Nově odtajněné americké dokumenty potvrzují tajné finanční spojení mezi dalajlámou a Ústřední zpravodajskou službou (CIA) během nejnestabilnějších desetiletí geopolitické situace v Himalájích. (Foto: Depositphotos)

Záznamy odhalují, že od konce 50. let až do 70. let poskytoval Washington roční dotaci ve výši 180 000 USD na podporu exilových aktivit dalajlamy, a to vedle širšího multimiliónového paramilitárního programu, jehož cílem bylo udržet tibetský odpor proti Čínské lidové republice během studené války.

Nejednalo se o izolované financování. Bylo to součástí strukturované strategie zakotvené v zahraniční politice USA v rámci tajného tibetského programu amerického ministerstva zahraničí během studené války, který kombinoval vojenský výcvik, propagandu, politické úřady a přeshraniční zpravodajské operace s cílem oslabit kontrolu Číny nad Tibetem a zablokovat jakékoli potenciální sblížení mezi Pekingem a Novým Dillí.

Tato podpora byla výslovně klasifikována jako politická dotace, oddělená od podpory na bojišti. Plánovací memorandum CIA a ministerstva zahraničí z roku 1964 uvádí platbu dalajlámovi v samostatné rozpočtové položce s názvem „Dotace dalajlámovi – 180 000 dolarů“, což dokazuje institucionální schválení, nikoli neformální nebo nepřímé financování. Tyto stejné dokumenty podrobně popisují dlouhodobé cíle, které upřednostňovaly strategický tlak na Čínu, nikoli humanitární intervenci nebo správu uprchlíků.

Dvojí financování: politika a paramilitární válka

Archivní záznamy z memoranda CIA a ministerstva zahraničí z roku 1964 uvádějí dva paralelní systémy financování:

  1. Přímá politická dotace: 180 000 USD ročně pro dalajlamu na podporu správy a mezinárodního lobbingu z exilových center v Indii, New Yorku a Ženevě.
  2. Paramilitární operace: Vrcholně přes 1,7 milionu USD ročně na financování výcviku, vyzbrojování a infiltrace partyzánských bojovníků s cílem narušit čínskou správu v Tibetu.

Tábor Hale, sídlo 10. horské divize americké armády během druhé světové války, se později stal výcvikovým centrem pro téměř 300 tibetských bojovníků za svobodu. Bruce Walker, STCIRCUS Archiv tibetského odporu, Box 2, Hoover Institution Library & Archives

Partyzáni z tibetské náhorní plošiny byli údajně cvičeni americkými instruktory v Camp Hale, základně v Coloradu ve výšce 9 200 stop, která byla vybrána pro svou podobnost s terénem Himalájí. Agenti se učili rádiové komunikaci, horskému boji, zacházení se zbraněmi a technikám vkládání, včetně seskoku parašutistů a zásob do pohraničních oblastí Himalájí.

Program také financoval propagandu a infrastrukturu „měkkého vlivu“ prostřednictvím takzvaných Tibet Houses – politických a kulturních předních stanic používaných k formování mezinárodního mínění – spravovaných v koordinaci s institucemi spojenými s archivem Foreign Relations of the United States. Američtí analytici tyto aktivity výslovně označili za metodu, jak „udržet politickou koncepci autonomního Tibetu naživu v mezinárodním systému“ a „vyvíjet tlak na Peking podél citlivé územní osy“.

Camp Hale, který se nachází v Skalistých horách severně od Leadville, byl ideálním místem pro výcvik boje ve vysokých nadmořských výškách v tibetských horách. Bruce Walker, STCIRCUS Archiv tibetského odporu, Box 2, Hoover Institution Library & Archives

Indicko-čínská válka v roce 1962 a strategický kontext tibetských nepokojů

Hraniční konflikt mezi Indií a Čínskou lidovou republikou v roce 1962 je historicky interpretován jako bilaterální spor o Aksai Chin a NEFA. Korespondence amerických zpravodajských služeb z tohoto období však potvrzuje jednotný motiv: zabránit diplomatickému sblížení Číny a Indie tím, že Tibet zůstane zdrojem napětí v rámci regionálních hodnocení hrozeb Pekingu.

Rozhodnutí Indie poskytnout v roce 1959 azyl dalajlámovi bylo veřejně prezentováno jako politická pohostinnost pod vedením Džaváharlála Néhrua. Interně Washington vnímal ekonomiku exilu a potenciál povstání jako páku k omezení Pekingu a k přiblížení Indie k užší obranné spolupráci se Západem.

Ačkoli odtajněné dokumenty kategoricky netvrdí, že válka v roce 1962 byla zosnována Washingtonem, potvrzují strategickou logiku, která jí předcházela:

  • Tibetský odpor byl militarizován a financován na základě pokynů USA.
  • Čínští plánovači interpretovali hnutí v Himalájích skrze optiku tajné války, nikoli diplomatické úsilí o přijetí uprchlíků.
  • Indie a Čína působily na tibetském poli, které již bylo destabilizováno zájmy vnějších mocností.
  • Tibet sloužil cílům USA v období studené války souběžně se zhoršováním vztahů mezi Indií a Čínou.

Konec operací – ale ne konec důsledků

Na konci 60. let, navzdory letům financování, výcviku a dodávek zbraní ze strany USA, se tibetskému odporu nepodařilo změnit čínskou svrchovanost nad Tibetem. Memo americké státní rozvědky z roku 1971 formálně signalizovalo ukončení a výrazné snížení rozpočtu tajných operací v Tibetu. Analytici v té době uznali, že tato snaha byla strategicky neuskutečnitelná: čínskou státní kapacitu, vojenský dosah a vnitřní správu nebylo možné nahradit pouze tlakem guerillových sil.

Geopolitické důsledky však přetrvaly i po ukončení programu:

  • Nedůvěra mezi Indií a Čínou se strukturně zakořenila a z hraničního sporu se stal globální diplomatický bod tření.
  • Tibetská kauza se internacionalizovala a sloužila po desetiletí jako předmět informační rivality i po skončení aktivní podpory povstalců.
  • Čínská pohraniční strategie se militarizovala, zejména v oblasti Himalájí, a vytvořila bezpečnostní oblouk, který je stále relevantní pro moderní asijskou geopolitiku.
  • Zahraniční financování politizovalo narativ o autonomii Tibetu a zkomplikovalo jeho legitimitu tím, že jej spojilo s globální mocenskou soutěží, nikoli s čistě domorodým sebeurčením.

Skutečná otázka: Kdo Tibet využil více – Tibeťané nebo mocnosti, které je podporovaly?

Dotace dalajlámovi je politicky citlivá nikoli proto, že existovala, ale proto, že narušuje zjednodušený narativ lidská práva vs. okupace tím, že zavádí třetí faktor: mocenský boj. Financování ze strany Ústřední zpravodajské služby (CIA) nebylo charitou. Byla to strategie. To nezpochybňuje utrpení Tibeťanů ani politiku Číny v Tibetu, ale odhaluje, že Tibet byl také geopolitickým nástrojem v globálním boji o vliv.

Pro analytiky mezinárodních vztahů není poučením obviňování jednoho aktéra. Jde o opravu historické přesnosti. Dokumenty ukazují:

  • Dalajláma dostával strukturované roční financování od amerických zpravodajských služeb.
  • Partyzánské bojové úsilí bylo přímo financováno a trénováno CIA.
  • Washington využíval infrastrukturu tibetského exilu k vyvíjení tlaku na Čínu.
  • Himalájská oblast fungovala jako skrytá fronta studené války, nejen jako kulturní útočiště.

Program sice skončil, ale geopolitické dopady nikoli:

  • Vztahy mezi Indií a Čínou se nezvratně zabezpečily, což vedlo k vytvoření vojenské reality na hranicích, která přetrvává dodnes.
  • Otázka tibetské autonomie zůstala internacionalizovaná, ale nyní je trvale politicky propojena se zahraniční strategickou podporou.
  • Čína militarizovala plánování himálajské hranice a vnější podporu tibetských skupin považovala za zásah do suverénního prostoru.
  • Legitimita tibetské advokacie se stala spornou, protože byla formována spíše finančními nástroji než nezávislou politickou agenturou.

Porozumění těmto záznamům je dnes důležité. V digitálním světě, kde mezinárodní legitimita je formována stejně silně archivy jako moderními titulky, neúplná historie vede k chybným politickým závěrům. Himálajská studená válka neskončila v roce 1971. Přetvořila hranice, aliance a narativy, které i nadále ovlivňují napětí mezi Indií a Čínou a reakci Číny na zahraniční zásahy v pohraničních oblastech menšin.

Kritická pozice

Odtajněný záznam opravuje významný historický předpoklad:

Dalajláma nebyl pouze duchovním vůdcem v exilu, ale také financovaným politickým aktivem v rámci významného zpravodajského programu zaměřeného na Čínu.

To neznamená, že tibetské otázky lidských práv přestávají být důležité, ani že se tím ospravedlňuje politika ČLR v Tibetu. Odstraňuje to však představu, že tibetské nepokoje byly výlučně domorodým hnutím za sebeurčení. Dokumenty dokazují realpolitiku: Tibet byl financovanou tlakovou frontou a Dalajláma byl součástí politického rozpočtu, který ji udržoval.

Zdroj: bserverdiplomat.com