V předchozích tištěných článcích jsem argumentoval, že existují tři skupiny soupeřící o vyjednání amerických obchodních podmínek s Čínou:


Od začátku května ale obranná-válečná frakce vrací úder. Američtí vojáci a jejich spojenci v Kongresu vystupňovali svou proti-čínskou rétoriku i své akce. Rozběhly se snahy podrýt schůzku se Severní Koreou 12. června a nedávno američtí vojáci přijali kroky, by byla Čína vyloučena ze společných námořních manévrů národů Tichého oceánu. Jejich kongresoví spojenci rovněž odporovali Trumpovu jednostrannému rozhodnutí obnovit čínskou telekomunikační společnost ZTE jako podnik působící v USA. Když Čína nejdříve udělala ústupky ve zrušení blokády amerického zemědělského dovozu a smluv o fúzích společností mezi americkými a čínskými společnostmi v Číně, tak ale potom i Čína reagovala odvetou.

Americký prezident v typicky Trumpovském způsobu přepínání sem a tam mezi přístupy, se také odvrátil od ZTE a přidal se k proti-čínské rétorice, kdy Čínu obviňoval z pravděpodobného krachu rozhovorů se Severní Koreou 12. června. A jak už pisatel předvídal, tak bylo tedy nepravděpodobné, že k rozhovorům se Severní Koreou opravdu dojde, a pokud by došlo, tak by měly opačný výsledek. Trump se převážně před veřejností kvůli své základně a kvůli oportunistickým manipulacím snaží o možnou mírovou dohodu se Severní Koreou. Americký válečný- obranných establishment ale nechce vyřešení sporu se Severní Koreou, ani nechce dohodu s Čínou o obchodu, leda by obsahovala ústup od transferu technologií a technického vývoje do Číny. Čína v tom neustoupí, ale zvýší přístup amerických bankéřů na své trhy a zvýší i své nákupy amerického exportu. Ale americká válečná frakce prozatím vykolejila jak pokrok v obchodním vyjednávání s Čínou, tak možného vyjednávání se Severní Koreou.

To rozštěpení amerického obchodního týmu a ty vzájemné spory těchto tří frakcí budou pokračovat a snižovat pravděpodobnost jakékoliv dohody s Čínou. Ta mezitím bude pokračovat ve svých snahách o obchodní vyjednávání s Evropou a zvláště s Německem, s nímž se Trumpova administrativa a Kongres čím dál více odcizují.

Ale američtí korporativisté se zjevně i v úmyslu bránit své vlastní zájmy, jak se tomu říká, střílí do vlastní nohy. Kvalita vedení amerického podnikatelského vedení a zvláště jeho politického zastoupení v 21. století neskutečně upadla. Stejně jako u Trumpa tu byla především jejich arogance a přeceňování vlastní moci prosazované šikanováním a dotlačování svých spojenců úplně stejně jako svých odpůrců. Prosazování jeho ultrapravicové ekonomické nacionalistické politiky v kombinaci s americkou válečnou-obrannou frakcí přinese jako jediný dlouhodobý důsledek podlomení americké hegemonie nad globální ekonomikou, a nikoliv nové nastolení neoliberální struktury světa v 21. století.

Dr. Jack Rasmus

Zdroj: globalresearch.ca