Pokoušel jsem se už vysvětlit, že Putinova křesťanská praxe nastavit políčku i druhou tvář, mohou jako důkaz velkorysosti a rozvinutějšího rozumu pochopit jen Evropané, ale nikdy ne Washington. A taktéž jsem tvrdil, že Rusko nepředstavuje pro evropské zájmy žádnou hrozbu, zatímco Washington ano. Tím totiž, že se přizpůsobuje Izraeli a že se stáhl z mezinárodní dohody s Iránem o nešíření nukleárních zbraní, dopomohl možná Donald Trump Putinově strategii k úspěchu. Tři hlavní washingtonské vazalské státy Evropy – Britanie, Francie a Německo – vyjádřili totiž s Trumpovým činem svůj nesouhlas.


Zda ovšem Evropa půjde dál, než jsou její současná tvrdá slova o rozchodu s USA, zůstává otázkou. Trumpův neokonzervativní a proizraelský poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton nařídil evropským společnostem, aby své obchodní dohody s Iránem zrušily. A Trumpův velvyslanec v Německu Richard Grenell rozkázal společnostem německým, aby své obchodní operace v Iránu začaly postupně ukončovat.

Toto šikanování Evropy a očividné ignorování evropských zájmů a evropské suverenity učinilo z letitého už evropského vazalství náhle záležitost až příliš do očí bijící i nepohodlnou. Německá kancléřka Merkelová, až doposud loajální washingtonská loutka, prohlásila, že Evropa už nemůže déle Washingtonu důvěřovat a „musí vzít svůj osud do vlastních rukou“. A prezident Evropské komise Juncker řekl, že washingtonské vedení zklamalo, a že tedy přišel čas pro EU převzít vedoucí roli a „Spojené státy v ní nahradit“.

Německý časopis Spiegel se slovy „Good bye Europe: na titulní stránce napsal, že Trump ukázal Evropě svůj prostředníček.  Časopis dále píše, že pro Evropu přišel „čas spojit se k odporu“.

Ačkoliv jsou evropští polititici za své vazalství dobře honorováni, je možné, že právě v těchto dnech je začínají vnímat jako břemeno až příliš ostudné a nepohodlné.

Paul Craig Roberts