V předchozích tištěných článcích jsem argumentoval, že existují tři skupiny soupeřící o vyjednání amerických obchodních podmínek s Čínou:
velcí bankéři a nadnárodní korporace v USA, jejichž hlavní starostí je dostat co nejhlubší přístup a průnik na čínské trhy; americké obranná-válečná frakce, které dělají starosti přenosy technologií do Číny včetně technologií příštích generací (5G, AI, kybernetické bezpečnosti), které mají hluboké vojenské důsledky; a Trump, kterému dělají starosti hlavně dopady na jeho americkou domácí politickou základnu a dosažení určité redukce v obchodním deficitu Čína-USA (nejlépe přes nárůst čínských nákupů amerického zboží), což by šlo přehánět a politicky nafukovat, aby se domácí politické základně v červených státech předvádělo, že jeho téma ‚ekonomického nacionalismu‘ (Amerika v první řadě) se vitálně prosazuje. Trump se snaží o obchodní zisky k posílení podpory v jeho základně před nadcházejícími volbami do Senátu v poločase a jako potenciální záštita proti neblahému rozhodnutí vyšetřovatele Russian Gate Muellera, kterým se ho nepřátelé brzy pokusí odrovnat.
Poté, co počátkem května do Pekingu odjel americký obchodní tým, bylo jasné, že vedení v amerických vyjednáváních zase spadlo do klína americkým bankéřům a nadnárodním korporacím, jelikož formální vedení nad ním a nad směrováním týmu v americko-čínských obchodních vyjednáváních převzal Steve Mnuchin, americký ministr financí a bývalý generální ředitel investiční banky Goldman Sachs. Dalším podstatným ukazatelem tohoto vnitřního mocenského posuvu bylo vyhození Petera Navarra z amerického obchodního týmu, ten je totiž zástupcem americké válečné-obranné frakce. Obchodní vyjednávání se následně posunula do diskuse mezi Mnuchinem a jeho čínským protějškem Liu He v soukromém formátu a do komunikace jednoho s jedním mezi Mnuchinem a He. Tento posuv znamená získání většího přístupu na čínské trhy (což je primární cíl velkých bankéřů), ale je toho málo, čím by se mohl Trump pochlubit své základně, a také se teď oživuje precedens technologického přenosu do Číny jako problému prvořadě důležitosti, který dělá starosti americkému válečnému establishmentu.
Od začátku května ale obranná-válečná frakce vrací úder. Američtí vojáci a jejich spojenci v Kongresu vystupňovali svou proti-čínskou rétoriku i své akce. Rozběhly se snahy podrýt schůzku se Severní Koreou 12. června a nedávno američtí vojáci přijali kroky, by byla Čína vyloučena ze společných námořních manévrů národů Tichého oceánu. Jejich kongresoví spojenci rovněž odporovali Trumpovu jednostrannému rozhodnutí obnovit čínskou telekomunikační společnost ZTE jako podnik působící v USA. Když Čína nejdříve udělala ústupky ve zrušení blokády amerického zemědělského dovozu a smluv o fúzích společností mezi americkými a čínskými společnostmi v Číně, tak ale potom i Čína reagovala odvetou.
Americký prezident v typicky Trumpovském způsobu přepínání sem a tam mezi přístupy, se také odvrátil od ZTE a přidal se k proti-čínské rétorice, kdy Čínu obviňoval z pravděpodobného krachu rozhovorů se Severní Koreou 12. června. A jak už pisatel předvídal, tak bylo tedy nepravděpodobné, že k rozhovorům se Severní Koreou opravdu dojde, a pokud by došlo, tak by měly opačný výsledek. Trump se převážně před veřejností kvůli své základně a kvůli oportunistickým manipulacím snaží o možnou mírovou dohodu se Severní Koreou. Americký válečný- obranných establishment ale nechce vyřešení sporu se Severní Koreou, ani nechce dohodu s Čínou o obchodu, leda by obsahovala ústup od transferu technologií a technického vývoje do Číny. Čína v tom neustoupí, ale zvýší přístup amerických bankéřů na své trhy a zvýší i své nákupy amerického exportu. Ale americká válečná frakce prozatím vykolejila jak pokrok v obchodním vyjednávání s Čínou, tak možného vyjednávání se Severní Koreou.
To rozštěpení amerického obchodního týmu a ty vzájemné spory těchto tří frakcí budou pokračovat a snižovat pravděpodobnost jakékoliv dohody s Čínou. Ta mezitím bude pokračovat ve svých snahách o obchodní vyjednávání s Evropou a zvláště s Německem, s nímž se Trumpova administrativa a Kongres čím dál více odcizují.
Ale američtí korporativisté se zjevně i v úmyslu bránit své vlastní zájmy, jak se tomu říká, střílí do vlastní nohy. Kvalita vedení amerického podnikatelského vedení a zvláště jeho politického zastoupení v 21. století neskutečně upadla. Stejně jako u Trumpa tu byla především jejich arogance a přeceňování vlastní moci prosazované šikanováním a dotlačování svých spojenců úplně stejně jako svých odpůrců. Prosazování jeho ultrapravicové ekonomické nacionalistické politiky v kombinaci s americkou válečnou-obrannou frakcí přinese jako jediný dlouhodobý důsledek podlomení americké hegemonie nad globální ekonomikou, a nikoliv nové nastolení neoliberální struktury světa v 21. století.
Dr. Jack Rasmus
Zdroj: globalresearch.ca
