Existují různé teorie, které se pokoušejí odhalit tajemství takzvaných „ledových kruhů“ v ruském jezeře Bajkal, z nichž některé mohou dokonce dosáhnout průměru 7 kilometrů. Nejpopulárnější koncept, zaměřený na výbuchy metanu, byl nakonec vyvrácen z objektivních geologických důvodů. (Foto: Britanniacomms)
Neuvěřitelné ledové kruhy na povrchu jezera Bajkal jsou způsobeny točícími se víry vody pod ledem. Nová studie zveřejněná v časopise Limnology and Oceanography zjistila, že některé mají průměr až 4 míle (7 km) a dokonce jsou viditelné z vesmíru.
Aby se dospělo k závěru, společný mezinárodní tým výzkumníků z Francie, Ruska a Mongolska cestoval k jezeru dva roky po sobě, v letech 2016 a 2017, aby vyvrtali díry v ledu a pustili senzory do vody pod ledem.
A crack in the ice …
Lake Baikal
Siberia, RussiaPic via @Britanniacomms pic.twitter.com/7Zoxf82fd8
— Cherie (@sweetrhythms) February 1, 2020
Zdá se, že jezero, největší zdroj sladké vody na světě, má pod ledem několik teplých vírů.
Ve středu vírů se však obvykle vyskytují nejméně silné proudy, což vysvětluje, proč si středy těchto prstenců stále uchvovávají mimořádně silný led.
Jeho tloušťka umožňuje lidem již dlouho jezdit přes hladinu, řekl vedoucí výzkumník Alexej Kourajev, odborný asistent z Laboratoře pro studium prostorové geofyziky a oceánografie (LEGOS) na Federální univerzitě v Toulouse, Francie.
Lake Baikal in Russia contains more water than all the North American Great Lakes combined. #Omniphysics #SaturdayMotivation #Russia #LakeBaikal pic.twitter.com/FfJBvTs2dr
— OmniPhysics (@PhysicsOmni) February 8, 2020
Samotné kruhy lze slyšet, když vydávají jisté zvuky na úrovni země kvůli tomu, že jsou pokryty ledem. Mohou se však ukázat jako skutečně nebezpečné.
„Není to žádný hlavolam,“ řekl Kourajev v rozhovoru pro Live Science a pokračoval: „Je to velmi dlouhé jezero, a pokud chcete jít z jedné strany na druhou, buď uděláte 400 kilometrů jedním směrem a pak 400 kilometrů na druhém pobřeží. Ale cesta přes led je jen asi 40 km, takže volba je zřejmá,“ řekl.
Senzory odhadly teplotu vody ve vírech, která byla asi 1 až 2 stupně Celsia, teplejší než měla okolní voda, zatímco samotné víry jsou dobře známé svým tvarem, který připomíná čočku – něco, co se zřídka vyskytuje v jezerech, ale často v oceánech.
Podle Kourajeva není Bajkal jediným místem, které má takové ledové kruhy: například to má i jezero Hovsgol v Mongolsku a jezero Teletskoje v Rusku.
Kourajev a jeho kolegové, nebo Společenství ledových kruhů, jak se legračně nazývají, napsali brožury, udělali prezentace, a informovali ruskou národní parkovní službu a ministerstvo mimořádných událostí o jejich zjištění. Výzkumníci také aktualizují své webové stránky satelitními snímky nových míst ledových kruhů.
Vědci se dlouho snažili zjistit, jak se ledové kruhy skutečně tvořily. Podle jedné z nejrozšířenějších teorií byly metanové bubliny ze dna jezera zodpovědné za vzhled těchto prstenců. Kourajevův tým však tuto myšlenku odmítl a zdůraznil, že některé z těchto ledových kruhů vznikly v mělčích místech jezera, v oblastech bez známých emisí plynu.
