Zatímco v 90. letech a i počátkem tohoto století bylo americkým stratégům jasné, že přichází Nové americké století, v němž budou USA konečně dominovat monopolárnímu světu, ve kterém nebude mít nikdo na to, aby jim byl skutečným rivalem, tak skutečná historie tato rozhodnutí Washingtonu o směřování vývoje světa ignorovala a svět se oněm stratégům a oligarchům v jejich pozadí rozpadá do multipolárního uspořádání, a co se týče vývojových trendů, tak USA ztrácí dech a tempo vývoje, zatímco jiné mocnosti naopak na tempu přidávají. (Foto: Wikimedia)

Nejvíce je to vidět na Číně, a kdyby někdo chtěl usuzovat, čí bude toto nové století z temp rozvoje a vlivu, tak by si musel začít myslet, že se spíše chystá nové čínské století.

A tak americká administrativa teď začíná být Čínou posedlá jako tím nejnebezpečnějším nepřítelem a růstu Číny se různými prostředky snaží vzdorovat. V podstatě na to jdou ze dvou směrů: z ekonomického a vojenského. Zatímco Obamova administrativa v rámci své politiky příklonu k Asii kladla spíše důraz na ten vojenský směr, přičemž v ekonomické oblasti se snažila vůči Číně tvářit přátelsky a kooperativně a zařadit ji do plánovaného obchodního společenství, tak Trumpova administrativa na to šla spíše přes ekonomickou konfrontaci a tu vojenskou poněkud, podle hodnocení jestřábů, zanedbávala. Teď se ale blíží nástup Bidena, od kterého čekají, že přinese návrat kontinuity s Obamovou administrativou. Ač asi umírnění ve sféře ekonomické konfrontace za Bidena oproti Trumpovi nebude moc výrazné, tak posílení konfrontace ve vojenské oblasti asi výrazné bude.

Je to spojeno i s určitými změnami v přístupech Číny a Ruska. Zatím USA bezpochyby vládly světovým oceánům a nikdo neměl námořnictvo, které by mohlo být používáno pro takovou globální projekci moci. A ani Rusko ani Čína se o nic takového ani nepokoušely. Jejich námořnictva byla budována k obraně jejich pobřeží a příbřežních námořních cest. Ale nyní se najednou vše mění, obě tyto mocnosti začaly budovat námořnictva ke vzdálené projekci moci do oceánů. USA jsou z těchto nových závodů v námořním zbrojení poněkud rozhořčeny, ale tím, co předvádí v Jihočínském moři, v podstatě Čínu ale i Rusko přesvědčují, že sem je třeba prostředky na zbrojení směřovat.

Nepřekvapuje tedy, že v nedávné zprávě Pentagon Kongresu vysvětluje, jak Čína v posledních 20 letech ohromně vojensky posílila, až tak, že se stala největší výzvou, s jakou se teď USA musí potýkat. Po roce 2000 se prý čínské ozbrojené síly začaly přetvářet z omezených a zastaralých na síly založené na moderních technologiích, kdy existuje politická vůle sem lít nesmírné prostředky. Zvláště jim dělá starosti rozvoj námořnictva, konvenční balistické rakety a integrované systémy protivzdušné obrany.

Čína už v podstatě má větší námořnictvo než je US Navy, i když zatím spíše pro obranu v blízkých mořích než k projekci moci do vzdálených končin. Zatímco US Navy má 293 lodí, tak Čína má vlastně největší námořnictvo světa se zhruba 350 loděmi a ponorkami včetně 130 velkých hladinových křižníků.“ Zprávě Pentagonu se také nelíbí, že Čína má největší pokročilou protivzdušnou obranu světa plnou ruských S-400 a S-300 dalekého dosahu a doplňují to i doma vyráběnými systémy. To vše v robustní vzájemně se překrývající integrovaně řízené architektuře, která z Číny „agresivně“ vytvořila zemi odolnou vůči případnému americkému humanitárnímu bombardování všeho druhu.

Pentagonu je v jeho zprávě jasné, proč Čína sype takové prostředky do nárůstu svých ozbrojených sil včetně gigantického námořnictva, a tímto důvodem je, že „chce dosáhnout revize mezinárodního řádu.“ Nelze na ni tedy pohlížet jen jako na vojenskou sílu, nýbrž je třeba ji vnímat jako „revizionistickou sílu“ určenou ke zničení současného světového řádu vedeného USA. Dále se na ně pohlíží jako na mocnost, která se nebude rozpakovat, použít svou tvrdou vojenskou sílu, jen aby prosadila své měkké ekonomické a politické cíle. Jak vidíte, Čínu podezírají, že její agresivita časem zajde tak daleko, že bude při používání tvrdé vojenské síly stejně bezostyšná, jako jsou USA samy.

Zpráva také tvrdí, že Komunistická strana Číny Lidové osvobozenecké armádě nařídila, aby vyvinula schopnosti projekce moci mimo oblasti u čínských hranic a periferie této země k projekci moci do vzdáleného zámoří, aby prosazovaly čínské zájmy a zahraničně politické cíle. Přičemž údajně plánují stejně, jako to dělají USA, přijmout daleko aktivnější roli při prosazování zahraničně politických cílů. Jak by se mohla Čína chovat agresivněji, než bude-li se chovat jako USA, a tak bude toto hodnocení Pentagonu nepochybně pro Kongres přesvědčivé.

Tato zpráva je zřejmě zacílená k tomu, aby Bidenova administrativa tolik nezanedbávala svírání Číny v obklíčení k zamezení jejímu růstu. Také jmenování Jaka Sullivana jako Bidenova národně bezpečnostního poradce k tomu směřuje. Ten zatím neustále Tepal do Trumpa, že jeho administrativa nedělala nic, aby zastavila narůstající militarizaci Číny. Loni Sullivan tvrdil: „Měli bychom věnovat více prostředků a zdrojů na zajištění a posílení toho, abychom spolu se svými partnery mohli postupovat v Jihočínském moři (i jinde) proti Číně.“

Sullivan ale není moc velkým zastáncem bránění Číně v ekonomickém růstu. Smysl vidí spíše v jejím vojenském a politické ohrazování. Lze tedy čekat, že Bidenova administrativa by mohla trochu zmírnit ekonomické spory s Čínou, ale naopak přejít spíše k vojenskému soupeření v Asijsko-pacifické oblasti.

Zpráva, která to očekává, tedy plánuje vyslání více lodí do Jihočínského moře. Ty americké lodě také budou „přijímat kalkulované taktické riziko a zaujímat při každodenních operacích asertivnější postoje.“

Určitě tedy nelze čekat výraznou změnu v americké konfrontační politice vůči Číně, ač se její důrazy zřejmě trochu přeskupí. Asi nebude tak konfrontační v ekonomickém počínání, ale zato budou více konfrontační ve vojenské oblasti, zejména v námořním ohrazování Číny a obtěžování čínských lodí a umělých ostrůvků, které tam Čína buduje. Nejspíš bude vynakládat i větší důraz v tlaku na americké spojence v sousedství Číny, aby byli důraznější v jejím ohrazování. Nelze tedy vyloučit, že USA dají zelenou určitým ambicím Japonska opatřit si jaderné zbraně. Budou tlačit na Thajsko, aby zabránilo stavbě kanálu, který by umožnil čínským lodím, dostat se z řek do moře, čímž by se zkrátily dopravní trasy a námořní doprava se částečně odklonila z Jihočínského moře, a zintenzivní se pohraniční spory s Indií, kvůli kterým byl např. zastaven projekt tibetské hydroelektrárny, protože je blízko indických hranic, což je nepříjemná brzda rozvoje Tibetu.