Portál Parlamentní listy zveřejnil na svých stránkách rozhovor s českou analytičkou a novinářkou Terezou Spencerovou. Ta se v něm vyjádřila například ke své cestě do Sýrie, k otázce Afghánistánu a mnohému dalšímu.

Podle  portálu se Spencerová chtěla v Sýrii podívat na pozemek, na němž chce premiér Andrej Babiš postavit zařízení pro sirotky. K vidění tam toho ale prý moc není.

„Je to hrbolatý pozemek na svahu pod fakt širokou čtyřproudou silnicí, se zavedenou elektřinou a vodou, asi 30 kilometrů západně od Damašku a na bývalé „dobré adrese,“ řekla Spencerová.

Podle analytičky syrské úřady tuto Babišovu inciativu vnímají jednoznačně pozitivně.

„Myslím si, že Babišovu iniciativu jednoznačně vítají, ale kvůli západním sankcím je celý projekt držený v čistě humanitární rovině, probíhá přes Červený kříž a Červený půlměsíc, které jsou z principu neutrálními organizacemi, a tak oficiální Damašek do ničeho – přinejmenším navenek – nezasahuje,“ cituje portál její slova.

Přesto si však novinářka myslí, že evropské země výsledek tohoto projektu očekávají s napětím. „(…) Babiš svým způsobem prošlapává cestičku „minovým polem“ evropských a amerických sankcí, a pokud se mu to podaří, vyrazí na rekonstrukci Sýrie v jeho stopách i mnozí další,“ dodala.

Parlamentní listy také zajímalo, co si Spencerová myslí o „posledních útocích“ na  Islámský stát*. Přijdou jí sice na jednu stranu úsměvné, ale prý mají svůj hluboký propagandistický význam.

„Ne že by se tam kdesi v posledním „výklenku“ východní Sýrie nehrálo o málo. Vždyť USA celou svou ilegální okupaci Sýrie zdůvodňují právě „bojem proti Daeši“ čili čím déle se bude bojovat, tím déle si Američané sami pro sebe odůvodní své vojáky v Sýrii. Bez Daeše ztratí i své vlastní opodstatnění a budou se muset stáhnout. Tedy, alespoň čistě v teorii, protože Trump sice odsun požaduje už dlouho, ale naráží na Pentagon, kterému se ze Sýrie nechce. A dokud je Daeš, tak je to pohodlné a nemusí se krkolomně vymýšlet další záminka k ilegální okupaci Sýrie.“

Novinářka si však myslí, že není podstatné, kdy bude Daeš na východě Sýrie formálně poražen. Přitom dodává, že terorismus, který vychází z nějaké fanatické ideologie, stejně nelze porazit, ale pouze jej lze udržovat v nějakých mezích.

„Pro infotainment v televizních zprávách jsou sice „poslední boje“ na východě Sýrie vděčné téma, ale svým způsobem naprosto mimoběžné. Nedůležité z hlediska celkového vývoje. Kudy se „válka v Sýrii“ bude ubírat dál, opravdu nezávisí na tom, jestli je kdesi hluboko v poušti ještě nějaký Daeš a u něj nějací Američané se „svými“ Kurdy, ale na politických tazích v Damašku, Ankaře, Teheránu, Rijádu, Abu Dhabí, Ammánu nebo samozřejmě v Moskvě. (…) Rozhodovat bude geopolitika a politika regionu,“ dodává k věci Spencerová.

A jak analytička pohlíží na situaci v severozápadní části Sýrie? I na to měla jasný názor.

„A co se týče severozápadu Sýrie čili provincie Idlíb, tak ten je pod kontrolou syrské frančízy Al-Káidy a ta po celou dobu války žila díky finančnímu, zbrojnímu a mediálnímu sponzoringu ze Západu, z Perského zálivu, ale především z Turecka. Turecko si ostatně v Sýrii „páslo“ a „pase“ spousty džihádistických skupin, takže bych dnes asi nepoužila obrat, že je Idlíb „v pasti“ mezi Asadem a Tureckem. Myslím, že úplná „past“ to není a přes hranici do Turecka už dávno utíkají džihádisté, kteří už někdy od podzimu každým dnem očekávají ruskou a syrskou ofenzívu,“ prohlásila.

V této souvislosti se Spencerová vyjádřila také k organizacím Al-Káida a Daeš (jiný název pro Islámský stát*). Podle jejího názoru totiž mezi nimi není velký rozdíl.

„Opravdu bych nijak zásadně nerozlišovala mezi Al-Káidou a Daešem – myslím, že největší rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Al-Káida své vraždění a popravy nenatáčí na video a nedává je světu na odiv, ale jinak si navzájem „nemají co vyčítat“,“ myslí si.

Spencerová také zmínila, že ji dost pobavilo prohlášení humanitární a lidskoprávní organizace Člověk v tísni. Ta totiž měla prohlásit, že usilovně pomáhá právě v oblastech pod kontrolou Al-Káidy. Spolupracuje snad tato organizace s Al-Káidou?

„Neuvěřitelné. Člověk v tísni během syrské války působil výhradně na džihádistických územích, což je samo o sobě hodně podivná humanitárnost. A pokud nyní působí v Idlíbu, tak musejí s teroristy a jejich „úřady“ spolupracovat. Jinak tam prostě fungovat nemohou, protože Al-Káida na tomto území zavedla svou „státní správu“. A je to pořád ta samá Al-Káida. Pamatujete ještě Usámu a všechno to, co měl údajně napáchat, ne? A Člověk v tísni se Idlíbem ještě chlubí, i když současně cudně tutlá, že v Idlíbu nějaká Al-Káida vůbec je. To jsme to fakt humanitárně dopracovali…“ 

Kromě Sýrie se dalším tématem stal Afghánistán. Portál zmiňuje, že v Kataru probíhají neveřejné rozhovory s Tálibánem o ukončení války. Spencerová se však vyjádřila i ke slovům prezidenta Zemana, který uvedl, že „s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje“.

„Prezident Zeman má ve zvyku pohlížet na islámský svět opravdu bizarně a po letech už nemám chuť to nějak komentovat. Bylo by to zbytečné, protože mám dojem, že se už nezmění, i když podle mého musí mít dost informací, aby vše viděl reálně. A co víc, svým významem nejsme země „rozhodující“, a tak je vlastně jedno, co si tady prezident říká a jak daleko to má ke skutečnosti.“

Podle jejího názoru toto tvrzení dokládají právě rozhovory v Kataru. Podle ní by totiž český prezident „bojoval do aleluja“, kdežto Američané se po 18 letech snaží dojednat podmínky důstojného odchodu. Tím ale podle ní fakticky uznávají porážku.

„No a co? Tak jsme prostě se svými moderními zbraněmi a letadly a tanky nedokázali porazit vousaté maníky v sandálech a s kalašnikovy, pro které je boj proti okupantům naprosto vším. Západ je kdysi podporoval v boji proti Sovětům, a když zjistil, že to nejsou žádné loutky, tak se do nich pustil sám – a prohrál. Nejsme v tomto ohledu první, čistě z hlediska obyčejných Afghánců ale doufám, že budeme poslední.“

V neposlední řadě se Spencerová zmínila i o oslavách členství v NATO a o tom, jak se i zde řešila tato agenda. A jak pohlíží na nadšení Zdeňka Hřiba (Piráti)?

„Zrovna jsem se vracela ze Sýrie, takže naše zdejší „oslavy“ NATO šly naštěstí mimo mě. Nicméně, už předevčírem mi kamarádi, co jeli metrem, „očima navrch hlavy“ popisovali toho Hřiba a jeho nadšenou proklamaci… To zůstává rozum stát. Piráti a takováhle militaristická oslava zahalená do řečí o míru a bezpečnosti. Už dlouho mám pocit, že naši Piráti, na rozdíl od těch rebelských a antimilitaristických pirátů západních, jsou jen „odredovaná“ klasická neoliberální parta, a tohle mě v tom jen utvrdilo… Fakt sranda,“ dodala závěrem.