Měla to být studie, která konečně uzavře jednu z nejčastějších otázek o homosexualitě. A tak se i stalo. Mezinárodní tým vědců podrobil výzkumu půl milionu lidí a dialog o tom, zda je homosexualita zakořeněna v genetickém kódu člověka, navěky ukončil.
Opačná sexuální orientace totiž s naší DNA nemá nic společného. Homosexuální gen jednoduše neexistuje.
Když se na homosexualitu odborná veřejnost přestala dívat z pohledu psychologie, slovo dostali genetici. Dlouhé období se uvažovalo o tom, zda nemůže v lidské DNA existovat gen, který je příčinou opačné sexuální orientace.
A sice vědci předpokládali, že toto nebude to správné vysvětlení, pustili se do rozsáhlého výzkumu. Jeho výsledky publikovali jen dnes v prestižním časopise Science.
Žádný společný gen zapřičiňující homosexualitu neexistuje.
Takový je hlavní závěr studie, v níž bylo zapojeno půl milionu respondentů, jejichž výzkumníci rozdělili na dvě skupiny.
Ti, kteří mají nebo měli sexuální vztah s lidmi stejného pohlaví a na heterosexuály. A pátrali.
Ve vzorcích DNA hledali gen, který by se vyskytoval u homosexuálů, ale i heterosexuálů. Marně. Homosexuální gen jednoduše neexistuje.
Přestože žádný společný gen u homosexuálů vědci nenašli, nelze tvrdit, že genetika nehraje v sexualitě člověka svou roli. Vědci totiž při výzkumu odhalili 5 krátkých úseků DNA, které nazývají genetické markery a ty mají souvislost se sexuální náklonností k osobám stejného pohlaví.
Dva z těchto markerů mají jen muži, jeden pouze ženy a další dva jsou společné. Vědci věří, že se minimálně jeden z mužských markerů spolupodílí na hormonální regulaci a to proto, že souvisí se ztrátou vlasů.
Jeden z markerů zřejmě souvisí i s čichem, který je při sexualitě také velmi významný. Výzkumníci však podotýkají i to, že sice tyto markery souvisejí se sexuální orientací, u homosexuálů vysvětlují méně než 1% projevů chování.
Vědci pro vysvětlení svého výzkumu a lepší informovanosti zřídili i vlastní web , kde popisují, proč vlastně výzkum dělali, na co přišli, ale i to kdo výzkum financoval.
A sice roli genetiky v sexuálních projevech a chování člověka nevylučují, s pomocí svého výzkumu zcela smazaly mýtus o jakémsi homosexuálním genu.
Podotýkají, že na sexualitu člověka ovlivňuje obrovské množství faktorů, mezi nimiž zřejmě nejvýznamnější vystupují prostředí, výchova, ale například i hormonální prostředí v děloze během prenatálního vývoje.
