Útok dronů na objekty v Saúdské Arábii odhalil problém s americkými systémy Patriot. Existuje ale na světě protiraketový systém, který by tuto hrozbu zvládl? (Ruské ministerstvo obrany)
Ruský prezident Vladimir Putin se vydá do Saúdské Arábie v polovině října, sdělil ve středu Sputniku náměstek ministra zahraničí Ruska Michail Bogdanov. Diplomat tím trochu upřesnil informaci ruského ministerstva zahraničí, které předtím oznámilo Putinovu návštěvu v této zemi.
Podle Bogdanova má tato návštěva kromě upevnění tradičních přátelských vztahů mezi národy „přispět k větší koordinaci ve vývoji událostí v regionu Blízkého východu a Perského zálivu.“
Není těžké uhádnout, oč jde. 14. září zaútočily drony a okřídlené rakety na saúdské ropné objekty: největší podnik v Abkaiku a ropné ložisko Hurais. Americké systémy Patriot, které mají chránit tyto strategické saúdské objekty, byly bezmocné.
Všichni víme, co následovalo: růst cen ropy, pátrání po vinících, rána zasazená reputaci amerických zbraní, a také nevyhnutelné otázky o tom, nakolik vůbec dokážou moderní systémy PVO čelit novým druhům hrozeb.
V daném případě nás nezajímá, kdo stojí za tímto útokem. Zajímají nás ryze technické věci: co se stalo a jak fungovaly saúdské systémy protivzdušné obrany?
Problém nespočívá v tom, čím, ale v tom, kdo?
První pocit máme takový, že obranné systémy Saúdské Arábie prostě nefungovaly. Možná, že tomu tak skutečně bylo: odražení takového nečekaného a masového útoku vyžaduje, aby obranné prostředky byly ve stavu zvýšené bojové pohotovosti.
Navíc také část radarů PVO neobjevila zřejmě útok drobných přístrojů. Nedá se vyloučit, že se v tom projevily také zvláštnosti systému Patriot.
Tento systém PVO je totiž určen k odrážení leteckého nebo raketového útoku v určitém sektoru a je proto umístěn tak, aby odrážel útok z konkrétních směrů. Jestliže ale útočné prostředky vykonaly manévr a obešly tento perimetr, anebo byly nasazeny ze strany, ze které to nečekali, nedokážou je prostředky PVO odrazit.
Něco podobného se již stalo předtím. 7. dubna 2017 zasadilo americké vojenské námořnictvo úder 60 okřídlenými střelami na syrskou leteckou základnu Šajrat. Odhady účinnosti tohoto útoku se různí, ale v nezávislých zprávách se uvádí, že bylo zasaženo minimálně 44 cílů, a některé dokonce dvakrát. USA chtěly ukázat, že dokážou velmi mocně a přesně zasáhnout pozemní objekty s nasazením omezeného počtu námořníků, nehledě na to, že v tomto regionu mají mocný systém PVO (v daném případě ruský).
Události v Sýrii a Saúdské Arábii mají hodně společného: obě postižené strany byly vybaveny dostatečně moderní technikou, kterou řídily samostatně. Možná, že právě v tom tkví příčina, proč nebyla obrana účinná. Ale není to jediná příčina.
Američané chytračí?
Předseda Spojeného výboru náčelníků štábů USA Joseph Danford prohlásil na nedávné tiskové konferenci, že žádný jednotlivý systém protivzdušné a protiraketové obrany nedokáže odrazit útok podobný tomu, k němuž došlo proti saúdským objektům. Chtěl-li Danford říct, že proti dronům neexistuje obranný prostředek, pak se přetvařuje. Jestliže byl důraz kladen na slovo jednotlivá, pak má pravdu. Vysvětlíme, proč.
Protivzdušná obrana ruské vojenské letecké základny Hmímím v Sýrii, která je vybavena systémy PVO S-400 a Pancir-S1, nejednou úspěšně zvládla útoky dronů a dokonce raket systému typu Grad.
Ruský ministr obrany Sergej Šojgu učinil koncem prosince 2017 prohlášení, že za celou dobu pobytu ruských sil v Sýrii zničil Pancir- S1 54 střel vypuštěných raketovými systémy a 16 dronů, avšak neupřesnil, stalo-li se to při útoku na ruské objekty. 27. září 2019 prohlásil mluvčí ruského ministerstva obrany generálmajor Igor Konašenkov, že za dva roky zničily systémy PVO téměř 120 bezpilotních strojů teroristů, anebo byly zneškodněny prostředky radioelektronického boje při pokusech o útok na základnu Hmímím.
K nejpříznačnější epizodě došlo snad v noci z 5. na 6. ledna 2018, kdy byl zmařen pokus o útok třinácti dronů: 6 převzaly pod kontrolu jednotky radioelektronického boje a 7 bylo zlikvidováno. Poslední incident byl zaregistrován 3. září: byly sestřeleny dva drony teroristů. Ruské ministerstvo obrany tenkrát poznamenalo, že přístroje sice vypadaly dost nevzhledně, ale měly velmi vážnou „náplň“, jejich dolet činil 150 km a výška až 4 km.
Předpokládám, že základ úspěchu ruské PVO tvoří spojení různých faktorů: moderní techniky, správného rozdělení sil a prostředků, výborné přípravy a bojové pohotovosti ruských sil a techniky. Existují samozřejmě také kardinální rozdíly dvou hlavních protivzdušných raketových systémů, ruského S-400 a amerického Patriot.
Filozofie S-400: kruhová obrana
V případě S-400 vidíme systém, který je určen především k obraně stacionárních objektů před masovým vzdušným útokem rozděleným podle času, výšky a směrů. Systém S-400 Triumf je určen ke komplexní protivzdušné obraně celého státu spolu s dalšími prostředky PVO, se kterými dokáže spolupracovat a vyměňovat si informace.
V Sýrii, například, funguje S-400 úspěšně v těsné součinnosti se systémy Pancir-S1, které bojují právě proti drobným bezpilotním strojům určeným k zničení. Tento systém je efektivním obranným prostředkem pro celé regiony. Jeho účinnost se zvlášť projevuje v podmínkách, když je třeba zajistit kruhovou obranu objektu nebo území. Přitom je zajištěna maximální přesnost zasažení cílů, což umožňuje odrazit útok s efektivním nasazením arzenálu obranných systémů.
Systém Patriot byl původně zaměřen na sovětské tanky
Patriot byl vyvinut jako prostředek protivzdušné obrany s rozšířenými kapacitami ve sféře likvidace útočících balistických raket kratšího a středního doletu v nebezpečných sektorech. Bylo to vyvoláno především nutností zajištění obrany před útočícími sovětskými tankovými divizemi v Evropě v sedmdesátých a osmdesátých letech: tento útok měl být doprovázen zasazením raketových úderů v operativně taktické hloubce obrany (do 500 km), a právě za účelem čelení tomuto úderu byl vyvinut Patriot.
Patriot je efektivní jako systém, jehož hlavním úkolem je uzavření leteckého nebo raketového nebezpečného směru nebo sektoru. Dost bohaté zkušenosti nasazení systému Patriot v několika lokálních konfliktech svědčí o jeho účinnosti právě při obraně v předem známém a přesně určeném sektoru.
Velká bojová síla baterie tohoto systému v úzkém sektoru zajišťuje vícenásobný zásah útočících raket, systém stačí odpálit na jeden cíl dostatečné množství střel pro zaručení zásahu.
Díky tomu existují velké šance na likvidaci útočící rakety nebo leteckých prostředků. Existují samozřejmě nuance: když byly systémy Patriot použity poměrně úspěšně proti balistickým raketám v Saúdské Arábii, pak při odrážení náhlého útoku drobných dronů letících nízko neodpálily ani jednu raketu! Je to asi odůvodněné, protože proti podobným terčům měly být nasazeny systémy menší ráže a třídy, ale řízené jediným obranným systémem, který zřejmě prostě zapomněli 14. září zapnout.
Pancir-S1 je nejlepší pro Saúdskou Arábii, ale…
Takže z řady důvodů, které jsme uvedli výše, funguje ruský systém S-400 spolu s Pancir-S1 lépe než americký Patriot. Pancir-S1 má moderní radar, velkou rychlost a dobrou kombinaci rychlopalných kanónů s protivzdušnými raketami, s kterými se dá výborně manévrovat. Dá se dokonce tvrdit, že v boji s bezpilotními stroji a okřídlenými raketami by Pancir-S1 byl nejlepší variantou pro Rijád.
Avšak s ohledem na strategické vztahy mezi Saúdskou Arábií a USA nemůžeme očekávat, že po návštěvě Vladimira Putina tam bude přijato rozhodnutí o posílení protivzdušné obrany s pomocí ruských systémů.
USA již rozmístily v Perském zálivu lodě vybavené protivzdušnými systémy Aegis a anoncovaly dodávky Rijádu dodatečného zařízení, včetně nových systémů PVO a zmodernizovaných radarů.
Na Runetu se dá najít pár halasných titulků ze série „Rijád chce koupit Pancir-S1“, avšak nejde vůbec o prohlášení saúdských úředních osob nebo aspoň expertů, jsou to pouze anonymní dohady. V Rijádu téma Pancirů vůbec nekomentovali. Přinejmenším zatím.
