Nejdříve žárovky, potom ledové nápoje a horké sprchy. Teď jsou na řadě masové kuličky z IKEA

Od toho chmurného leč nepostradatelného švédského impéria montovaného nábytku IKEA přišlo vskutku dávení vyvolávající oznámení: uvažují o změně receptury na jejich nejpopulárnější pokrm – masové kuličky – a to proto, aby svět zachránili před globálním oteplováním. Říká to šéfová pro trvalou udržitelnost u této společnosti Joanna Yarrow: „Pracujeme spolu s WWF a zkoumáme masové kuličky a různé další položky pokrmů, které prodáváme, a hledáme, jak bychom mohli naše recepty skřípnout tak, aby sice poskytovaly úžasnou chuť, ale aby také snad měly menší dopad na prostředí. Mohu vás ujistit, že když dosáhneme úpravy těch receptů, tak bude mít skutečně kumulativní dopad.“

„Ten dopad bude na metan … jsme si vědomi toho, že u masa je problém se skleníkovými plyny. Všechny své potravinářské produkty prověřujeme z hlediska trvalé udržitelnosti, platí to zvláště ale pro masové kuličky. Ty jsou velice populární a ty jsou také tou uhlíkově nejnáročnější položkou na našem menu.“

Některé ze zdejších článků o hrůzách ekofašismu, jímž je WWF zvláště proslulý:

Cože, IKEA – to místo, kam se vydáte z nutnosti, protože ten nábytek je levný a praktický, nikoliv protože byste chtěli zachraňovat planetu pro Matku Gaiu – opravdu zaměstnává „šéfa trvalé udržitelnosti“? Jestli tohle není silný signál zbavit se jejích akcií, tak už nevím, co jím je.

Co je ale ještě horší, je to, že IKEA ve skutečnosti doznává, že umožňuje u určitých potravin, které servíruje ve svých restauracích, aby byly diktovány nikoliv potřebami jejích zákazníků – kteří si každoročně objednávají těch 150 milionů talířů s masovými kuličkami – nýbrž aktivisty skalně levicové ekologistické NGO jakou je Světový fond divoké přírody – World Wildlife Fund (WWF). To už není žádný kapitalismus. To není žádná služba zákazníkům. To je ekofašismus.

To samozřejmě není poprvé, kdy byli demokraticky neodpovědní političtí aktivisté z WWF pozváni, aby se pletli do toho, do čeho jim absolutně nic není. Např. z emailů z Climategate jsme se dověděli, že 29. července 1999 Adam Markham z WWF psal vědcům Mike Hulmemu a Nicola Sheardovi z Univrsity of East Anglia, aby jim jemně naznačil, jak přiohnout jejich vědecké poznatky tak, aby byly v souladu s alarmistickou kampaňovou povídačkou WWF.

„Jsem si jist, že už jste dostali některé z těch komentářů přímo od Mike Rae z WWF Australia, chtěl jsem vám ale ve zpracované podobě předat podstatu toho, co dosud řekli. Jim dělá starosti, že tohle prezentuje s o trochu konzervativnějším přístupem k těmto rizikům, než jaký je slyšet od australských vědců. Zvláště by rádi viděli, aby ta část o variabilitě extrémních událostí v počasí byla údernější, kdyby to šlo.“

Jak si často všímá Donna Laframboise, že aktivismem WWF se často hemží i dokumenty Mezivnládního panelu o klimatické změně (IPCC). Např. vedoucím autorem jejich nedávné zprávy o oceánech je australský mořský biolog Ove Hoegh-Guldberg – který si nechával 19 let proplácet šeky od organizací zelených aktivistů, jako jsou Greenpeace a WWF. To, že přístup Hoegh-Guldberga vychází více ze Zelené ideologie, než z tvrdé vědy je dost jasné z tohoto hysterického úvodu, který napsal ke knize nedávno vydané WWF Australia a zvané Světla z útesu.

Vědecký konsensus dospěl k závěru, že další zvyšování CO2 a průměrných globálních teplot téměř určitě zničí společenství korálů Velkého bariérového útesu na stovky, pokud ne rovnou tisíce let.

Takovíto lidé si nezaslouží, aby je někdo bral vážně. Ti se určitě nezaslouží, aby se jim dovolovalo se ochomýtat nikde kolem zpráv IPCC. A spolehlivě s nevětší určitostí by s nimi nikdo nikdy neměl konzultovat záležitosti tak důležité, jako jaké masové koule bychom měli mít dovoleno jíst v úlevě po hororu vystání fronty na balený nábytek v IKEE.