Americké letectvo má v úmyslu přeměnit tři staré létající tankery Národní gardy KC-135 na letadla, která by hledala jaderné zbraně a stopy jejich použití. Oficiální název modifikace je Constant Phoenix, ale piloti jej přezdívali „Sniffer-plane“ (Čichač). (Foto: AF.mil)

Čtyřmotorový letoun dlouhého doletu, jeho civilní protějšek je Boeing-707, je vybaven vzduchovými filtry, seizmickými senzory a dalším zařízením pro detekci stop jaderných výbuchů. Píše o tom National Interest.

Tato letadla mají základnu Offutt v Nebrasce a odtud létají po celém světě. V roce 2006 WC-135, který dorazil z Japonska, objevil na obloze nad Korejským poloostrovem radioaktivní prach, čímž potvrdil informace o prvním jaderném výbuchu, který byl proveden v KLDR.

Nelze říct, že noví průzkumníci WC-135 jsou zcela noví. Budou přeměněny z tankovacích strojů postavených v 60. letech. Jsou ale novější než ta letadla, která létají teď, píše The National Interest. Americká letecká flotila navíc získá tři letadla, zatímco nyní létají dvě.

Staré WC-135 byly postaveny přibližně ve stejných letech, ale byly předělány z letadel meteorologické služby. Jeden letounů si dokonce zachoval nápis „Počasí“ na kýlu.

Nové letouny budou vybaveny moderními úspornými motory, navigačními zařízeními a komunikačními systémy. Letectvo hodlá utratit 200 milionů dolarů za předělání. Dokončení práce je naplánováno na rok 2022.

Dříve jsme psali i tom, že NI ocenil gigantický sovětský letoun K-7, který vzlétl poprvé v srpnu roku 1933. Ten názorně ukázal, že už tehdy mohl Sovětský svaz projektovat a vyrábět inovační letouny, i když celková závislost na zahraničních technologiích byla dost velká.

K tomuto závěru dospěl pozorovatel amerického portálu The National Interest Caleb Larson.

K-7 byl vyvinut v Charkovském leteckém závodě pod vedením konstruktéra Konstantina Kalinina. Revolučnost jeho myšlenky spočívala ve využití principiálně nového schématu draku – „létajícího křídla“. Mělo rozpětí 53 metrů a bylo přes dva metry vysoké. Právě uvnitř křídla se nacházelo veškeré užitečné zatížení. V civilní variantě v závislosti na vnitřním uspořádání mohl K-7 přepravovat 128 nebo 64 cestujících (v luxusních kajutách). Na palubě měl být bufet, kuchyně a rádiová kabina.

K-7 se projektoval ostatně i jako výsadkové letadlo a jako bombardér. Mohl přepravovat 112 parašutistů, uvažovalo se i o tankovém výsadku. Teoreticky by mohly být tanky umístěny mezi masivními plošinami podvozku.

Bojová zátěž činila až 16,6 tuny, bombardovací zařízení bylo také rozmístěno v křídle. Z obranných zbraní měl letoun osm 20mm kanónů a osm kulometů ráže 7,62 mm.

Schéma nebylo jediným inovačním aspektem letounu, unikátní byly také materiály, z nichž byl vyroben, podotýká autor NI. Třeba kostra byla vyrobena z chromomolybdenových trubek, které se používaly v sovětském leteckém průmyslu poprvé. Těžký stroj byl poháněn sedmi vrtulovými motory.

K sériové výrobě K-7 ale nedošlo, osud revolučního letadla byl v mnohém předurčen leteckou katastrofou v listopadu roku 1933, kdy zahynulo 15 z 20 lidí, kteří se nacházeli na jeho palubě. Později byla práce na tomto těžkém transportním letounu zastavena.

Zdroj:  nationalinterest.org