly, kde se napojí na Evropu, mají být na Kypru, na Maltě a ve Francii. V Africe se napojí na Egypt, Džibuti, Keňu atd. Do moře z Asie vstoupí v Pákistánu, odkud se napojí na Čínu i jinam do Asie.

Pak už nebude problém, aby čínské firmy ve svých počítačových cloudech hostily evropské a africké uživatele pracující v reálním čase, aby se okamžitě přenášela videa a rozšířená realita či spolu při řešení složitých modelů spolupracovaly výpočetní kapacity počítačů napříč kontinenty.

Evropské firmy pracující v těchto oborech budou v pohodě působit v Číně a čínské v Evropě a přesně tak podél celého pásu BRI.

Odpůrce extrémně úspěšné společnosti v oboru budování telekomunikačních sítí Huawei možná trochu v této souvislosti rozlítí to, že společnost, co bude to potrubí plné kabelů stavět Hengtong Optic-Electronic Co., jenž je společným podnikem několika mateřských společností, má jako svého třetího největšího investora Huawei Technologies Co. No a Huawei dodá pro tento projekt ta nejpodstatnější zařízení. Ti, co malují Huawei jako děsivého čerta na zdi a varují před ní jako před hroznými bezpečnostním rizikem, asi nebudou rádi, ale ti, co se těší na přínosy tohoto projektu, se tím nenechávají znepokojit.

I přes velmi nevraživý postoj Trumpovy administrativy jak k BRI, tak k Huawei i k jiným příliš úspěšným čínským společnostem, je zatím Bidenova administrativa viditelně v postojích k tomuto vylepšení BRI dost zdrženlivá. Zřejmě si to nechce moc rozházet u spojenců, kdy EU vzhlíží k BRI i k tomuto projektu spíše s nadějemi. Jenže v současnosti běží internet převážně 400 podmořskými kabely táhnoucími se po celé planetě, kdy skoro všechny kontrolují americké společnosti, a tak je tato inciativa pro společnosti v USA nepříjemným narušením jejich oligopolu. Všichni proto se zatajeným dechem čekají, jaká reakce na tyto čínské ambice přijde z Bílého domu.

Tisková agentura Bloomberg tvrdí, že francouzská vláda, která se dost těší, že v Evropě v této komunikační části BRI zaujme klíčovou roli, očekává, že se kvůli kabelu PEACE stane terčem americké kritiky.

„Nejspíš bude zkoušet asi USA uklidnit ujištěním, že určité typy komunikace od tohoto kabelu odvrátí,“ řekl další zdroj.

Té složce amerických stratégů, kterým se stýská po mono-polárním světě, se to nejspíš nelíbí, ale kam sahá Pás a cesta, tam se spíše probouzí chuť k partnerství a k spolupráci s ostatními, se kterými je provazuje, a klesá citlivost k varováním před tím, z čeho plyne hmatatelný prospěch. Proto také francouzský prezident Emmanuel Macron v únoru při promluvě k Atlantické radě řekl, že Francie se od Číny nechce izolovat. Uvážíme-li, co jsme nedávno psali o posledním telefonickém hovoru mezi prezidenty obou zemí, tak by to nemělo překvapovat. Ovšem v Evropské unii není žádná výjimka. Německo, jehož je Čína už několik let největším obchodním partnerem, kdy obzvlášť to vyrostlo za minulý rok, a ve kterém leží hlavní uzel železniční dopravy po tzv. Eurasijském pevninském mostě – tj. po jedné z hlavních větví BRI – táhnoucí se mezi Čínou a Evropou tj. přístavní město Duisburg, se od Francie v těchto postojích moc neliší. Minulý měsíc pronesla dost podobné vyjádření o této spolupráci i německá kancléřka Angela Merkel.

Ti, kterým se takovýto vývoj a takovéto postoje evropských činitelů a businessu nelíbí a varují, že Evropa by se měla „odpoutat“ od čínských bezpečnostních rizik, hrozí, že Čína může do PEACE vytvářet zadní vrátka a odčerpávat si data.

„Pokaždé, když vaše data cestují přes jejich propojky, jejich kabely, tak mají k dispozici zdroje pro přesměrování jejich provozu a odposlech,“ řekl vedoucí člen washingtonské politické skupiny Hudsonův Institut Robert Spalding. „To dá přeci zdravý rozum.“

Kdyby ovšem šlo tak snadno z dat vyčíst informace v nich zakódované, nebyla by to vzhledem ke kryptování přenášených dat, moc dobrá vizitka pro tvůrce komunikačních protokolů.

Skutečná motivace tedy bude spíše v tom, že jak odhaduje Asijské centrum Institutu pro studia míru a konfliktů v holandském Leidenu, by do konce desetiletí mohla být Čína vlastníkem nejméně 20% podmořských komunikačních kabelů po světě. To tedy znamená, že v této sféře konečně „vypukne“ svobodná tržní konkurence se všemi přínosy pro spotřebitele a pro pokrok, jaké to podle vyznavačů svobodných trhů a svobodné společnosti přináší.